„Říkal že můžete jít. Mám vás tam doprovodit," řekl muž a Lady Harriet se mírně uklonila jako pravá dáma.

,,Jdeme, Beatrix. Pojďte, Normo a Ido... a Dorcas," dodala a poprvé použila i jméno, které vybraly pro Beatrix.

„Doprovodíte mne," řekla ještě a pohlédla na staršího z mužu.

„Počkat, počkat.. jenom vy," protestoval hlídač a Lady Harriet ho zpražila dlouhým pohledem.

„O pěti ženských nebyla řeč!," dodal muž a on ho svým pohledem doslova probodla, jenže pak se blahosklonně usmála.

„Lady Beatrix u nás ošetřuje nemocné a já jsem jen stará babička, která se může za vnuka sotva pomodlit. A co se týče těch ostatních, pokud vás vychovali ve slušné domácnosti, pak víte že dáma nikam nechodí bez sloužících ani ve svém vlastním domě. Norma, Ida a Dorcas se o nás budou starat," řekla a chlapík se poškrábal na čele a zamračil se.

„To teda nevím...," odsekl a Lady Harriet mu věnovala naštvaný pohled.

„Pak běžte znovu za svým pánem a hned," ozvala se důrazně Linda, která doufala že stráž nebude chtít Axtona znovu vyrušovat.

„No nevím..," zamumlal znovu starší chlapík a podíval se na toho mladšího.

„Co říkáš, Fergie?," zeptal se onoho mladšího muže, který jen ustaraně zvedal obočí.

,,Jestli se ho chceš ptát, běž si tam sám. Já mu znova na dveře bušit nebudu," odpověděl a Linda se přitom pousmála, protože i lady Harriet se tvářila spokojené, když jim stráže pokynuly ať jdou všechny.

„Ještě s námi půjde kněz," informovala je klidně, jak přistupovali po schodišti a straže pak už neřekli ani ň.

„Pošlete páže pro otce Martina. Nejspíš ho teď najdou v sakristii kaple, chystá se jistě na ranní mši," řekla Lindina babička a pak už neoholení vojáci jen něco brblali a celá skupina potichu našlapovala za lady Harriet, kterou následovala skutečná Beatrix a za ní šla Ida a Linda s Normou.

Rychle proklouzly kolem dveří do předsíně pánovy komnaty a jen Linda si dovolila nakouknout, přestože si nikdo nepřál aby zrovna teď narazit na Axtona de la Manse, který byl uvnitř a ona neviděla zda sám, nebo s nějakou nešťastnou ženštinou, již by tam dovlékl.

,,Ale brzy bude tou nešťastnicí ona sama," řekla si pro sebe a znovu upřela svůj pohled ke dveřím.

„Pojďte Lindo, chci říct lady Beatrix," řekla Norma, která jí postrčila a Linda věděla že jí to nebylo třeba říkat dvakrát a než ale stihla vykročil do přízemí, tak dveře panského pokoje se prudce rozevřely a její ďábelský ženich stanul na prahu.

Navlékal si právě široký kožený pás na polodlouhý plášť, takže je hned nezahlédl.

Ale když Norma šťouchla Lindu a obě chtěly dohnat ostatní, tak k nim rychle vzhlédl a jejich oči se najednou znovu setkaly.

Byl to jen letmý pohled, protože brzy mu pod hledištěm zmizely z očí.

Když ale míjely spící vojáky a spěchaly ke stájím, tak Linda na něj musela stále myslet a ten jediný pohled stačil na to aby se jí dostal do hlavy.

Včera, když ho poprvé viděla byl zaprášený a unavený, vlasy měl zpocené a mastné připlácnuté k hlavě a tvářil se triumfálně, přesto jaksi zachmuřeně, ale dnes...dnes ráno to byl jiný člověk, okoupaný a odpočinutý a jeho havraní vlasy mu zářily v blikavém světle loučí a oči měl jasné a jeho pohled byl nezkalený.

,,Je to docela pěkný chlap", musela s nechutí uznat.

,,Přitažlivý jak by si mnozí mohli jen přát a k tomu ještě tvrdší.. než Maynard a musela si přiznat, co intuitivně cítila na první pohled a sice to že, Axton de la Mansa vypadá jako opravdový pán Maidenstonu."

Znělo ji v hlavě a přestože si ji měřil pohledem jen chvilku, tak se na ní díval se zrakem muže který panuje a poroučí všemu co uvidí, včetně jí samotné.

,,Hlavně jí," dodala si v duchu a měla pocit jako by jí viděl na tělo pod její zdobené nabírané roucho a jako by ji jen za tu chvíli poznamenal horoucím pohledem.

 ,,Bůh jí pomoz, protože než dnes zapadne slunce bude v jeho moci!," znělo jí v hlavě a strachy se přitom rozklepala.