Jeho matka nesrozumitelně zaklela, ale klidně ji ignoroval, protože v duchu počítal jak dlouho bude trvat než se jeho Ella vrátí zase do jeho ložnice.

 Na jeho pokyn služky podaly nakonec obě děvčátka matce a ona je sevřela ve svém objetí.

V tu chvíli měl pocit že nedokáže počkat už ani dva týdny.

Vyšel ze světnice, aby hned našel jednu z kojných, tu která by postavou i vlasy nejvíce připomínala jeho krásnou Ellu, jenže jeho matka se mu postavila do cesty.

,,Jako pitomec jedná ten, kdo se jen řídí podle hloupého nástroje který má.....mezi nohama!," řekla jeho matka když ho zastavila a Edgar na ní jen dlouze pohlédl.

„Je to moje žena," zasténal tiše.

Už měl dost vad která měla jeho matka proti jeho ženě a nechtěl znovu stát mezi dvěma mlýnskými kameny.

A nechtěl už být zároveň drcen matkou a manželkou.

„Ano, je tvoje žena," opakovala nenávistně.

‚,A její prokleté děcko zaviní tvůj konec můj synu!," dodala se zlostným křikem a její pohled byl v tu chvíli plný nenávisti.

„Už jsem se rozhodl a jdi mi z cesty, matko!," zahřímal a vztekle supěl s pohledem upřeným na svou matku, protože radostný pocit i chtíč ho rázem přešly.

Lady Harriet před synem nikdy neměla respekt a ani teď se nezalekla.

„Aspoň to dítě nějak označ. Jsou úplně stejné, jedna jako druhá a ty musíš tu prokletou nějak označit. Aspoň tak budeme vědět, které se máme bát!," dodala lady Harriet a pak mu ustoupila z cesty.

Později bude litovat že to učinil, přesto se celá léta nikomu nesvěří v tom že ji nakonec v tomto poslechl a onu prokletou dceru nakonec sám označil znamením, aby jí pak později poznaly.

Přesně jak chtěla jeho matka.