Lindu oblilo horko, ale vzala rozum do hrsti a řekla si ,,Že když po ní tolik touží, tak snad dovolí přenést Maynarda na slušnější místo.."

,,Jestli můžu, chci tě o něco požádat, Axtone," řekla Linda po chvíli a snažila se mu zalíbit.

 „Nemohla bych nechat přenést bratra ze stáje?" zeptala se a zadržela přitom dech, protože vyčkávala, jak bude reagovat.

Úsměv mu zmrzl na tváři.

 „Klidně ho vezmi ze stáje... a dej ho do stodoly," vyhrkl a přitom jí přejel dlouhým pohledem.

„Prosím," naléhala Linda a obrácená se k posteli se sepjatýma rukama. 

„Potřebuje čisté klidné místečko, aby se uzdravil," dodala a Axton švihl nohama k zemi a posadil se... A zjevně ho ani nerušilo, že není oblečený.

 ,,Jestli mě chceš přesvědčit, musíš najít lepší argumenty. Protože proč by mi mělo záležet na tom, aby se uzdravil?.. Víc by mi vyhovovalo, kdyby už bylo po něm," řekl a díval se přitom, jak ji šokoval a vypočítavě se přitom usmál.

 „Nemám v úmyslu ho zabít, a kdybych to chtěl, tak mohl jsem to udělat už dávno," dodal po chvíli a Linda si oddechla.

 ,,Díky Bohu. Ale stejně ho musí přesvědčit, aby dovolil Maynarda přestěhovat..." řekla si pro sebe a přemýšlela. 

,,Chce, aby ho přesvědčila, nebo to aspoň zkusila.. Jak by to udělala Beatrix?" dodala si v duchu Linda a zatvářila se co nejprosebněji a vymáčkla ze sebe. „Děkuji ti, že mu dovolíš žít," a přitom vrhla na Axtona svůj pohled.

 ,,Stejně jsi mu způsobil všechna zranění ty...Proto jestli mi splníš tu malou prosbu, tak slibuji, že budu dobrou ženou..." dodala a Axton se na ní zkoumavě podíval.

„To jsi už jednou slíbila. A dokonce před Bohem, církví i každým, kdo žije na Maidenstonu," odpověděl a Linda se kousla do jazyka, aby ji nevyklouzla příkrá odpověď... Místo toho k němu vykročila a mnula si nervózně ruce.

 „Prosím... můj pane. Třeba bys to mohl dovolit jako svatební dar pro mne?" navrhla, i když si nedělala velkou naději, že na to přistoupí.

,,Jako svatební dar.." zopakoval po ní a dlouho si vychutnával její nejistotu. Pak se ale usmál.

 „Když je o tom řeč, tak mám pro tebe něco lepšího. Pojď ke mně," dodal a Linda ztuhla.

 ,,Svatební dar? Jestli je to nějaký obhroublý žert, a jestli tak chlapi mluví o těch svých „zbraních"... řekla si pro sebe. Ale Axton zvedl ze země své pokrčené roucho.

 „Pojď blíž," řekl znova. A když se narovnal, tak držel v ruce kožené pouzdro.

 Linda váhala, protože bála se, že ji popadne a znovu se s ní bude chtít milovat, ale pak nakonec odhodlaně přistoupila...Axton mezi tím otevřel pouzdro a jí padl do dlaně překrásný zlatý náhrdelník.

,,Byl dokonalý" to Linda poznala i v šeru, které v místnosti stále panovalo...Ale i přesto viděla jasně nádherně vypracovaný zlatý řetěz, vykládaný velkými rudými kameny.

 ,,Dárek pro ni. Ona nikdy neměla vlastní šperk. A ani Beatrix neměla nikdy nic tak krásného," řekla si pro sebe Linda a pak vzhlédla k Axtonovi.

 ,,Je kouzelný," zašeptala užasle a přitom se dívala na onen šperk.

„To je," odpověděl Axton a přitom mu zářily oči.

 „Vyhrň si sukni," dodal po chvíli a přitom si jí přejel dlouhým pohledem.

„Cože?" řekla udiveně Linda a zůstala stát jako v šoku. A pak se strašně rozzlobila.

 ,,Jak... jak se opovažuješ!" vykřikla a přitom se na Axtona podívala zlostným pohledem.

 „Já nejsem žádná děvka, abys se mnou takhle jednal. Copak se tak u vás v rodině chováte i k manželkám?" vyhrkla podrážděně a on se rozesmál.. Jenže to ji ještě víc nažhavilo a dodalo kuráž.

 „Ty zmetku! To ses naučil od táty? On taky tak zacházel s tvou matkou?" křikla po něm, a pro Axtona tady přestávala legrace... Ale Linda se znovu měla na pozoru, protože tentokrát měl v očích nesmlouvavý výraz a obličej měl jako vytesaný ze ,,Žuly".

 „Pozor na ten jedovatý jazyk, ženská. Dej na mě. A už ani slovo o mém otci či matce. Přede mnou ani před nikým jiným, jestli chceš vyváznout se zdravou kůží!" osočil jí tvrdě a podíval se na ni přitom tak, že si mu netroufala odporovat.

,,...Sukni nahoru..!" křikl.

A když se nehýbala... protože ji příliš vystrašily jeho vyhrůžky...tak vyhrnul si  ji sám... Něco při tom roztrhal, protože slyšela, jak se párá látka, ale řekla si, že to vydrží.

 ,,Ať dojde k nejhoršímu. Vlastně to pro ni bude lepší, když si ji vezme násilím. Aspoň ji přejde ta obludná touha po rozkoši", pomyslela si Linda, když ji obnažil až po břicho.

,,Pak ho bude teprve nenávidět!" řekla si v duchu. Ale nic se nedělo. A Linda pocítila jen letmý dotyk na bocích a pak i chladný kov na kůži.

 ,,Připevnil jí ten krásný řetěz kolem pasu, nic víc!" dodala si Linda a skoro nedýchala.

 ,,Nechtěl jí ublížit, jen jí připnul ten šperk kolem pasu... Svatební dar", pochopila a styděla se za to, že ho zbytečně urážela...Protože potom bez přemýšlení natáhla k němu ruku a pohladila ho po vlasech.

 Ihned se na ni podíval a v tváři nebylo nic než zloba.

„Já... neuvědomila jsem si, co říkám..." spustila omluvně, ale pak se zasekla.

 ,,Vždyť je to nepřítel. A ona nemá zapotřebí se mu omlouvat," řekla si pro sebe, protože přesto nerada někomu křivdila, a nechtěla být krutá. Protože už mnohokrát zakusila, jak chutnají urážky, a nechtěla být stejná jako ti, kdo ji jimi častovali.

„I kdybych si usmyslel, že si tě budu brát a platit ti za to, tak musela bys mi vyhovět... Žena.. děvka.. a cokoli, co si jen vzpomenu, to všechno budeš, Beatrix. A pamatuj si to a přestaň se vzpouzet," odpověděl na její slova a pak jí sáhl mezi nohy a zapnul ji další část přívěsku k pasu.

Linda si rukou nadzvedla ještě víc suknici a podívala se dolů.

 Uviděla jeden řetízek s rubíny kolem pasu a další odněkud připnutý na břiše...Ale cítila ho na zadečku i mezi nohama...Zvedla k němu zrak, protože chladný kov mezi nohami ji podivně dráždil...A dotyk rubínů jí připadal jako pohlazení.. ,,Hlavně na vnitřní straně stehen," znělo Lindě v hlavě a Axton se na ní díval s nelítostně zakaleným zrakem a tvářil se přitom trochu nemravně. 

„Budeš ten šperk nosit stále na sobě, Beatrix. Jsou to sice jen dva spojené řetízky, ale mají ještě i další důležitý účel," řekl a jednou rukou přejel po řetízku, který jí spadal od pasu dolů a ztrácel se až v podbřišku.

 Nezastavil se ani mezi nohama a jen prstem pohladil místa, která teď střežil kov a Linda sotva dýchala.

 ,,Jak to, že to s ní tak umí?" naříkala v duchu.

 ,,Jak to?" řekla si pro sebe. Ale pak úplně podlehla jeho kouzlu a dál nad tím neuvažovala.

 ,,Stalo se to. To stačí," dodala si v duchu. A když konečně vstal a spustil jí sukni dolů... třásla se jako zelený stvol v prosincovém mrazu.

„Teď můžeš za bratrem a přestěhuj ho, kam chceš, ale nechci ho mít na očích... A Beatrix," dodal, zatímco ji přejížděl pohledem od plných rtů přes prsa a břicho.. až někam k místům, kde jí pod sukní visel řetízek.

 „Vzpomeň si na mě pokaždé, když ucítíš můj zlatý řetěz na těle. Možná tě občas bude tlačit, ale taky ti bude připomínat, jakou rozkoš ti mohu poskytnout," řekl a znovu se jí přitom podíval vyzývavě do očí. A Linda v tom pohledu poznala svůdníka a znalce, který ví o milování úplně všechno.

,,Můžeš za bratrem", řekl a tak šla.

 Dooblékala se a vycouvala z pokoje... Ale nespustila z něj oči... Vlastně nemohla se odtrhnout od jeho mužné postavy a od jeho výkonné ho těla. A až teprve v předsíni, když jí zmizel z očí, se pořádně nadechla.

,,Dobrý Bože! Svatá Marie Panno. Svatý Jude, lítá v tom až po uši!" řekla si Linda v duchu a pak se jí podařilo si nějak upravit krajky na šatech a stáhnout si pásek.

 Vklouzla do bot jen tak bez punčoch. A vlasy měla hrozně rozcuchané a vůbec na ni byl ohromný pohled, jak ve svatebních šatech vylezla rovnou ze svatebního lože...

,,A sloužící si pohled na ni jistě vychutnají. A  lidi budou mít o čem klábosit," znělo jí v hlavě, i když Lindě na tom nezáleželo. A ani na to nepomyslela. Protože po cestě dolů ze schodů i přes nádvoří do stáje myslela jen na jediné... na řetízek, který ji chladil mezi nohama při každém kroku.

 ,,Svatební dar, který se s ní mazlil při každém pohybu," prolétlo jí hlavou a přitom se náhle zadívala zpátky.

,,Asi je strašný hříšník, když ji vzruší taková věc... od ďábelského manžela. Protože určitě je tou největší hříšnicí na celém světě. A provdali ji za samotného ďábla!" řekla si Linda pro sebe a přitom se snažila nevnímat chladný kov.