,,Pokud je to vůbec možné, dnešní ráno se ukázalo ještě horší než jsem čekala", pomyslela si Linda, když srovnávala a zamotávala špinavé obvazy, které sundala z bratrových ran.

 Včera se společně bály a trápila je nejistota a dnešek je uvrhl do studnice zoufalství, protože Linda téměř záviděla Maynardovi pak se vzpamatovala.

 ,,Nemá proč se litovat a závidět Maynardovi! Jak si mohla tak sobecky myslet, že ona je na tom hůř. Vždyť je zdravá a nic ji nebolí," řekla si a pak se znovu podívala na svého bratra.

,,Díky Bohu, rány se mu nezanítily," dodala si a přesto to Lindu příliš netěšilo, protože se stále neprobíral z bezvědomí a přes všechny pokusy zchladit ho tady leží v horečkách a ona se tolik bála že umře, i když to nedávala znát.

 ,,Snad pomohou babiččiny a sestřiny modlitby," řekla si a pohlédla tam kam zmizely.

,,Kde je asi Beatrix?," uvažovala a protáhla si záda a zakroutila hlavou, aby ulevila bolavému krku.

 ,,Babička to jistě bude vědět," dodala si a pak se i ona vydala k odchodu.

 „Zůstaň pořád u něj a okamžitě pro mne pošli, kdyby se probíral," poručila Frayneovi a pak pomalu odcházela.

 „Vrátím se později, snad přesvědčím toho de la Manse, aby dovolil uložit Maynarda do pořádné postele," řekla ještě a Frayne jí neodpověděl a jen se znaveně ohlížel po strážích, které postávaly opodál.

 ,,Jasně že měla raději držet jazyk za zuby, protože mluvila příliš otevřeně před jeho muži a příště si dá pozor," řekla si pro sebe a pak už konečně odešla.

„Skoro to tu vypadá, jako by bylo všechno při starém," poznamenala Nora, když vyšly na nádvoří a opravdu na první pohled se zdálo že tomu tak je, protože většina ozbrojenců se někam vytratila, přestože bylo znát že jsou poblíž.

 Ale kovář James klidně pracoval ve zbrojírně a brousil meče a koval oštěpy.

 Několik rytířů učilo své panoše bojovému umění a pradlena s pomocnicemi se hrbily nad velkými neckami a odrostlé štěně dobromyslně ňafalo po divoké kočce.

Linda si protřela oči a všechno vypadalo tak jako by se včera nic nestalo a jako by se život na hradu neotřásl v základech.

,,Kdyby to tak byl jen zlý sen?," řekla si sama sobě a pohlédla do dáli.

,,Jenže není a spíše se nejhorší noční můra zhmotnila", pomyslela si, protože proti nim si to podél zdi nerázoval nikdo jiný než příčina všech pohrom, Axton de la Mansa pán zápasících medvědů.

 Teď si s tím klukem přilepeným za zády jako dotěrná moucha klidně prohlíží jejich rodinné sídlo a doprovází ho sir Hugh a další jejich muži.

,,Jaká bezostyšná drzost!," říkal její hlas a ona věděla že je to opravdu k vzteku, že s tím nic nenadělá... aspoň ne teď.

,,Ale pak až se Beatrix provdá za někoho kdo se postaví Axtonu de la Manseovy...," dodala si a snažila se neztratit odvahu.

„Ježíši Kriste," zamumlala Norma a vrhla na Lindu svůj pohled.

 „Je tu jako doma co? Bože milady, když pomyslím na to že vy a on...," řekla a Linda na ní jen netrpělivě odsekla. 

„Tak na to nemysli a proboha, nemluv o tom, aspoň ne přede mnou!," dodala ještě Linda a pak  si povzdechla, protože se chová jako babička a všechny obviňuje, když se jí nedaří.

 „Promiň, Normo. Není to tvá vina a já nemám důvod tě peskovat. Prosím najděme teď lady Harriet a nebude mi lépe, dokud nebudu vědět jistě, že Bea.. tedy Dorcas je v bezpečí daleko odsud," řekla Linda a pak se obě vydaly za nimi.