,,Jsou věci které musí podstoupit každá žena, i když se jich proklatě bojí, ale nejde to se těmto věcem vyvarovat, i když nechce. Protože tak už to na světě chodí."

------------------------------------------------

Linda sotva vzala sousto do úst, protože stále musela myslet na manželova poslední slova která jí pošeptal.

 Otec s babičkou také seděli u hlavního stolu, i když ne na čestných místech kde byli zvyklí sedávat, protože dnes tam byla Linda s manželem... a ano, teď je to její manžel!... a sir Edgar s lady Harriet měli teď místa na boku.

 Linda na ně viděla, jen když se naklonila přes manžela a to se jí nechtělo, protože stejně u nich nemůže hledat útěchu a kdyby ano, tak to by jen dala najevo před svým novým pánem jak je slabá.

 ,,Jak by jí také mohli pomoci?," zeptala se sama sebe a snažila se zůstat v klidu.

Hostina byla zpočátku poklidná... a vidět u jednoho stolu vítěze i poraženého jediný den po bitvě bylo pro většinu vojáků zarážející a i lidé z Maidenstonu byli opatrní.

 Ale jak se nalévalo další a další víno, situace se postupně měnila a mužské hlasy byly stále hlučnější a mísily se s výbuchy smíchu a hrubé žerty byly občas i blízko samotné nevěsty.

,,Jestlipak holubička podlehne stejně rychle jako její táta?," vtipkovali Axtonovi vojáci na její učet.

,,Řekl bych že ještě rychleji," odpověděl jeden voják tomu druhému a oba si vyměnily posměšné pohledy.

,, I kdepak... Sir Axton se ještě určitě pořádně zpotí, než tu holku zkrotí.... To není jako zmlátit chlapa!," odporoval mu ten druhý a Linda si lokla vína z poháru, o který se dělila s Axtonem de la Mansem a s bouchnutím ho položila na stůl.

 ,,Jak si dovolují mluvit tak drze o jejím otci?," řekla si naštvaně pro sebe a tentokrát se naklonila, aby viděla jestli to otec vyslechl, ale její manžel jí schválně zastínil výhled.

,,Je snad chlap... aspoň to o něm tvrdili. Ať se o něj postará jeho matka, jestli se neumí bránit sám. Tebe se to už netýká," odsekl hrubě Axton, když si všiml kam se jeho žena chtěla podívat a Linda by ho v tu chvíli nejraději zavraždila. 

,,Je to můj otec a zůstane jím navždy, i když jsem si musela vzít tebe. Kromě toho je teď tvým tchánem," dodala Linda a otočila na Axtona svůj pohled.

 ,,Kdybys měl v sobě kouska cti, nedovolil bys aby ho tak uráželi!," řekla ještě po chvíli a její pohled k němu se stal trochu drzím.

,,A kdybys ty měla špetku rozumu v hlavě, nebránila bys ho právě přede mnou," odsekl rázněji na její slova, než by býval chtěl a Linda se zarazila, ale pak vyhrkla to první co ji slina přinesla na jazyk.

 ,,Budeme dokonalý párek. Ty nemáš čest a já mámu," řekla a najednou se hlahol v síni ztišil.

 Linda prudce oddechovala a hruď se jí dmula vzteky, ale zároveň i s úzkostí vyčkávala jak bude na její poznámku reagovat a i společnost která byla kolem stolu mlčky čekala.

Na okamžik se nic nedělo a Linda už už začala doufat že urážku přejde mlčením. Pak se k ní ale otočil a hřbetem dlaně jí pohladil po dolním rtu.

 ,,Osobně se postarám, abys svůj vztek mohla vybít jiným způsobem, Beatrix," odpověděl a opírala se hlavou o vysoké opěradlo židle, takže neměla kam uhnout před jeho doteky a on jí zlehka masíroval rty, ale pro ni to bylo horší než facka, ale dokázal se ovládat a to pro ni bylo horší, než kdyby vztekle vybuchla.

,,Dej si ještě kousek paštiky," nabízel jí a hleděl na ni dravčím pohledem.

,,Už jsem měla dost," vyštěkla, ale dávala si pozor na to aby už nemluvila tak nahlas.

,,Dobrá...tedy," dodal a opřel se spokojeně na židli a usmíval se, zatímco ostatní kolem stolu mlčky jedli, aby jim neuniklo ani slovo z jejich rozepře.

 ,,Petře!," zavolal Axton na bratra.

 ,,Doveď nevěstu do mých komnat," řekl bratrovy a ten na jeho prosbu jen kývl, jako že rozuměl a u stolu se zatím rozproudila veselá zábava a jen Linda smutně opařená šeptala,, Ne, ještě ne. Ještě ne!," protože její tělo i duše křičelo vyloženě o odpor.

Usmál se, protože si jejího ostychu i strachu všiml.

 ,,Hned tě budu následovat, drahá. Neměj obavy že bych se snad zdržel," dodal Axton a přitom na ní pohlédl dlouhým a pronikavým pohledem a Linda netušila jak se postavila na nohy, protože chlapec jí odsunul židli, zatímco manžel se pohupoval na vedlejší a majetnicky si ji měřil....Jako nově získaného koně nebo sokola.... Nebo děvku.

,,Tak pojď, jdeme," popoháněl ji chlapec netrpělivě a Linda odtrhla zrak od samolibého medvěda, který je teď jejím manželem.