,,Výborně, má paní a teď se políbíme," řekl a Linda slyšela jen vzrušené šeptání za zády, které se šířilo po celé místnosti.

,,Polibek," znělo jí v hlavě a náhle jako by se jí začaly podlamovat nohy.

,,Polibek," slyšela v hlavě znova a pak mu dlouze pohlédla do očí, ze kterých nebylo uniku.

,,Chce, aby ho líbala?," zeptala se svého hlasu a náhle se jejich pohledy střetly.

,,Tak to chodí," říkala si v duchu a snažila se uklidnit.

,,Nejdříve polibek...a pak mnohem víc," říkala jí je jí duše a náhle uviděla jak se k ní naklonil a silnými pažemi ji přivinul těsně k sobě a držel ji tak.

,,Svatební polibek pro... pro mého manžela," zabručela Linda, aniž věděla jak zvolila správná slova a dívala se mu do očí, ale neviděla žádný cit, který by odpovídal situaci. Pak se mu znovu zkřivil ret v úsměšku a ona poznala, že Axton prožívá svůj triumf a že ji i pokořil... a že mu i patří.

Zavřela oči, protože to bylo to jedině čeho byla schopná...protože jen tak toho bude schopna to udělat.

Pak se postavila na špičky a dotkla se ho ústy.

Zpočátku to nebylo tak hrozné. Měl jemné rty a překvapilo ji to, vždyť jinak byl tak drsný a taky pěkně voněl.

Pak ji bez varování sevřel a přidržel na své hrudi a Linda překvapením zalapala po dechu.

Přitiskl své rty na její a donutil ji pootevřít ústa a ochutnat jeho horký dech.... a jazyk.

,,Svatá Panno, to vůbec nečekala!," znělo jí v hlavě zatím co jí doloval jazykem v puse a tlačil své rty pevně na ty její... a úplně ji tak vyváděl z míry, protože jí líbal, jako by ji chtěl pohltit a ona měla pocit že určitě každou chvílí omdlí.

Pak stejně rychle, jako začal skončil a odtáhl se od ní a jen jí se zájmem pozoroval.

Díval se na ni pohledem, jaký neznala a přesto mu porozuměla.

,,Touží po ní. Chce ji," četla v jeho očích ve kterých mu hořely ďábelské plameny.

A co je horší, vykřesal malou jiskřičku také v Lindě, která vyslechla dost kázání o zapovězených rozkoších... aby to rozeznala a pomyšlení že v ní vzbudil touhu ji pohoršilo.

,,Pane Bože. Svatá Marie. Prosím, svatý Jude, ať to není pravda!," modli se v duchu, protože doufala že to pravda není.

Ale byla a když ji líbal, její hříšná duše zapříčinila to že cítila rozkoš...a on to poznal, proto se usmíval...

A poprvé se na ni usmál od srdce, protože i tak to cítila....a taky cítila to že i ona ho chce.

Linda nemohla vydržet zkoumavý pohled, kterým si ji měřil a sklopila zrak, jenže pak se dívala na jeho smyslné rty a tváře se jí znovu rozhořely.

,,Jeho ústa...," znělo jí v hlavě.

,, Ach, jaký zmatek v ní dokázal udělat jenom ústy. Má silné zuby. Jemné a měkké rty a zkoumavý, příjemný jazyk," říkalo jí její srdce, které jako by se rozbušilo blahem.

Uchechtl se, jako by poznal na co myslela a zatřepala se mu hruď, až to Linda pocítila na prsou a znovu zahořela touhou.

,,Sladká a krásná nevěsto...Tvůj otec tvrdl že jsi ještě nevinná a podle toho jak líbáš bych mu to i věřil. Ale jinak... jestli vzplaneš při jediném polibku... těším se čeho se dočkám dnes večer v posteli," řekl šeptem a někdo vedle nich jeho poznámku vyslechl a zakuckal se smíchy.

V síni to zašumělo a přihlížející si pobaveně sdělovali Axtonovu poznámku na adresu manželky a Linda neměla čas na pošetilý vztek, protože nejvíce ze všeho se styděla, ano tolik se styděla za své pocity a za že to překonalo i její strach z Axtona.

,,Co když se jí to s ním bude líbit a co když je prostopášná a zkažená, aniž by to věděla?," ptala se sama a pak Axton trochu povolil sevření a držel ji pevně po svém boku.

,,Má žena, lady Beatrix," oznámil na celý sál a přitom se usmál na všechny kolem.

,,Ale já jsem Linda", zmateně si říkala Linda pro sebe a hledala očima i silu, kterou před obřadem zahlédla mezi dveřmi.

,,Ta prokletá Linda, která touží po muži, jenž je smrtelným nepřítelem její rodiny a která si vzala za manžela rytíře, jen proto aby ho pomohla zničit," říkal jí její hlas a bolelo ji z toho srdce, když si přiznala pravdu....a jediný pohled na sestru by jí teď dodal sil... ale Beatrix tam nebyla...

,,A nikdy už tu nebude", uvědomila si zděšeně Linda, protože věděla že teď zůstala sama s cizím mužem a s manželem v jednom.. a taky s pocitem, že babička se možná vůbec nemýlila, když ji proklínala pro její černou duši.

Vedl ji k čestnému místu u stolu a stále ji držel kolem pasu.

Linda musela stále myslet na jeho pevnou dlaň, na mohutnou hruď a na silná stehna, kterými se o ni při každém kroku otíral.

,,S jídlem si pospíšíme," řekl a jeho horký dech jí ovanul líce.

S obavami mu pohlédla do očí a uviděla hladový hled, pohled velkého černého medvěda, který si na ni za chvilku smlsne.

,,Ano," dodal jako by jí četl myšlenky a přejel jí palem jemně dolní ret.

,,Jsem stejně hladový jako ty, ale nemám chuť na labutí krky a knedlíky...Ty jsi má sladká labuť a jedině ty budeš hlavním chodem mé dnešní hostiny, která se protáhne až do svítání," zašeptal jí něžně do ucha a pak se jí dotkly jeho rty lehce na tváři a Linda opět ucítila jeho dech, stejně tak jako jeho omamnou vůni, která jí doslova očarovala.