,,Otočte se milady, prosím," požádala ji tiše služka, která předtím vzlykala a navlékla jí bílý hedvábný pás a omotala ho dvakrát dokola a zapnula velkou zlatou broží s ametysty a akvamaríny.

,,Ženich ti posílá klíč, Beatrix," řekla Norma a Linda se obrátila na babičku, která seděla jako černý havran na poduškách a tvářila se jako na pohřbu.

 Linda by také dala přednost černé, kdyby si to mohla dovolit...protože každý pohřeb na kterém kdy byla, byl o mnoho radostnější než obřad který ji dnes čeká.

 ,,Ovšem že nemůže jít na vlastní svatbu v černém, pokud se chce zalíbit manželovi jak slíbila," dodala si pro sebe a snažila se tvářit tak jako by se nic nedělo.

,,Prosím," řekla Norma a Lady Harriet jí hodila klíč. 

Zachechtala se když se Linda ani nepohnula aby ho chytila.

 ,,Nejspíš je to klíč k jeho srdci," dodala její babička trochu pobaveně a tlustá Norma pracně ohnula hřbet, aby klíč zvedla a pak ho podala Lindě.

 ,,Patří na váš pás," vysvětlila a přitom se jí na tváři objevil úsměv.

 ,,Je to symbol vaší moci jako paní tohoto hradu," dodala a pak se na Lindu ještě dlouze podívala.

,,Bude paní tohoto hradu," řekla si Linda pro sebe a stiskla kus studeného kovu v dlani, aniž by si to uvědomila.

 ,,Paní hradu....tou byla odjakživa její babička a to i v době... kdy její maminka žila. Ale nový pán zřejmě mě nedovolí aby tu vládla nadále. Ne, Linda se za něj vdá a převezme tak její roli," znělo jí v hlavě a vzdorovitě se na babičku podívala, protože věděla co to znamená a znovu pocítila neznámou chuť moci, jako když hrozila tomu chlapci se psem nebo později stála nad nemohoucím Maynardem.

 ,,Báječný pocit. Nese v sobě nezávislost a svobodu, ale také zodpovědnost," říkalo jí něco v mysli a ona věděla že když se stane opravdu paní na hradě, tak babička už jí nebude poroučet, ba právě naopak.

Jako by jí četla myšlenky, protože lady Harriet se zatvářila nepřátelsky.

 ,,Nechte nás o samotě," poručila služkám, přestože nespustila zrak z Lindy a sotva za sebou pět komorných zavřelo dveře, zvedla výhružně svou hůlku a zamířila ji na vnučku.

,,Dej pozor abys nezapomněla kde je tvé místo, děvenko," hrozila jí holí v kostnaté ruce, ale nepodařilo se jí na Lindu dosáhnout.

 ,,Zapomeň na to že bys zůstala Beatrix de Valcourtovou... nebo snad paní tohoto hradu! To právo náleží mně... jedině mně...a to až do chvíle, kdy si skutečná Beatrix vezme pravého ženicha nebo Maynard pojme námi vybranou ženu za manželku," řekla Lady Harriet a nasadila na Lindu výhružný pohled.

 ,,Ty...," bouchla koncem hůlky do podlahy, aby dodala slovům důrazu.

 ,,Ty sestru jen zastoupíš, pokud to bude nutné a získáš si tak respekt rodiny... pokud to dokážeš," řekla a pak bouchla holí do podlahy ještě jednou a po sléze se vztyčila. Přestože se opírala o hůl, nezmenšovalo to ani v nejmenším vnitřní sílu, která z ní vyzařovala.

 ,,Pamatuj, děvenko že mohu kdykoli odhalit kdo jsi a co myslíš že by udělal de la Mansa, kdyby zjistil jakého podvodu ses dopustila.... Jistě by se nepravé manželky zbavil, viď? A možná by mu lépe vyhovovala vražda na místě, než dlouhé čekání na anulování sňatku. Pak by jistě našel i Beatrix a vzal si ji. Přemýšlej o tom, děvče. Být tebou, raději bych sehrála svou úlohu v tichosti a dobře, ale ať tě ani nenapadne domnívat se že bys snad mohla mít na Maidenstonu nějakou moc!... Raději bych tě nechala zabít, než bych to dopustila...," řekla Lady Harriet výhružně a pak mávla hůlkou ke dveřím.

 ,,Nejvyšší čas. Ženich na tebe čeká a já čekám na to... že uvidím jak mé plány vycházejí," dodala ještě a Linda jen stála se sklopenou hlavou, jako opařená proti babiččině nenávistném výpadu a se zdřevěnělýma nohama vykročila po chvilce ke dveřím.