Přejela pohledem po síni, kdysi tak milé, ale pomoc nenacházela. Její otec se díval jako by mimo ni, kdesi na zeď, kde visela velká vlajka de li Manseů a Babička nenávistně pohlížela na nového pána.

,,Ne, ti dva jí nikdy nepomáhali," říkal jí tichý hlas v hlavě a Linda se zoufale obrátila k hochovi, který se na ní díval s nechutí, ale když poznal jak je vyděšená nesmál se jí jak by byla čekala.

,,Tak jdeme," zopakoval trochu přívětivěji a Linda věděla že nemá smysl se mu vzpírat.

,,Dobrá rada, má paní," řekl Axton de la Mansa, který se zvedl a pozvedl číši a celý stůl ho hned následoval.

,,Připíjím nyní na mou ženu Beatrix de la Manseovou," dodal hlasitě a v tu chvíli se ozvaly i další přípitky.

,,Na lady Beatrix!."

,,Na Beatrix de la Mansa."

,,Na její zdraví!."

V uších jí zněla ozvěna přípitků, které pro ni nic neznamenaly, protože spíš ji vyděsilo slyšet ta dvě jména, která ji nepatřila a ještě k tomu dohromady.

Hoch ji popadl za ruku a táhl pryč, ale její nový manžel jim zastoupil cestu.

,,A neber si dnes večer komornou, ano. Postarám se o tebe sám, bez služek a příbuzných a nikdo nevkročí do mých komnat. Nikdo," zopakoval a sjel po místnosti varovným pohledem a pak se znovu věnoval jen Lindě a zastřeným hlasem, který se i tak nesl po celé síni dodal.

,,Možná ty komnaty v příštích dnech všechny dobře využijeme," řekl a pak Linda utekla... a ani jinak se to nedálo nazvat.

Nečekala, až ji chlapec povede a běžela před ním.

Vyrazila s pohledem, jako by za ní hořelo, i když běžela vstříc své lítosti, protože neměla jinou možnost a teprve nahoře před dveřmi do panských pokojů se nerozhodně zastavila.

,,Běž dovnitř. Za chvilku je tady," řekl Petr a Linda stěží dýchala.

,,Ne, nedokáže to. Musí, ale prostě nemůže," říkalo jí něco v duši a ona se snažila ze všech sil odporovat.

,,Dělej," postrčil ji kluk a ona se tak ocitla uvnitř.

,,Nedotýkej se mě!," vyjekla Linda, jako by mohl za rozmary svého bratra.

,,Není to k ničemu", pochopila.

,,Ale aspoň si na něm vylila trochu vztek, koneckonců je to taky de la Mansa," řekla si v duchu a on se na ní zamračil.

,,Jsem sakramentský rád, že se tě nemusím dotknout, ty čarodějnice. Až se ožením...pokud se vůbec ožením, vezmu si dámu a ne takovou dračici co by mi chtěla vyškrábat oči," dodal Petr a pak si znechuceně měřili jeden druhého.

,,Vypadni!," křičela na něj Linda nabručeně, když si uvědomila svou bezmoc.

,,Běž a nechej mě na pokoji!," křikla znovu a on se jí chystal vyhovět, ale pak se zastavil a znovu si ji prohlížel.

,,Neublíží ti a jestli se ho bojíš, tak nemusíš. Jedině kdyby ses s ním chtěla prát a to by udělal jen blbec," dodal Petr když si všiml jak je sklíčená a Linda jen mírně našpulila pusu.

,,Pochybuju, že máš o tom mínění," řekla a pak na něj vrhla dlouhý pohled.

,,O tom jak mohou muži ublížit ženám... zejména když jsou z nepřátelského tábora. Jsi ještě kluk," dodala Linda a Petr se při té poznámce nasupil jak přesně čekala. Ale nezasypal ji urážkami jak by se mohlo zdá a jen se na ni tak potutelně zadíval.

,,A ty zase podle mně nejsi zas tak škaredá. Kdybys přivítala bratra s úsměvem, možná bys zjistila že je celkem příjemný a rozhodně ti neublíží," trval na svém a Linda se jen ušklíbla.

,,To mi říkáš aby se mi ulevilo vid?," zeptala se a zkřížila paže na prsou a on se na ní podíval téměř tak chladně jako jeho bratr.

,,Klidně se dál chovej jako hlupák a neposlouchej co ti říkám, protože Mně je to úplně jedno," odpověděl a pak se otočil na patě a vykročil ke schodům. Linda ho nezdržovala, přestože měla chuť ho zavolal zpátky, ale nemohla, i když každá společnost by byla lepší než zůstat sama.

Když utichly jeho kroky na schodech, zůstala sama se svým strachem.

I při hádce s Petrem de la Mansou dokázala aspoň na chvíli zapomenout na to co ji čeká a nemine, ale teď když byla sama.