Byla to automatická reakce, od maličká byla zvyklá poslouchat každý příkaz staré dámy a polykala slzy strachu i vzteku a přemáhala bolest u srdce, kterou cítila i nyní.

 Když došla ke dveřím, lady Harriet jí znenadání nastavila do cesty hůlku a zadržela ji s ní jako s prodlouženou paží.

 ,,Běž a vykonej svou povinnost. Udělej co jsem ti nakázala," řekla a Linda jen neznatelně kývla. Přemáhala se aby nedala najevo žádné city a aby se před ní nerozplakala.

 ,,Vykoná svou povinnost, i když to znamená zcela se podrobit nepříteli a i když to znamená, že ji může znásilnit a využívat jak se mu zlíbí. Stejně to nedělá kvůli babiččiným výhrůžkám a ani kvůli slavné rodině. Ne, protože to jedině Beatrix je toho hodna a nikdo jiný. Udělá to jen a jen pro ni," řekla si Linda sama pro sebe a stěží si kdy pomyslela, že bude mít někdy takovou svatbu, vlastně ještě vůbec po pravdě ani na vdavky nepomyslela.

 V rodině se často mluvilo o tom koho si vezme Maynard, nebo se uvažovalo o vhodném ženichovi pro Beatrix....ale Linda, ta nikdy nebyla tak důležitá, takže se o ní nehovořilo.

Když sama přemýšlela o budoucnosti, vždycky si představovala že si vezme někoho obyčejného, třeba obchodníka nebo vojáka, který si ji bude brát jen pro ni samotnou a ne pro věno nebo jiné výhody.

Protože vzít si prokleté dvojče z Maidenstonu také žádné výhody nenabízelo a ona by nedostala ani patřičné věno a ani dědictví...takže by mohla nabídnout nějakému svému budoucímu manželovi jen samu sebe.

,,Jenže po dnešku už nebude co nabízet," řekla si sama pro sebe a pomalu sestupovala ze schodů za babičkou a každý krok jí působil námahu. 

Vdává se převlečená za Beatrix a musí se odevzdat nepříteli a dát mu své tělo, jako by to bylo Beatrixino....a jediná věc, která jí ještě patřila byla její nevinnost, která bude bohužel dnes obětována a jí nezbude pak už vůbec nic, co by mohla nabídnout skutečnému milému....

,,... Vůbec nic...," pomyslela si a na chodbě byla tma, ale už rozeznávala světla ve velké síni.

 Světla i zvuky a vypadalo to že dobře vytopená a osvětlená síň je příjemným přístavem v zuřící bouři.... Jen Linda se chvěla a mrazilo ji jako v nejhorší vánici a louče, které osvětlovaly celou místnost, jí připadaly... jako pekelní poslové.

Po vstupu lady Harriet se šum utišil a když za ní vkročila Linda, přivítalo ji hrobové ticho.

 Zastavila se na posledním schodu a slepě přehlížela směsici tváří a váhala, zda má vejít, nebo utéct. Jenže po chvíli někdo vystoupil vedle ní... a byl to otec, oděný ve slavnostním rouchu de Valcourtů.

 Přesto vypadal jak stín v porovnání se současným pánem.

 Roucho i znaky z něj dělaly významného muže, jenže držení těla i výraz v obličeji odhaloval, že je poražen a ani její oběť, kterou podstoupila, aby Beatrix získala čas mu nedodala špetky odvahy.

Linda zavřela oči, protože si nechtěla přiznat zjevnou pravdu.

 Pak k ní někdo zamířil... neviděla ho, ale cítila to... a když otevřela oči, stála čelem k němu.

Axton de la Mansa se oblékal méně nápadně než otec a rozhodně si vybíral decentnější barvy. Přesto na něm bylo vidět že je jim nadřazený, protože to on je tu pánem a jedině hlupák před tím může zavírat oči.

,, A jedině hlupák mu může odporovat", uznala Linda, které zase vyschlo v hrdle.

Axton de la Mansa urazil polovinu cesty k nevěstě a zastavil se.

 Sálala z něj mužná síla, moc a sebevědomí. Měl hezkou svalnatou postavu i mužné rysy a byl si toho vědom.

 Zastavil se a čekal.. že k němu zbytek cesty urazí sama.