Pak se otočila a konečně se na něj dívala očima posazenýma daleko od sebe,, A opravdu, byly modré jako letní nebe a divoké jako rozbouřené moře," říkal si potěšeně sám pro sebe a dlouze se do nich na malou chvíli zahleděl.

 ,,Prase? Prosím, vysvětlete mi, proč jste ho tak nazvala.... příliš snad mlaská u večeře, nebo není dost bohatý na to aby vás přitahoval?," zeptal se a teď jí z očí sršely zlobné blesky.

 ,,Je dost bohatý na to, aby si myslel že ženě nic víc nemusí dát a domnívá se, že se nemusí umývat a nemá žádné způsoby...protože postrádá i smysl pro humor," odpověděla Linda a pak  jako by v duchu dodala ,,Je prostě stejný jako ty."

Viděl jak se jí ještě rozevřela ústa, ale nic pak už potom neřekla a Axton se na to znovu rozesmál.

 ,,To děvče se teda umí vyjádřit přesně!," znělo mu v hlavě a přitom se jeho očí rozzářily.

 ,,Zřejmě ji zkazil tatíček, který sám všechno co měl klidně ukradl," dodal si sám pro sebe a pak Axtona napadlo, že všechno její teď patří vlastně jemu, včetně jejích šatů a pásů až po ozdoby ve vlasech a poprvé toho dne byl opravdu spokojen.

 ,,Ona mu poskytne uspokojení, kterého se mu nedostalo od jejího otce a bratra," šeptal mu jeho hlas a on věděl že nepochybuje o tom, přestože se chvěje a přemáhá hrůzu, kterou v ní budí. Ale přesto to není žádná malá zbabělá holka.

 ,,Možná si vybije vztek, který jím stále uvnitř lomcuje právě na ní. Koneckonců se stane jeho ženou...a ona je přitažlivá, radost pohledět a určitě bude rozkoš se jí i dotýkat.... a milovat se s ní," říkal si v duchu a najednou byl celý natěšený a nemohl se dočkat večera.

 Zároveň byl ale v duchu rád, že včera v noci nevyčerpal svou touhu s nějakými poběhlicemi.

,,A tatínek neměl v zásobě další vhodné ženichy?," zeptal se a schválně ji popichoval, i když ona před ním uhnula pohledem. 

,,Jednal i s jinými," odpověděla odměřeně a vůbec na něj nepohlédla.

 ,,Jenže pak se váš Jindřich usmyslel zaútočit na nás a tatínek měl tím pádem jiné starosti," ušklíbla se a on se znovu snažil její pohled na něj vypátrat.

,,Nepochybně ano," suše souhlasil a pohodlně se přitom usadil v křesle, ve kterém pravděpodobně nikdy neviděla sedět nikoho jiného než otce....jenže nyní je tu pánem on a brzy jí to dá i patřičně najevo.

 ,,Řekli vám že se dnes večer se budeme brát?," zeptal se a viděl jak se jí roztřásla brada...nebo aspoň se mu to zdálo. Ale pak přikývla a nebyl si tak jistý....a rozhodl se tedy že zjistí co si o něm myslí.

 ,,Nepochybuji že i já jsem pro vás prase, ne-li něco horšího," řekl a naklonil se jí k uchu a pak po chvíli zašeptal.

 ,,Slibuji vám, má krásná nevěsto že hned zítra ráno, i po všechna další rána o mně budete už smýšlet mnohem lépe," řekl šeptem a Linda měla pocit jako by se jí jeho horký a spalující dech náhle rozlil po celé tváři.

Polkla naprázdno, protože nedokázala skrýt.. jak se ho bojí a to ho jen vyprovokovalo.

 ,,Není tu nikdo kdo by mě mohl ocenit, proto vám osobně říkám, krásná Beatrix, že si všechny rytířské cti beru k srdci. Udržuji se v čistotě a jsem celkem temperamentní a většinou mám i dobrou náladu... pokud není někdo tak nemoudrý, že mne příliš provokuje," dodal a když neodpovídala a jen seděla s odvráceným pohledem, dotkl se letmo prsty lemu jejího rukávu a dodal.

 ,,A vyznám se v milostných hrách.... nemusíte se obávat, krásná Beatrix že bych snad neplnil manželské povinnosti," zašeptal něžně a ona ucukla, jak předpokládal a když se k němu otočila s vyděšeným pohledem, chytil ji za bradu a zadržel ji.

,,Taková pěkná tvářička a pleť bez poskvrnky, jako broskvička," řekl si sám pro sebe, když se jí z účesu uvolnily jemné kadeře, které jí teď volně visely kolem uší a na okamžik si představil jak ho pokrývá závoj jejich jemných vlasů.

,,K čertu," zabručel a odsedí si od ní, aby zaplašil nechtěnou touhu kterou v něm teď probudila.

 ,,V noci na to bude dost času a on přece není nějaké chlípné zvíře a dokáže se snad kontrolovat," dodal si v duchu, protože věděl že je příjemné mít hezkou manželku, ale nesmí zapomínat na to že je to potomek de Valcourtů. 

Nezapomene že žila na Maidenstonu po osmnáct let a že každá maličkost, kterou dostala, byla vykoupena životy jeho otce a bratra.

,,Nenechá se přece unést touhou!," křičelo mu v hlavě a až divoký křik v místnosti přerušil tok jeho myšlenek.