Ležel na ni a tlačil ji plnou vahou k posteli a pořád jí svíral zápěstí. Po pravé ruce mu od ramene stékal potůček krve až k lokti, ale on si z toho evidentně nic nedělal.

,,Co uděláš teď?," zeptala se Linda která nevydržela napjatou situaci.

,,Teď?," řekl a dlouze se na ní podíval.

,,Přece vyzkouším, jestli je má směšná zbraň ještě k něčemu dobrá," dodal a Lindě se rozbušilo srdce.

,,Svatý Jude, už nemá žádnou naději," řekl si a vzhlédla ke stropu

A pak konečně se zvedl, ale jen proto aby si lehl na záda a aby si ji překulil na sebe a posadil si ji na slabiny.

,,Sedni si na mě," poručil jí a přitáhl si její ruku k tváři a prsty ve kterých před chvilkou třímala zbraň k ústům a nespustil z ní zrak.

,,Udělej co ti říkám, ženuško a nabodni se na mou směšnou zbraň," dodal a přitom jí hleděl stále do očí.

,,Šílenec", pomyslela si Linda, jenže pak pochopila.

,,Jeho směšná zbraň?...Myslí tu obrovskou věc?," řekla si a on se jen spokojeně zachechtal a nadzvedl ji, aby ji na sebe snadno posadil.

,,Jestli je má zbraň směšná, tak jen proto, že jí scházelo cvičení, ale ty to napravíš, ženuško," dodal a pak jí popadl za pas a pak jí znovu líbal zápěstí i ruku, která před chvílí svírala vražednou dýku.

,,Dokázala bych ho zabít?," říkala si Linda a přitom mu pohlédla do očí.

,,Zvedla by dýku dost rychle a přeřízla by mu tepnu na krku?," ptala se sama sebe, jenže pak se nedokázala soustředit, protože ji kromě toho i jemně kousal do prstů a očima si vychutnával pohled na její vlnící se boky, nadskakující prsa a na krásnou a půvabnou rozpálenou tvář.

Lindiny vlasy se nad ním rozprostřely jako závoj a napůl oba je zakryly.

Hrály spolu nebezpečnou hru, protože každý měl svou zbraň.. přesto ani jeden z nich necítil bolest nebo strach.

,,Už se na ni nezlobí, zkouší to po dobrém," znělo ji v hlavě a ona měla pocit že je paní situace, protože měla po ruce dýku.. jen kousek od jeho hrdla a byla si vědoma toho že jí jediným pohybem může zbavil okouzlujícího pocitu moci, ale oběma to bylo teď v tuto chvíli neskutečně příjemné...protože Linda pochopila že neovládá nejen jeho, ale i vlastní rozkoš a to se jí v tu chvíli líbilo.

Mezitím co jí pustil ruce a dlaněmi přejížděl po rozkývaných bocích, tak Linda prožívala ty nejkrásnější okamžiky v životě.

,,Stejně už zapomněla na dýku," říkal si Axton, když v šílených záchvěvech vykřikovala a volala o pomoc, jako by nebyla zcela bezmocná, ale on nepřestával a Linda na něj jen zmoženě padla a prudce oddychovala.

Vnímala jak jim oběma buší srdce a jak i Axton lapá po dechu.

Políbila ho, protože chtěla znovu cítit jeho rty a když se i on k ní přidal a vycházel vstříct jejím polibkům, tak jí pak jemně překulil na matraci vedle sebe a nespustil z ní zrak.

Jeho dech ji vanul na holou kůži a Linda nevnímala, že shodil dýku z matrace dolů a neslyšela ani jak dopadla na dřevěnou podlahu. Neviděla ani dohasínající svíčky, jejichž knoty se právě topily v miskách svícnů, protože oba jen dál odpočívali v temném pokoji vedle sebe.

... A určitě neviděla ani zmatený výraz, který se usídlil v manželově tváři, protože vyčerpaná a uspokojená klidně usnula.