,,Údělem slabé ženy je vždy zůstat silná a udělat vše proto aby mohla zachránit svojí rodinu, i když její rodině na ní vůbec nezaleží." 

-------------------------------------------------

Bohužel vám musím říct že můj příběh na který jsem tolik sázela se v soutěži Open Novella Contest nedostal do prvního kola, takže tím pro mě asi soutěž končí.

Ale nebojte příběh budu psát dál, protože dopsat ho mám rozhodně v plánu, i když škoda že tuto soutěž tak brzo opustil, protože jsem na něj opravdu hodně sázela...ale to se mi stane vždycky když vsadím jen na jednu kartu a pak to vždy špatně dopadne.

No tak nic, v soutěži už teda asi nejsem, protože když jsem se nedostala do dalšího kola tak nemohu pokračovat, ale radost z tohoto příběhu si tím kazit nebudu a vám jí taky nepokazím, protože pokud to půjde chci psát o sto šest.

I když kdo ví co přijde...

Vaše kresji0007❤

-------------------------------------------

Prvního večera po dobytí hradu se ve velké síni nekonala žádná slavnostní večeře, aspoň tedy ne pro de Valcourty a jejich zaměstnance, protože všichni z nich zůstali ve svých komnatách lépe řečeno, i když je po pravdě zamkli ve dvou místnostech v horním patře.

 Sira Edgara, sira Johna a jejich komorníka Kelvina v západní komnatě a lady Harriet, Normu, Idu, Lindu a Beatrix namačkaly do vedlejší.

Beatrix už byla převlečená za jednu z komorných lady Harriet a Sir Reynold, kapitán Axtonových stráží se o ni vůbec nezajímal a jen prohledal místnosti, jestli v nich nejsou ukryté nějaké zbraně a určil dvojici stráží které postavil ke schodišti a pak klidně odešel.

 K jídlu jim donesli chléb, pivo a zeleninovou polévku a pak jako by na ně všichni zapomněli.

V přízemí se konala oslava a Linda slyšela opilecké výkřiky i řehot rozkurážených dobyvatelů. Z okna viděla jak se na nádvoří povalují vojáci, kteří se tam utábořili, sotva propustili ustrašené vesničany zpět do jejich domovů.

,,Co asi udělali s těmi kdo bydleli přímo na hradu?," přemýšlela Linda. 

Odmalička slýchávala povídačky o tom jak vítězové rabují a znásilňují každou sukni, která se jim dostane pod ruce a bála se že se to tak děje i tady.

 ,,Stalo se to i jejich služkám? Co když právě teď znásilňují Hildu z mlékárny, nebo Mary či Annu, hezké dcerky jejich sládka?," ptala se sama sebe a mžourala pohledem na tmavý dvůr, který jen občas ozářilo světlo louče či lucerny a nezdálo se že by tam někdo páchal násilnosti a ona sama viděla jen samotné vojáky, kteří popíjeli, vyprávěli si historky z výprav a chodili si do rohu ulevit.

 S prodlužujícím se večerem pak zvraceli do chvatně připravených postelí a nebilo ani vidu a ani slechu po znásilňování a stalo se jen pár šarvátek mezi samotnými vojáky.

Konečně usnula v přístěnku u okna s hlavou složenou na zkřížených pažích, ale to už se rozednívalo a sotva ji první sluneční paprsek pošimral na tváři, ihned se probrala a vzpomněla si na neblahé události včerejšího dne.

Stejně jako lady Harriet, která už seděla na obyčejné dubové židli a hleděla do ztracena.

,,Nepochybně v duchu intrikuje," řekla si pro sebe Linda a dívala se na její nicneříkající pohled.

„Stráže!," vykřikla pak, takže Lindu polekala a ostatní vzbudila do dalšího nešťastného dne.

 „Stráže!," vykřikla znovu a rozespalý mladý hromotluk s druhým podobným ptáčkem vtrhli do pokoje.

 „Co je, co se děje?," ptaly se hned na to a jen sjely stařenku svým pohledem.

„Přeji si navštívit vnuka a chci se o něj postarat a ošetřit ho. Sežeňte mi vhodnou eskortu," řekla Lady Harriet a starší hlídač na ni vypoulil oči.

 „Sir Axton říkal že máte zůstat tady," odpověděl na její slova a znovu jí sjel svým pohledem, který byl tentokrát trochu ostrý.

„A já říkám že mám dnes hodně práce. Povězte mi, poručil váš pán abyste trénovali své válečnické schopnosti v diskusích se starými dámami? Nebo mě chcete zamordovat a zabránit mi tak navštívit umírajícího vnuka?," řekla po chvíli a Linda jen zamrkala a pak udiveně zírala na babičku.

 Mluvila sice autoritativně, ale zároveň se jí podařilo dělat dojem stařenky... zcela bezbranné, kromě sarkasmu a hlídač pak nakonec prohodil pár slov s druhým ozbrojencem. Po chvíli mladší pak odešel a starší jen řekl.

 „Pokud to sir Axton dovolí, pak můžete jít kam chcete. Jinak se odsud nehnete," dodal a pak se  i mladší z mužu vrátil za necelou minutu zpět.

 ,,To znamená, že..," polkla a pak jí to všechno došlo.

,,Axton je někde nablízku a pravděpodobně obsadil komnatu pána hradu, která je přímo pod nimi," řekla si Linda a pohlédla na ošlapanou podlahu.

 ,,Je kousek od ní, v posteli do které bude muset ulehnout i ona," dodal jí slabě její hlas v hlavě a ona pak polkla nasucho a nervózně si rozčesávala své vlasy. 

,,Byl to můj nápad, provdat se za něj", říkala si.

 ,,O nic nejde, stejně by se jednou musela vdát, podobně jako jiné ženy a vzít si chlapa, kterého by si sama nezvolila, bez práva vzepřít se a bez nároku změnit vlastní osud," říkalo jí něco v její mysli a hlodalo jí to do srdce.

,,Aspoň se rozhodla sama, pokud se to tak dá říct," snažila se uklidnit, ale přesto ji to pomyšlení nijak nepomáhalo.