,,Buď svému muži vždy dobrou ženou, protože pamatuj že je to i ve tvém vlastním zájmu aby byl s tebou spokojený."

--------------------------------------------------

Nad Wessexem se snášel soumrak, husté mraky zakryly oblohu nad hradem, vesnicí i poli.

 Zahřmělo.

 Vítr svištěl v korunách starých jasanů na kraji lesa, které se ohýbaly jako by se bály blížící se bouře. Ovce se samy sbíhaly k ohradám, aby našly úkryt ve stodolách v údolí. Obilné klasy bičované deštěm, slehly až k zemi a ani jeden človíček nezůstal v tom nečase venku, všichni se choulili pod doškovými střechami hliněných domků.

Jedině na hradě se život nezastavil a přípravy na svatbu pokračovaly, přestože počasí nevěstilo nic dobrého. 

Linda stála uprostřed ženské komnaty v horním patře, obklopena třemi komornými, které komandovaly Norma s Idou. Babička přihlížela jak ji oblékají z velkého křesla obloženého přikrývkami. 

Přestože oheň v krbu živě plápolal, v místnosti bylo dosti chladno.

,,Nezapomnělas co jsem ti nakázala?," ozvala se lady Harriet a znělo to spíš jako upozornění než jako otázka.

,,Ne, babičko. Nezapomněla a skoro na nic jiného celý den nemyslím," po pravdě přiznala Linda a přitom sklopila svůj pohled.

Jedna z komorných se rozplakala, nevzlykala nahlas, jen tiše a zoufale až z toho Lindu zabolelo u srdce. I v tak těžké chvilce si ale byla dobře vědoma, že děvče nepláče kvůli ní, ale kvůli Beatrix.

 ,,Jestlipak by ji litovala, kdyby znala pravdu? Anebo by souhlasila s lady Harriet a bylo by jí také jedno, že dnes v noci obětují nevinnou dívku, jen když to není prvorozená dcera...," řekla si sama pro sebe Linda a pak podívala na Normu. 

Drahá Norma je jediná kdo jí nikdy úmyslně neublížil, přestože také měla raději Beatrix. Norma měla rudé kruhy pod očima, ale nebrečela....a ani se neusmála.

 Ze všech služebných jen ona a Ida znaly pravdu. Ostatní nesměly být u toho, když se Linda koupala....a teprve když si oblékla prádlo a punčochy a zakryla jimi znamínko na noze, zavolala je aby jí podaly šaty a vyčesaly vlasy.

Teď tu Linda stojí v nejlepších sestřiných šatech, ověšena nejdražšími šperky. Umyly jí vlasy, navoněly a naolejovaly je, takže vykartáčované září jako zlatistý závoj. 

Nechaly ji prostovlasou a jedinou ozdobou hlavy jí byla jemná hedvábná stužka kolem čela.

 Vlasy jí spadaly ve volných kadeřích přes ramena i lokty až do boků. I šaty vypadaly nádherně, když je švadleny šily a Linda se jich nesměla ani dotknout. Chystaly je na budoucí Beatrixinu svatbu a babička se domnívala že jediný dotyk prokleté sestry by mohl prvorozené přinést celoživotní neštěstí.

Linda shlížela na vodopád namodralého hedvábí, který jí spadal od ramen až ke kotníkům, přerušený jen širokým pruhem na útlém pase. 

Prstem přejela bohatou výšivku na lemu rukávu..... Každou perličku našila vlastníma rukama. Potají, protože sestra na tom trvala.

 Seděla při měsíčním světle u okna a přišívala korálky, nedbala při tom na bolesti v zádech ani nešetřila oteklé oči. Beatrix vycítila jak se jí babiččin zákaz podílet se na zdobení svatebních šatů dotkl, proto jako obvykle si našla cestičku jak lady Harriet bez bouřky odporovat.

Linda nasucho polkla.

 ,,Ach, Beatrix. Tobě jediné na mně záleželo, proto tě nezklamu. Vezmu si toho chlapa a budu s ním spát, budu mu lhát tak dlouho, dokud tobě nenajdou vhodného ženicha, který pak zachrání Maidenstone," řekla si Linda sama sobě a dodala si tak opět trochu odvahy.

,,Až pravda vyjde najevo, Beatrix se svým mužem budou na hradě vládnout a jistě se Lindě odmění za jej obětavou službu. Konečněji všichni budou muset chovat v úctě a život bude snesitelnější," dodala si ještě a z očí jí ukápla slza.