„Dostalo se nám dvojnásobného požehnání, Edgare. Řekni mi, jak vypadají naše holčičky?," zeptala se po chvíli lady Ella a přitom se jí z očí uvolnily slzy.

„Vypadají... jako mimina," řekl Edgar a pokrčil rameny, protože se zatím na děti moc nedíval. Sotva na ně totiž pohlédl, když slyšel že to nejsou synové.

„Podej mi je," naléhala Ella a tiskla mu ruku.

„Chci vidět své dcery," naléhala a on neodolal jejímu dlouhému pohledu který na něj vrhala.

„Doneste jen tu první," poručila lady Harriet a zastavila služku s druhou holčičkou v náručí.

„Ne, obě," žádala Ella a rozhodně hleděla váhajícímu Edgarovi do tváře.

„Dala jsem ti dva syny," připomněla mu šeptem.,, Jak bys mi mohl sebrat dceru?," dodala a Edgar byl v tu chvíli na vážkách.

Církev byla proti zabití nemluvněte, ale mohl by je třeba zanechat v lese. Jenže to je prakticky totéž jako vražda.

Pak mu Ella znovu sevřela ruku.

„Dám ti další syny, můj pane. Zaplním tvůj dům statnými chlapci, ale musíš mi dát mé dcerky," žádala ho znovu a její pohled ho přímo pálil a prsty mu obtočila zápěstí.

Jeho tělo na to sevření okamžitě zareagovalo, protože celé týdny spolu nesdíleli lože.

,,Jestli jí nevyhoví, bude hodně dlouho nešťastná, jako když přišli o první dítě", řekl si v duchu.

Pokud se pamatuje, byla to taky holčička a trvalo skoro rok, než byla stejná jako dřív, rok neuspokojivého života, rok plný frustrujících nočních zážitků které si nepřál zopakovat.

„Dostaneš obě své dcerky," slíbil neuváženě.

Vděčně se usmála a tentokrát se jí v očích zatřpytily slzy radosti a on pyšně nadmul svou hruď.

 ,,Udělá všechno, jen aby jeho paní byla šťastná," říkal mu jeho hlas v hlavě a on se pak po těchto slovech nepatrně usmál.