Zhluboka se nadechla a pak ještě a ještě, aby se uklidnila....ale nepomáhalo to.

Sundala si stužku z čela a vešla do předsíně pánovy komnaty. Vše tam zůstalo, jak znala a scházel jen vojenský znak de Valcourtů nade dveřmi a zůstal po něm světlejší obrys na zašlé zdi.

Rozechvělá přistoupila ke dveřím ložnice, do které nevstoupila od matčiny smrti před osmi lety a otevřela je dokořán. Uvnitř bylo čisto a pořádek. Pokoji stále vévodila široká postel s nebesy a v krbu čile plápolal oheň, takže tam bylo příjemně teplo a na stolku u dveří jen hořely dvě svíce, které jen jemně osvětlovaly místnost.

,,Myslí si že tak málo stačí k tomu aby ji svedl?," ptala se sama sebe a vešla dovnitř.

Na druhém konci pokoje stál stolek se dvěma židlemi a vyřezávaný sekretář. Podél jedné zdi visely na dřevěných věšácích pláště a další oděvy, které nepatřily otci... a které musí tak být Axtonovy.

,,Axton....," řekla si pro sebe a najednou nevěděla proč ho v duchu nazvala křestním jménem, když musí pro ni zůstat de la Mansem... nebo pánem.... ne však manželem.

,,Ne, ani manželem ne, vždyť před Bohem nejsou opravdu svoji, protože předstírala že je Beatrix. Provdala se pod klamnou záminkou a zcela všechny obelhala," říkalo jí něco v duši a Linda nechtěla myslet na svůj podvod a na to že jí hrozí něco za tento hřích, který spáchala.

,,Na co by ale měla myslet?," zeptala se sebe a neklidně přejížděla zrakem po ložnici, protože se nemohla uklidnit a pak se zastavila u hromádky poskládané zbroje která tam ležela, u drátěná košile, železné rukavice i helmice.

,,Musí tam být i nějaká zbraň! Dýka nebo bodlo, které by si mohla někam schovat," řekla si když si prohlížela zboj a začala prohledávat poskládané oděvy.

,,Užije zbraně jen v sebeobraně....pokud nějakou najde", umínila si.

,,Podvolí se mu jako žena, protože musí, ale kdyby jí chtěl ublížit...," řekla si pro sebe a nahmatala chladnou ocel a opatrně vytáhla to co hledala.

Dýka s krátkou čepelí a na světle poznala, že se moc neleskne.

Přejela pomalu po ostří a uvědomila si že je pořádně nabroušená.

,,Kam ji má schovat?," zeptala se sebe v duchu a rozhlížela se po ložnici.

,,Musí jí mít někde po ruce, blízko místa, kde by ji mohla potřebovat," uvědomila si a pak se podívala se na široké lože.

,,Někam, kam dosáhne z postele!," šeptal jí její hlas a už zavírala skříň a blížila se k obávané posteli, když v tom uslyšela za dveřmi kroky a hlasy které se k ní blížily.

,,Hrůza! Už je tady!," křičel její hlas a tak Linda bez váhání zastrčila dýku pod matraci a pak uskočila, aby zůstala stát tváří v tvář manželovi, který po chvilce prudce rozrazil dveře.