Nevěděla jak se jí podařilo poručit nohám, ale nakonec k němu pomalým krokem došla.

Byl prostovlasý a krátce zastřižené černé kadeře mu ve světle loučí živě zářily. I obočí měl tmavé a husté a z obličeje vystupovaly jen jeho světlejší oči, protože tvář měl opálenou a ošlehanou větrem.

Linda opět polkla.

 ,,Stane se jejím manželem tento chladný člověk, který se do ní vpíjí pohledem?," ptala se sama sebe a chtěla uhnout a ztratit se mu z dohledu, tak ji to rozčilovalo.

 ,,Je jako dravec...," dodala si avšak jeho spalující pohled jako by ji očaroval, protože nedokázala od něj otočit hlavu pryč ani odtrhnout oči od těch jeho.

 Pohybovala se k němu a vnímala napjaté ticho....a slyšela jen slabé šustění hedvábné suknice.

 Cítila průvan, který jí zchladil rozpálené líce a vdechovala vzduch, ve kterém se mísil zápach piva s vůní pečeného divočáka a všechny tyto vjemy si dobře vryla do paměti.... Nejvíc ji stejně fascinoval on... tak tmavý, tak neznámý a tolik hrozivý že na ni působil všemi smysly.

 Když se k němu přiblížila na dosah ruky, byla u konce svých sil a bála se že omdlí a spadne mu přímo k nohám. 

,,,Porazil ji, ještě než s ním mohla začít bojovat," znělo jí v hlavě a přesně to právě teď byla pravda, protože její tělo jako by jí vypovídalo najednou službu.

,,Je krásná," znělo Axtonovy v hlavě a věděl že už si jí nechce vzít jen kvůli tomu co mu teď patří.

,,Chceš si jí skutečně opravdu vzít?," ptal se ho hlas v jeho hlavě a on mu odpověděl.

 ,,Ano chci, protože jen s ní upevním všechny své nároky...ale možná že už to není jen kvůli tomu," znělo mu v hlavě a když se na ní znovu podíval, tak věděl že snad krásnější ženu ještě nikdy v životě neviděl, protože teď byla snad ještě krásnější, než když jí viděl poprvé.

,,Znáte šťastnějšího muže, než jsem já?," prohlásil vážně a možná by mu uvěřila, kdyby si nevšimla jak mu posměšně cuká koutek rtů a všichni v síni nastražili uši, aby slyšeli jak přivítá váhavou nevěstu.

 ,,Jsem zpátky ve svém domově, po dlouhých a těžkých osmnácti letech a vezmu si tu nejkrásnější pannu na kterou kdy oko muže pohlédlo," řekl a Lindě se při jeho pohledu stáhlo hrdlo snad ještě víc.

,,Teď si z ní opravdu střílí!," znělo jí v hlavě a Linda ztuhla, ale on si toho nevšímal.

 Popadl ji za ruku a pevně si ji přivinul pod paži a když se pokusila uvolnit z jeho sevření, hned ji zpražil varovným pohledem.

,,Pojďme přivítat hosty, lady Beatrix. Přišli nám popřát šťastnou budoucnost," dodal a pak ji vedl kolem celého sálu, jako by si nevšiml jejího odporu a představoval ji lidem... 

,,Teď už to byli jeho lidé," znělo Lindě v hlavě, když se pokoušela na ně usmát.