,,Věř že svatební zvony nedozní, dokud se nerozezní dětský pláč."

----------------------------------------------------------------

Axton otevřel oči a vylekal se... 

Jako každé ráno a už už instinktivně sahal po zbrani... ale pak poznal známé prostředí.

 ,,Je v posteli... Se ženou," řekl si pro sebe a zhluboka se nadechl a pak pomalu vydechoval, aby se znovu uvolnil...A pak se upamatoval na předešlý den a noc.

 ,,Je v posteli lorda z Maidenstonu. A ta žena vedle něj je dcera Edgara de Valcourt. A taky jeho manželka...A nejkrásnější žena co kdy viděl," znělo mu v hlavě, když ležel v matném světle předčasného rozbřesku a díval se na ni, jak spí. 

Jednu nohu měla položenou přes jeho kotník a lechtala ho na boku. A jeden pramínek jejich vlasů se mu omotal okolo lokte.

,,Měl ji v noci potrestat", nadával si, když si vybavoval všechny detaily.

,,..Protože udělala něco hrozného. A on měl jí dát jasně najevo, že mu nesmí odporovat a ani cedit jeho drahocennou krev... Už nikdy!" znělo mu v hlavě a přitom se na ní znovu podíval.

,,Jenže on udělal pravý opak. A miloval se s ni jako před posledním soudem a miloval ji i jako kdyby to byla jediná žena na celém světě," řekl si pro sebe a ohromilo ho to. Ale nemínil nad tím uvažovat...Protože ještě víc ho zarazilo, že by ji chtěl znovu, teď hned, bez ohledu na to, jak se k němu chovala.

 A i když se mu to příčilo, tak nepřipouštěl námitek, protože koneckonců je Beatrix jeho žena a on ji chce...Proto nemusí se za to stydět a ani hledat vysvětlení...,,A může si s ní dělat, co chce.  A nikdo mu do toho nebude mluvit...A nejmíň ona sama", pomyslel si nasupeně a převalil se na bok a odhodil stranou pokrývku, kterou se v noci přikryli. 

Zamýšlel si ji vzít hned, dosáhnout okamžitého ukojení a taky se mu ho dostalo... jenže zcela jinak, než očekával...Protože chtěl si na ní vybít vztek a zároveň si užít...,,Jenže se nedokázal zlobit," řekl si v duchu. 

Protože když před ním zavírala oči a odvracela se, tak byl bez sebe zlostí. A rozzlobilo ho to víc než to, když vytáhla tu schovanou dýku... a on málem ji zabil.

Jenže i přes všechnu zlobu ho něčím odzbrojila...odvahou, slzami nebo snad poznámkou o jeho směšné zbrani... a on si ji zamiloval.

Mimoděk jí přejížděl po odhalené kůži. A na alabastrové pleti jí naskočila husí kůže. A ona voněla tak, jak voní ženy po milování a on si jí prohlížel při každém dotyku.

 ,,Jestli si nedá pozor, tak ta holka ho utáhne na vařené nudli," řekl si pro sebe Axton a pak se zamračil a odtáhl ruku.

 ,,Musí ji naučit, kdo je tady pánem...A když se ho tedy nebojí, připoutá ji k sobě vášní. ..Nakonec strach je míň než vášeň... A kdo chce uspět v bitvě, tak musí poznat slabá místa soupeře a pak na ně zaútočit... Platilo to na jejího otce, tak proč by se tak neměl vypořádat i s ní... Určitě je vášnivá, zaútočí na ní tedy v posteli," pomyslel si a pak pohodil hlavou, aby setřásl kadeře z čela, a pokračoval v úvahách.

,,Ano připoutá ji k sobě pevným poutem...Mocí, jakou má jen vášeň. A udělá si z ní otrokyni, aby dřív nezotročila ona jeho...A bude jejím pánem v posteli i všude, kam se s jeho svolením pohne," řekl si a při té myšlence se spokojeně ušklíbl. 

,,Protože ať ji nachytá v kuchyni nebo nad prádlem... nebo třeba na zahradě. Pošle všechny čumily pryč a bude si hrát s jejím tělem. A každý na hradu bude vědět, že si s ní dělá, co chce. A tak Beatrix přestane poslouchat svého otce a bude v jeho moci....Ano připoutá ji k sobě, tu zdrženlivou holčičku...A možná ho dokonce bude i milovat," řekl si v duchu. 

A pak aby Axton vychutnal svůj triumf už nyní, přilepil s jí na záda a prohlížel si její jemné zlaté vlasy a onu bezvadnou a neskutečnou perlovou pleť.. I nádherně formované tělo se štíhlý pasem a plnými pevnými prsy.

 ,,Na těch kouzelných broskvičkách si teď pochutná..." proletělo Axtonovy hlavou a pak už se vydal vstříct své touze.