„Velice potřebujeme vaši radu a pomoc, otče," spustila Lady Harriet a otec Martin si jí prohlédl pohledem. 

 „Pomodlete se prosím za Maynarda a pak bych z vámi zašla do kaple. Světské události nás mohou udolat, přesto bych byla ráda, aby se každodenní mše konala načas," dodala a otec Martin si ji dlouze prohlížel, protože samozřejmě poznal že mu chce něco naznačit, ale nemohl ještě tušit oč jí jde.

 Promluvil tedy rozvážně, jako by pomalu vážil svá slova, protože nechtěl si pohněvat lady Harriet, se kterou se každý snažil raději vyjít po dobrém.

,,Jak si přejete, milady. Ale pokud mohu něco poznamenat, i když Lindu jako ranhojičku moc neuznáváte určitě by raněného ošetřila lépe...," dodal v jeho slovech bylo slyšet pochopení.

„Jistě, ale jak vidíte není tady že..?," přerušila ho a pevně ho přitom uchopila pod paží.

 „Pomodlete se za Maynarda a potom půjdeme do kaple. Dorcas mě doprovodí," řekla a on jen otevřel pusu jako by se chtěl na něco zeptat, ale pak ji prudce zavřel, protože hlídač který je doprovázel mu stál přímo za zády a navíc se k němu přidali i dva další vojáci v černočerveném hábitu de la Manseů.

 Zatvářil se proto neutrálně a přistoupil k Maynardovi, kterému položil svou dlaň na čelo a odříkával.

„In Nomine Patris, et Filii, et Spiritus Santi... amen..."

Starý maidenstonský kněz odříkával modlitby a Linda se mezitím věnovala ošetřování bratra, přestože ji známá slova modliteb uklidňovala a nemohla si nevšimnout pohledů, které na ni směřovaly ze všech koutů dvora a sledovali ji i vítězní vojáci.

,,Není divu myslí si že jsem Beatrix a ví že si brzy vezmu jejich velitele a on se mnou bude spát," řekla si pro sebe aby se aspoň trochu ubránila těm pohledům a zděšeně se podívala na sestru.

 Pak ji napadlo že to znamená i jinou hroznou skutečnost, protože je to naposledy co své dvojče vidí a pak už se nesetkají bůh ví jak dlouho a ona nebude s Beatrix, se kterou strávila celý život. Protože jí odvedou její jedinou oporu a jediného člověka kterému na ní záleží.

Pak otec Martin skončil a všichni zvedli hlavy.

,,Neopouštěj mě!," chtělo se Lindě křičet.

,,Prosím Beatrix, nenechávej mě tu!," křičel její hlas kdesi uvnitř a ona měla pocit jako by slyšela sestřinu tichou prosbu, protože Beatrix se tvářila stejně zoufale jako ona. Protože věděla že odtrhnou je od sebe, aniž by jim dali možnost pořádně se rozloučit.

Linda se už zvedala aby šla k sestře, ale lady Harriet zřejmě uhodla že by mohlo dojít k nevhodné scéně, protože se postavila mezi ně.

 „Ty se věnuj Maynardovi, Beatrix po fyzické stránce a my s otcem Martinem se budeme věnovat jeho duši. Až tady skončíš, vrať se rovnou do našeho pokoje," řekla a pak se obrátila na patě a opřela se o Dorcas, aby ihned vyšli ke kapli.