IX.
Starlight si uvědomovala, že by na hlídce měla dávat pozor. Zvlášť, když Lara jakožto První hlídkařka oznámila smečce, že se v blízkosti jejich území toulá nějaký samotářský vlk. Přesto si nemohla pomoct.
Kousek poodběhla a skryla se v jednom křoví v lese, který se už vzpamatovával z požáru. Pobaveně sledovala černého vlka, který se, nic netušíc, plně věnoval svým hlídkařským povinnostem.
Bělosrstá vlčice si počkala, dokud nepřišel blíž, pak vyštěkla a vyskočila z křoví. Dopadla přímo na Firclaera, který to nečekal a ztratil tak rovnováhu. Rozplácl se na zemi, ale zareagoval rychle; kopal tlapkami, dokud ze sebe neshodil útočníka, pak se převalil a postavil. Nahrbil se a vycenil tesáky – jen aby spatřil svou sestru, jak na něj ze země zírá s vyplazeným jazykem a na zádech. „Starlight!"
„Překvapila jsem tě!" zajásala vlčice vítězně. „Vidíš? Jsi špatný hlídkař. Nemáš se nechat překvapit."
Černě zbarvený vlk uvolnil svůj postoj a jeho sestra se v rychlosti vyhrabala na nohy. „Nečekal jsem, že na hlídce hodláš provádět hlouposti." I když mluvil klidně a vážně, Starlight věděla, že to nemyslí zle.
„Další chyba," prohodila. „Nečekal jsi, nebyl připraven. Ale měl jsi to čekat! Dostala jsem tě, to nepopřeš."
Firclaer si jenom odfrkl a pokračoval v obchůzce území. Starlight jej okamžitě dohnala, vesele u toho ale vrtěla ocasem. Nedala si pokoj: „Prohrál jsi."
„No tak jsem prohrál!" vyštěkl vlk. Vzápětí dodal: „Ale dokázal bych tě porazit."
Mezi oběma se rozhostilo ticho, které by ti, kteří tyhle sourozence neznali, mohli považovat za nepřátelské. Jenomže oba dva se vzápětí rozesmáli.
Starlight byla Předkům za svého bratra neskonale vděčná. Měli spolu hluboký a pevný sourozenecký vztah, který se jen tak nevidí. To, že jsou bratr a sestra, by poznal snad kdokoli, a ne díky podobnosti pachů. Milovala ho a on zase ji – ovšem byl to jiný druh lásky, než jaký mezi sebou mají druzi, byla to sourozenecká láska, stejná, jakou mezi sebou mají rodič a potomek. I když vyrůstali, měla Starlight k Firclaerovi nejblíž. Byla ráda, že zůstal ve smečce.
A pak se projevily jeho schopnosti. Poté, co ji zachránil z plamenů, ne-li dokonce oživil, se k němu někteří vlci začali chovat odtažitě. Jenomže ona ne, oba při něm stála a bránila ho. Chápala, že díky tomu, co dokáže, může být Firclaer nebezpečný, ale neměla důvod se ho bát. Stále to byl její bratr a ona k němu, byť byl nejmladší, pořád vzhlížela, spíš ještě více, než předtím.
Ačkoli to modrooká vlčice nemohla vědět, jejímu bratrovi se hlavou honily podobné myšlenky. Byl tak zabraný do rozjímání, že na chvíli zapomněl na své hlídkařské povinnosti, nevnímal okolí... A najednou mu zmizela země pod tlapkami a on se máčel v řece.
Starlight, která naštěstí dávala pozor a vnímala, a kterou ani náhodou nenapadlo upozornit svého bratra, že se blíží k hranicím, se mohla potrhat smíchy, když sledovala Firclaerův vyjukaný a nechápavý výraz.
„Starlight! To jsi mi nemohla něco říct?" zavrčel, zatímco se sápal ven z vody.
„Když tobě to prospělo," uculila se nevinně. „Alespoň jsi začal vnímat. Navíc to vypadalo, že samým přemýšlením vzplaneš."
„Moc vtipné, sestřičko. Radši mi pomoz." Starlight chvíli váhala, ale nakonec se k němu naklonila. Jenomže Firclaer ji chytil za tlapku a stáhl dolů, zatímco on sám se dostal na břeh.
„Firclaere!" Starlight stála v řece, voda jí sahala někam po břicho a z celého těla jí odkapávala voda. „To od tebe nebylo vůbec pěkné." Předstírajíc naštvání švihla ocasem, hrdě zvedla hlavu a podívala se na druhý břeh, načež vyrazila po proudu řeky pryč.
„Ty sis začala!" odvětil vlk stejným tónem a sedl si na břeh. Věděl, že se za chvíli vrátí buď ona, nebo že za ní on vyběhne, ale teď tam jen seděl a sledoval, jak jeho malá sestřička mizí za jakýmsi houštím a navršenou kupou kamenů.
Firclaer zvedl tlapku, aby si jí olízl, jenomže pak uslyšel poplašené vyštěknutí a podle hlasu poznal, o koho se jedná. Neváhal a rozběhl se po proudu Hraniční řeky tam, kam mířila jeho sestra. Přeskákal balvany a prodral se houštím, z něhož také následně vyskočil.
Jeho sestra stála na břehu řeky na území smečky. A nebyla tam sama.
Firclaer se odrazil a jediným skokem se dostal před Starlight. I tak bylo mezi ním a vetřelcem několik skoků místa. Naježil se, přikrčil a vycenil tesáky. Starlight udělala několik kroků a postavila se vedle něj, moudře však o krok dozadu.
Hleděli na toho samotářského vlka, který se toulá u území, jak jim oběma došlo. Jenomže to nebyl vlk, nýbrž vlčice. Čistě bílá vlčice s fialovýma očima.
To neměnilo nic na tom, že se jednalo o vetřelce. „Co pohledáváš na našem území?" zeptal se Firclaer.
„Byla jsem mimo něj," odvětila klidně. „Ta vlčice mě vylekala a až potom jsem se dostala sem."
Byla to částečně pravda a Starlight by to mohla dosvědčit. Vlčice stála uprostřed řeky a když ji viděla, zkrátka od sebe uskočily. „Tak co děláš u našeho území?" ozvala se pro změnu Starlight.
Vlčice se podívala na Starlight. Nešlo poznat, co si myslí, ale v jejích fialových očích se objevilo cosi jako zájem. „Sleduji vaši smečku," přiznala. „A čekám na příležitost, která se teď naskytla. Chtěla bych se k vám přidat."
Starlight se překvapeně podívala na Firclaera, který jí pohled oplatil. Vypadalo to, jako by spolu snad neslyšně komunikovali, až tak blízcí si byli. Shodli se na tom, že vlčici musí vidět Alfa.
„Dokonči okruh," rozhodla Starlight. Byla si jistá, že v případě dalšího nebezpečí by to Firclaer pomocí svých schopností zvládl. A Starlight bojovat uměla, jednu vlčici by snad zvládla, no ne? A hlídkovat musel někdo pořád.
„Ale –" chtěl Firclaer protestovat, jenomže by to bylo marné. Ne, že by své sestře nevěřil, jen měl strach ji nechat samotnou. Ta vlčice ho ovšem zneklidňovala. „Dobře."
„Následuj mne," kývla Starlight a vyrazila, vlčice ji okamžitě dohnala. Koutkem oka ještě zahlédla, jak se černý vlk vydává dokončit hlídkový okruh.
Celou cestu běžely a mlčely, pouze když se blížily k táboru, Starlight zavyla, aby je upozornila. A jakmile dorazily do cíle cesty, smečka zde stála nastoupená.
„Koho jsi to přivedla, Starlight?" zeptala se Auária, jakmile před ní vlčice zastavily.
„Vetřelkyni. Je to ta, která přebývala v blízkosti našeho území. Chce se přidat do smečky."
Alfa vlčice se zpříma podívala na tu bělosrstou. „Jak se jmenuješ?"
„Jsem Iciriny," pronesla pevným hlasem. „A jak řekla tady Starlight," mírně se pousmála, „chtěla bych se přidat do smečky."
„Pověz, Iciriny," ozval se Mistrál, „kolik ti je?"
„Asi tolik, jako těm dvěma hlídkařům."
Nebyla to přesná odpověď, ale... dalo se to poznat. „Co bys mohla smečce přinést?"
Starlight stála blízko, takže slyšela, jak si Iciriny potichu povzdechla. Napadlo ji, co se asi stalo. Že by tuhle větu slyšela už mnohokrát? „Jsem dobrý lovec a umím bojovat. Ani na hlídkách nejsem k zahození."
Chvíli bylo ticho. „Omego," zavelela Auária. „Iciriny dnes zůstane ve tvé noře a ty se vyspíš u hlídkařů. Dones jí něco z dnešního úlovku. Smečka se poradí a zítra se rozhodne, co s tebou, Iciriny."
Černouchá vlčice z Iciriny vycítila lehký údiv. Tohle asi nečekala. „Děkuji... Alfo," sklopila hlavu na znamení podřízení. Než se nadála, už byla Iciriny odvedena do nevelké nory, kde také měla po zbytek dne a přes noc zůstat. Černá Omega jí donesla kousek masa a pak se posadila před noru, snad aby dávala pozor, že neuteče nebo se o nic nepokusí.
O chvíli později se vrátil Firclaer a na hlídku se vydala Lexis s Larou. „Tak co?" ptal se okamžitě. „Co ta vlčice?"
Jenomže namísto obvyklé odpovědi si přisedl do kruhu na kraji tábora, mimo doslech Iciriny. „Nejsme rozhodnutí," přiznal Mistrál. „Čekali jsme na tebe."
„Proč na mě?" nechápal Firclaer. Rozhlédl se po vlcích. V kruhu spolu hovořili Alfa pár, Beta, jeho otec a Starlight.
„Nejsme si jistí, jestli je to vhodné vzhledem k tvým schopnostem," uvedla na pravou míru Agilli.
Tak odtud tedy vítr fouká! Ovšem stejně... „Jak to myslíš?"
„Může být nebezpečné, aby o tvých schopnostech věděl i někdo jiný, než my," vysvětloval Dawn. „Mohla by utéct a upozornit ostatní vlky – a ti by na nás mohli zaútočit. Nebo také rovnou zaútočit na tebe či někoho jiného ze smečky."
To ho nenapadlo. „Jenže to může udělat kdokoli," namítl Firclaer poněkud neklidně.
„Teď, když své schopnosti umíš ovládat, je hlavně na tobě, abys rozhodl, kdo o nich má vědět," řekl Alfa.
Černý vlk chvíli mlčel. „Chápu vás, všechny. A souhlasím. Jestli tu vlčici –"
„Iciriny," přerušila ho Auária.
„Jestli Iciriny přijmeme," opravil se Firclaer, „nějakou dobu bych o svých dovednostech pomlčel. Stala-li by se právoplatnou členkou smečky, odhalil bych, co umím."
„Takže?" Mistrál naklonil hlavu na stranu. „Protentokrát to záleží hlavně na tobě. Chceš ji tady?"
Firclaer se ošil a pak zadíval na svou sestru. „Co myslíš?"
„Neútočila," připustila. „Cestou sem byla klidná. A mám-li být upřímná, nepřijde mi jako špatný vlk. Já... něco mi říká, že může být pro smečku prospěšná."
Ohnivý dech si v duchu prošel vše, co zde bylo řečeno i co se stalo u Hraničního potoka. Nakonec se narovnal a podíval Alfě do očí: „Jsem pro přijetí Iciriny."
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro