Lindu vzbudil neznámý pocit, který neuměl popsat.

,,... Jako kdyby ji slunce šimralo nenechavým paprskem, přestože ještě nevyšlo na oblohu...Nebo jako by si pochutnávala na zakázaném ovoci...Nebo jako by uhodil blesk a všechno změnil..." pomyslela si Linda a prohnula se jako luk, a nastavila tak všechna svá tajná místa tomu příjemnému slastnému šimrání.

 ,,Báječný pocit jako kdyby ona sama byla tím chutným zakázaným ovocem," řekla si pro sebe. Jenže pak náhle ucítila také horkou dlaň, která ji hladila a zpozorněla.

 Jenže ona pohyblivá ruka znovu odpoutala její pozornost.

„Aááách ne!" zasténala na protest. Nebo se o to aspoň pokusila. Ale příjemná tíha ji přitlačila na postel.

 ,,Nebyla ve své posteli. Nikdy neměla medvědí kožešinu," řekla si Linda pro sebe a pak zamžourala v slabém světle a pochopila.

 ,,Je u Axtona de la Manse... U manžela," blesklo jí hlavou a v tu chvíli opět ucítila onen příjemný pocit, který se v ní stále prohluboval. 

„Svatý Jude... svatý Jude..." opakovala zadýchaně, zatímco jí její manžel laskal něžně po její kůži.

 ,,Pane Bože nečekala, že to s ni bude dělat tak často. A už vůbec nečekala, že mu tak snadno po lehne...Ale podlehla a oba to věděli," projelo Lindě hlavou. A když jí Axton svýma silnýma rukama hladil po jejím těle a přitom svými rty líbal každý kousek jejího těla, tak byla ztracená. Protože jeho polibky ji rozpalovaly a jemný stisk jeho zubů ji přiváděl k šílenství.

,,To se nesmí. Určitě je to zakázané!" křičela její mysl, ale stejně i tak byla Linda úplně mimo.

A místo toho aby ho odstrčila, tak dychtivě mu šla naproti...A když ji chytil oběma rukama za tváře a musela se mu dívat přímo do očí...Tak nespustili ze sebe zrak a každý jeho pohyb tak bortil zdi, které mezi ně vztyčila minulost... Protože intimní spojení těl teď znamenalo ještě víc, než si kdy předtím uměla představit.

 ,,Ale dívat se přitom druhému do očí..." prolétlo Lindě hlavou a pak poznala že už se to blíží, ten pocit který jí poprvé připadalo jako exploze...Protože Axton ji vedl k němu, jako válečník vede svá vojska, a ani nezamrkal a Linda měla pocit že se ztrácí.

 Zavřela oči, protože nemohla snést, že ji vidí až do hlubin mozku. A že se dívá na to, jak se jí krev valí do hlavy, jak se toužebně zmítá, protože se třese na onu chvilkovou slast, kterou jí přinese.

 A tak po chvíli se zadýchaná Linda prohnula a zaječela a Axton se pak po chvíli rychle odkulil.

Leželi vedle sebe v jedné posteli, přesto si byli vzdálení... Oba celí zpocení a rozpálení, ale najednou si byli cizí, protože od nesnesitelné intimity utekli k nevysvětlitelné samotě...A Linda se najednou zastyděla za své obnažené tělo a snažila se ho rychle skrýt.

„Počkej," poručil ji, když se posadila a chystala se slézt z postele. Axton ji vzal za zápěstí a zkoumavě si ji prohlížel... I když v pokoji bylo sice ještě šero a její husté vlasy ji mírně zakrývaly. Přesto jí to ale bylo nepříjemné.

„Musím jít na... na...," snažila se vykoktat ze sebe, ale nechtěla před ním vyslovit slovo „záchod", protože připadalo jí to až příliš intimní.

 ,,Určitě ji porozuměl," řekla si pro sebe, protože ulevilo se jí, když ji pustil.

„Pak se vrať ke mně do postele. Ještě jsme neskončili," řekl po chvíli a Linda se na něj překvapeně otočila.

 „Neskončili? Vždyť... vždyť jsme to..." koktala ze sebe, protože tím co řekl jí naprosto vykolejil.

 ,,Přece už musí mít dost!" znělo jí v hlavě a přitom po něm vrhla dlouhý pohled.

 „Navíc už se rozednívá," zašeptala po chvíli a on se zašklebil.

 „Za denního světla je to ještě zábavnější. A aspoň lépe uvidím tvé krásné tělo," dodal a Linda sklouzla z postele a vzala si své pokrčené šaty.

 „Myslela jsem, že už... toho máš dost!" vykřikla a přitom po něm vrhla naštvaný pohled.

„Chlap toho nikdy nemá dost," opičil se po ní a přitom se na ní vesele usmíval.

 „Tím spíš, když má tak nádhernou ženu jako já. A ty jsi jako stvořená pro mužské dlaně, ženuško... Sametová pokožka... Pěkné prsy...A vlásky jako hedvábí... Bylas panna, a přesto jsi dost divoká, a dokonce i tak, že bych to nikdy od dcery de Valcourta nečekal," dodal a každičká částečka na Lindině těle reagovala na jeho slova chvály... Kůže se jí vypnula.... Prsa se zvedla....A i vlasy jako by se zavlnily, když je pochválil...A místa o jejichž existenci Linda včera nevěděla, jí zvlhla touhou... Ale sotva uslyšela rodné jméno, tak jako by ji ovanul ledový vítr.

,,Žádný de Valcourt by mu nepodlehl tak lehce a nevyšel by mu nikdy vstříc, tak jako ona. Protože Beatrix by určitě nevyhověla jeho chtíči... Jenže ona není Beatrix...Ona je to druhé z dvojčat, to prokleté a zkažené.. Ach, kdyby jen tušila, co se stane. Ach, kdyby ji napadlo, že pocítí při jeho dotycích takovou vášeň, tak nikdy by nenavrhla, že se vymění...Jenže je pozdě litovat," řekla si Linda pro sebe a přitom se mu smutně podívala do očí.

„Mám dneska i jiné povinnosti," vyklouzlo z ní kdy se oblékala. A Axton se na ní jen zkoumavě zahleděl.

„Máš povinnosti jen ke mně. A musíš vyhovět jen mým potřebám. Stejně tak jako musíš uspokojit mou touhu...ženuško," řekl silným hlasem, ve kterém ale byla znít i touha.

,,Ale... někdo musí dohlédnout na práci v kuchyni," vykoktala Linda ze sebe a Axton se na ní zamračil.

„To může tvá babička," odpověděl po chvíli a přitom se na ní usmál vřelým úsměvem.

„A... co bude s bratrem? Měla bych mu jít převázal rány," dodala Linda a dívala se na něj. 

Strašně ji mrzelo, že už na ni nehledí jako roztoužený samec, protože ji vzrušovalo jeho vypracované nahé tělo.

 ,,I v šeru z něho viděla víc, než se hodilo," znělo jí v hlavě. Protože její manžel vystavoval na odiv svou širokou hruď porostlou černými chlupy. A předváděl i své štíhlé boky i svalnatá stehna.

 ,,A ta šílená věc... ta zbraň", pomyslela si Linda, když si vzpomněla na minulou noc.

 ,,Asi by ji nenazvala směšnou, protože to byla ta nejmocnější zbraň, jakou kdy proti ní nepřítel použil," řekla si v duchu. A když si uvědomila, kam se mu dívá, tak rychle zamrkala a zaměřila se pohledem na Axtonův obličej. 

Culil se, jako by poznal, nač myslí.

„Takže?" ozvala se po chvíli ve snaze převést rozhovor na jiné téma.

 „Mohu jít za bratrem?" zeptala se. A Axton chvilku přemýšlel. Ale pak ji překvapil souhlasem.

 „Můžeš, ale rychle se vrať, ženuško... Hladovím po tobě, protože až příliš dlouho jsem se postil.  A tak jen co se najím v hale, budeme pokračovat," dodal na její slova a přitom se na Lindu podíval dlouhým a vášnivým pohledem.