,,Ne! Nech mě!," křičel Linda a tlačila nohy k sobě, ale marně, vždyť jí klečel mezi nimi a chtěla uhnout dozadu, ale jednou dlaní ji držel za bok jako ve svěráku.

,,Poprvé to musím udělat rychle," řekl když se na ni sunul a přitom z ní neztrácel pohled.

 ,,Jenom drž a bude to, ale potom...," dodal a Linda už nevnímala ani slovo, protože na ni nalehl plnou vahou a ona měla pocit jako by na ni položily žhavé poleno přímo z krbu.

,,Počkej...Ne!.," bezmyšlenkovitě vyhrkla v hrůze a snažila se ho zastavit.

 ,,Nemáš právo, nejsem...," řekla Linda a z očí jí přitom ukápla slza.

,,Mám to největší právo, miláčku," chrčel jí do ucha a zabránil tak tomu, aby mu vyděšená Linda prozradila kdo opravdu je a pak spěchal jak slíbil, ale stejně ji to bolelo. Pálilo to jako živá rána a tekla jí krev.

 ,,Nebude brečet", umínila si a nevzdá se maličkého zbytečku pýchy, který v ní zůstal. A slzy, které jí přesto vyhrkly se po chvíli ztratily v záplavě vlasů a stekly na medvědí kožešinu.

Lapala po dechu a přemáhala bolest, zatímco on jí střídavě působil bolest a taky jí poskytoval chvilkovou úlevu.

Nakonec se jí zadíval do tváře, ale Linda se s pevně stisknutými zuby odvrátila.

 ,,Přežiju to", utvrzovala se.

,,Všechno to přežiju," dodala si a snažila se mít znovu odvahu.

Axton začal funět, ale bolest naštěstí polevila a na chvilku se odtáhl, takže si myslela že už skončil, ale pak to opět začalo znovu.

,,Áááá," vydechla a pak pevně zavřela pusu... a když to udělal několikrát, tak ohnivou bolest vystřídal celkem příjemný pocit... Jako by se rozpálené poleno na jejím těle změnilo ve vlhký samet, který jí hladil a laskal.

,,Svatý Jude," šeptala, když se po chvíli chvěla touhou a rozkoší.

 ,,Kdopak odpovídá na tvé modlitby, ženuško, svatý Juda, nebo tvůj manžel?," zeptal se a Linda mu pohlédla do očí a pak se z jejich úst vydral tichý sten, kterým jako by mu dávala odpověď na jeho otázku, i když ani slova už nevnímala a cítila, jak se mu zpocená stehna zachvěla a svaly ztuhly jako ocel.

,,Kdy ho objala?," divila se a přitom mu znovu pohlédla do očí a on pak když už bylo po všem nepravidelně oddechoval.

Linda nevěděla co má udělat a sundala mu paže z ramen, ale ani to ji nezbavilo neklidu, který v ní rostl.

,,Vzrušil ji... a probudil v ní ty nejhorší hříšné myšlenky a vytáhl opět na povrch její špatnou duši se kterou celý život bojovala," řekla si udiveně sama pro sebe a znovu mu pohlédla do očí.

 ,,Určitě je hotov...," pomyslela si.

,,A nelhal jí, když jí říkal jaké to bude a přesto ji jeho mohutné tělo pořád vzrušovalo a něco jí říkalo že to není určitě ještě všechno. Nebo si snad přála, aby ještě nebyl konec?," znělo jí v hlavě a najednou se jejich pohledy znovu setkaly a oba jen lapaly po dechu.

,,Co se bude dít dál?," zeptala se sama sebe a když se jeho dech ustálil, tak jí napadlo že snad usnul a pokusila se od něj vyprostit... ale jakmile to udělala, tak se okamžitě pohnul a opřel se o loket a jen pobaveně na ni koukal.

,,Tak, ženuško. Nejhorší máme za sebou," řekl a Linda k němu vzhlédla, protože se nemohla vyhýbat jeho pohledu.