Linda přivítala že ho upoutalo něco jiného a chystala se co nejrychleji zmizet z dohledu, protože vědomě si ji dobíral a trápil ji a ona hloupá mu tu radost dopřála a ještě mu nahrávala, když mluvila o sestřiných nápadnících, ale zmínka o manželských povinnostech ji opravdu vyděsila.

Odsunula židli a potichounku se chtěla vytratit.

 ,,Svatý Juda jistě vyslyšel její prosby a poslal do síně hlouček opilých rytířů," řekla si sama pro sebe a v duchu mu za to děkovala.

 Jeden z nich, svalnatý chlapík s rusými vousy se na ni nevrle koukl, než oslovil svého pána De la Manse a on okamžitě pochopil co to značí, stejně jako Linda. Protože nechtěli, aby vyslechla jejich rozhovor dcera nepřítele... byť večer ulehne do stejné postele jako Axton.

De la Mansa se omluvil a poodešel, jako by měla litovat že mu vidí záda.

 ,,Nafoukanec jeden!," rozzlobila se, když viděla jak právě pozorně naslouchá svým mužům a ona má příležitost se vytratit.

 Linda si z Axtona sice v duchu dělala legraci, ale nezapomínala na to jak hrozivé následky pro ni může mít i jejich rodinný komplot proti němu a kdyby náhodou zjistil její pravou totožnost... Zamrazilo ji a nechtěla na to ani pomyslet jak by asi reagoval.

Vyklouzla od stolu za svou židli a pak se obezřetně rozhlédla.

 Zamířila k přístěnku oddělenému od síně závěsem a naslepo jej odsunula, jenže došlápla na něco co tam nebývalo a ztratila rovnováhu...následoval divoký štěkot...protože vyrušila ze spaní velkého psa.

 Nepodařilo se jí zachytit, proto dopadla na zvíře plnou váhou a štěkot se tak změnil v bolestné vytí.

,,Nehýbej se, nebo ti urazí hlavu," poručil mladý mužský hlas a Linda instinktivně poslechla, i když s nechutí, protože po hlase poznala že mluví s tím protivným klukem a nikdo jiný v celém hradu by si s ní nedovolil mluvit tak panovačně...to jedině Petr de la Mansa, bratr jejího obávaného ženicha.

 ,,Kdo jiný se tu pořád fláká s psiskem u nohy a kdo jiný jí neustále otravuje život než ten nevychovaný spratek," řekla si v duchu když ho poznala a v jejím pohledu byla zlost.

,,Klid, Mooro. Volno," poručil jí svým hlasem. 

,,Je to jenom malá otrava a nikdo kdo by ti stál za pozornost," dodal a pes ze sebe Lindu setřásl jako obtížný hmyz a ona zůstala bezbranná ležet u zdi přístěnku a pes se tyčil nad ní s hlavou u její a nepřestal cenit zubiska.

,,Klid," znovu ho napomenul chlapec a tentokrát spíš pobaveně než s autoritou a aspoň ho vzal za obojek, aby se Linda mohla trochu vzpamatovat.

,,Máš v úmyslu bez varování vpadat do všech temných zákoutí hradu? Pak by sis podle mě měla pořídit zvonek na krk, abychom se ti včas vyhnuli," odsekl trochu drze a Linda se pomalu postavila na nohy.

 Při pádu se jí vyvlékly vlasy zpod závoje, proto si nejprve vztekle pročísla vlasy a pak se otočila na mladého muže s vrčícím monstrem u nohy.

,,S dovolením," zabručela a málem si u toho ukousla jazyk.

,,Vrať se tudy, kudy jsi sem vpadla," odsekl na její slova a usmál se vychytrale.

 ,,Pokud ovšem před něčím neutíkáš... nebo před někým.. třeba před bratříčkem?," řekl a neodpustil si narážku.

 ,,Puberťák jeden..," sykla si Linda pro sebe a do té doby žádné dvojsmyslné sprosťárny nechápala, pokud nebyly vyloženě vulgární a po babiččině výmluvném školení o vztazích mezi muži a ženami a po několika poznámkách Axtona de la Manse chápala víc.. než by si byla přála.

,,Tvůj bratr je právě zaměstnaný a baví se s nějakým vojákem," odsekla a on se na ní jen hloupě podíval.

,,S vojákem? To se rozhodně mýlíš, protože zas tak perverzní není... a já taky ne," dodal chvástavě a Linda si ho opovržlivě měřila. 

,,Má mu odpovědět?," ptala se sama sebe a rozhodla se že to nechá být a že už má mužských drzostí za jeden den až dost.

 ,,Nech mě projít, chlapečku," pronesla výhružně, když z ní trochu vyprchal vztek a popadla nezvykle těžké sukně a už už se chystala do něj vrazit, aby se protáhla úzkou chodbou, jenže pes se vymrštil směrem k ní a ona musela ustoupit.

,,Řeklas mi chlapečku? Jsem dost dospělý na to abych si poradil s velkou fenou.. stejně jako s ženskou," sykl a Linda na něj vrhla jen nevrlí pohled.

,,Svatá Panno to je poslední kapka," šeptala v duchu a snažila se trochu zklidnit, ale vůbec jí to nešlo. Protože nejdřív jí jeho hrozný bratr vyhrožuje manželskými povinnostmi a teď ten kluk svým odporným psem.

 ,,Snadno bych si s tou tvou potvorou poradila," syčela Linda vztekle a její pohled byl ještě výhružnější.

 ,,Stačí namazat skopovou kotletu trochou rulíku a nakrmit ji tím," řekla vztekle a on se zatvářil  udiveně, což jí vrátilo sebevědomí.

 ,,Radši mi i s tím psiskem nelez do cesty," dodala a sice se bála kolem něj projít, ale mnohem víc měla strach že by ji mohl shánět jeho bratr. Proto odhodlaně vykročila, i když dala přednost té straně na které zrovna nebyl pes.

Naštěstí ji Petr nechal projít do větší chodby, která vedla kolem hradních kanceláří správců.

 Spěchala, přesto si stačila všimnout že je v nich nepořádek a že složky jsou rozházené po zemi a pokladnice otevřená... a prázdná.

,,Zloději zatracení", zaklela v duchu.

 ,,Okradli její rodinu o všechna práva, respekt i majetek," dodala si a když minula kancelář správce a zaváhala.

 ,,Kam má utíkat, když teď v celém hradu nenajde útěchu?," zeptala se a snažila se najít aspoň nějakou odpověď.

 ,,Sestra je pryč a otec je k ničemu a Babička ji víc trápí než pomáhá," znělo jí v hlavě a najednou se v kapli se rozezněl zvon, jako by v odpověď na její otázku znal odpověď.... 

,,Svatý Juda je opět při ní," řekla si, protože si vzpomněla že otec Martin má pomoci Beatrix na útěku. 

,,Třeba nalezne sestru právě v kapli," dodala si a i kdyby tam nebyla, kněz jistě najde pár slov útěchy i pro ní. Nebo alespoň Beatrix vyřídí její vzkaz.