,,Není to navždycky", opakovala si v duchu jako kouzelné zaklínadlo a snažila se na to nemyslet.

 ,,Nebude to navždycky, jen tak dlouho aby Beatrix bezpečně unikla a jen tak dlouho, aby její rodina povstala a sehnala argumenty proti uzurpátorovi, protože Linda se brzy dočká dne, kdy bude moci odhalit svou pravou identitu," dodala si a snažila se už na to všechno co jí dnes čeká nemyslet.

Vzal ji pevně za ruku a její naděje rychle vadnuly, protože Axton de la Mansa měl silné a velké dlaně a její ruka se v té jeho úplně utopila. Protože i ze stisku jeho ruky to bylo znát, že vedle fyzické síly mu nechybí ani odhodlání a kromě jiného vycházela z něho ještě i jiná síla, zvláštní teplo, které se jí najednou z ničeho nic rozlévalo do celého těla sotva se jí dotkl prsty a ona ho cítila v hrudi i v podlamujících se nohách.

 ,,Byl to mocný muž," znělo jí v hlavě, když se snažila odolat tomuto pocitu který jí prostoupil tělem.

,,Svatý Jude," zašeptala a přitom se znovu pevně nadechla, aby nabrala sily.

 ,,Neopouštěj mně," řekla potichu, jenže i Axton slyšel co jí vyklouzlo z úst a pochopil co to znamená.

 ,,Je smířená s osudem, ale zároveň doufá že jí svatý Juda nějak pomůže," řekl si sám pro sebe a konečně pocítil záblesk uspokojení.

 ,,Ano, ať se modlí za svou spásu," dodal si v duchu a věděl z vlastní zkušenosti, jak nespolehlivé jsou modlitby. On se nemodlil už víc než deset let za to, aby mohl napravit křivdu jež se stala jeho rodině a nemodlil se ani za to aby jeho rodina znovu získala majetek i moc.

 Protože teprve když zapomněl na modlitby a chopil se zbraně, svitla jim naděje a když jeho otec i bratr zahynuli ve službách Matyldy, získali panství nedaleko Caen a teď je tady ve svém pravém domově, s nevěstou po boku. 

,,A ona se chvěje, jako by měla každou chvíli omdlít...," dodal si v duchu, protože věděl že nic z toho nezískal zásluhou svatých či modliteb.

 ,,Ať se klidně modlí k svatému Judovi, stejně to nic nezmění. Vezme si ji ještě dnes a pak si ji odvede do své ložnice.... a bude tam s ní denně, dokud se jim nenarodí potomek," říkal mu hlas v jeho hlavě a na nic jiného už nemyslel.

,,Udrží si znovu nabytý domov, i když to znamená vzít si dceru nenáviděného nepřítele a třeba se mu díky ní dostane i uspokojení, které mu její otec ani bratr nedopřáli," znělo mu ještě v hlavě a pak se na ní znovu podíval.

Vedl ji od prosté lavice k panskému stolu a vnímal blízkost dívčího těla.

 Byla nezvykle vysoká a štíhlá, ovšem pod skrčenou róbou se rýsovaly krásné tvary. Nevoněla žádnou voňavkou, snad jen léčivými mastmi a jemným mýdlem. Nepudrovala se a nenosila šperky, protože její jedinou ozdobou byl jen pozlacený pás.

 ,,Buď nebyla marnivá, nebo jí de Valcourt nedal nikdy žádné náušnice ani náramek či jiné šperky," řekl si sám pro sebe a přitom se na ní jeho rty trochu usmály.

,,Byla jste zasnoubená s někým jiným?," zeptal se, když jí zdvořile přisunul židli a pokynul aby se posadila. Nepodívala se na něj, ale poslušně si sedla.

 ,,Odmítla jsem sira Clarence z Merceru," odpověděla váhavě, když usedal vedle ní a studoval její tvář z profilu.

 Dokonalejší rysy jsi neuměl představit... štíhlý rovný nos, plné zaoblené rty, drobná brada a pleť jemná jako u nemluvněte. Zatoužil jí znovu hledět do očí.

 ,,Opravdu jsou tak hluboké a modré, jak se mu před chvílí při letmém pohledu zdálo?," ptal se sám sebe a snažil se to dokázat.

,,Chtěl se o tom jen přesvědčit, nebo ho snad pálila touha? A co když ano?," zněla mu v hlavě další otázka on si jí přál vidět s rozpuštěnými vlasy, vidět jak jsou dlouhé a hladit je.

,,Proč jste ho odmítla?," zeptal se a přitom na ní znovu pohlédl.

 ,, A jak to že vám otec dovolil zachovat se tak nezdvořile?," padla z jeho úst hned na to další otázka a pak jen sledoval jak stiskla rty, ale jen z boku, protože k němu byla stále otočená profilem.

 ,,Byl hrozné prase a ještě je," odpověděla Linda a Axton se pobaveně rozřehtal, protože nečekal tak přímou odpověď.