,,Chci po tobě jen tři věci," řekl po chvíli a zvedl přitom ukazováček.

,,Za prvé, ty sama osobně se budeš starat o mé šaty. Budeš je opravovat, nechávat vyprat a udržovat v pořádku," dodal a pak zvedl druhý prst.

,,Za druhé, ty sama mi budeš chystat koupel a dohlédneš vždy na to aby ohřáli dost vody a přinesli kvalitní mýdlo," řekl a pak se zatvářil trochu jinak.

,,A za třetí, budeš se mnou spát v mé posteli a milovat se se mnou i jinde... a to často a ochotně. Nic víc po tobě nechci, kromě toho abys byla hezky čistá a i hezky voněla," zašeptal něžným hlasem a přitom jí propaloval svým pohledem.

,,Můžeš mé podmínky splnit? Dobrovolně a sama?," dodal a zkoumavě na ni přitom pohlížel.

,,Někteří muži chtějí, aby jim žena vycházela v posteli vstříc," řekla si Linda pro sebe, protože věděla že babička ji varovala.

,,To asi bude teď její úděl", uvědomila si Linda s kamenným pohledem.

,,Musí předstírat že se jí to s ním líbí a musí ho přesvědčit o tom že touží jen po tom co spolu budou dělat," říkalo jí něco v hlavě a pak si uvědomila že by měla být ráda že k ní nebude krutý. Jenže to co požadoval jí teď připadalo horší než fyzické násilí a roztřásla se mu před očima. A jedině vědomí že to všechno dělá pro svou milovanou sestru... a taky pro ostatní z rodiny jí dalo sílu pokračovat.

,,Ano," slíbila po chvíli chvějícím se hlasem a on si jí znovu zkoumavě prohlížel a pak se pohodlně opřel o opěradlo.

,,No tak dobře. Není tedy důvod abys byla vyplašená, když neumíš ani pořádně líbat. Ale všechno se včas naučíš," dodal a prstem jí naznačil aby šla k němu.

,,Pojď ke mně, ženuško, začneme první lekci," řekl a snad nikdy Lindě netrvalo pár kroků tak dlouho a bála se že k němu snad ani nedojde, jenže pak si vzpomněla na Maynarda a na jeho rány, které utrpěl ve službě rodině a tak sebrala poslední zbytky odvahy a po sedmi krocích už stála na dosah jeho ruky a on se jen vesele ušklíbl.

,,Pojď blíž, ženuško.... Ještě blíž," ponoukal jí a tak Linda udělala ještě malý krůček a stála teď vedle jeho vysokých kožených bot.

,,Mám ti sundat boty?," zeptala se v naději že zůstane déle mimo jeho dosah, ale byl to pošetilý nápad, protože věděla že se nevyhne svému osudu, ale nemohla si pomoci.

,,Jestli si přeješ začít zrovna botami, tak klidně můžeš. Sundej mi boty a pak ti sundám něco já... třeba šaty," odpověděl a připadalo jí že to zní spíš tázavě než jako rozkaz.

,,Schválně ji trápí a ona to musí snášet," řekla si pro sebe dodala si trochu odvahy.

,,A tak budeme pokračovat," dodal a přitom se na ní usmál pohledem.

,,Každý svlékneme tomu druhému jednu věc, dokud nebudeme nazí a pak můžeme přikročit k výuce," řekl a Linda si klekla na podlahu.

V tu chvíli ho tolik nenáviděla, že dřív netušila že je toho vůbec schopná, ale stejně intenzívně se ho i bála.

,,.K výuce..," řekla si sama pro sebe a nechtěla ani pomyslet, co to znamená.

Roztřesenýma rukama uchopila botu za podrážku. Byla teplá, ale ona to nevnímala a pořádně zatáhla a neohlížela se ani na to že ho to možná musí bolet a rychle ho zula, aby mohla zase kousek ustoupit.

Když měl boty dole, zavrtěl špičkami a pak řekl ,,Ještě ponožky, ženuško. Sundej mi i ponožky," dodal a Linda by mu nejraději na ně naplivala, ale neudělá to.

 Stáhla mu ponožky, naštěstí to šlo celkem snadno a při pohledu na jeho chlupaté svalnaté kotníky měla rozporuplné pocity. 

Sice by neměla být zvědavá, ale mužské tělo ji zaujalo.

,,Ano, zajímají ji muži obecně," řekla si sama pro sebe a znovu se na něj podívala.

 ,,Ne to on," dodala si a snažila se udržet chladná. 

,,Muži jsou vskutku chlupatější než ženy a mají ty chlupy snad... všude?," zeptala se sama sebe a přitom pomyšlení se začervenala.

,,Teď jsem na řadě já," ozval se po chvíli Axton a předklonil se a pak rázným pohybem ji chytil za ramena a přitáhl si jí před sebe. Pak se postavil a zvedl ji úplně nad zem....a jako peříčko ji přenesl k druhému křeslu a posadil.

 Držel ji kolem pasu, ale teď klečel on a díval se na ni zdola.

,,Jsem na řadě," zopakoval a sjel pohledem z jejích očí na rty a pak níž a níž až na její ňadra a pod těžkými záhyby šatů se Linda roztřepala strachy.

 ,,Ne!," volala v duchu a chtěla utéci, ale byla uvězněna na v křesle.