„Nemám jí poslat zprávu do Normandie?," zeptá se Petr a přitom se upřeně podívá na svého bratra.

„Už jsem ji napsal dopis, ale chci aby tu všechno klapalo než dorazí. Jinými slovy teď nemáš čas na to abys tu postával nebo pozoroval naše nepřátele, pusť se do práce," dodal tónem vůbec ne bratrským a jeho oči se na něj dlouze upřely.

Petr sice rád s bratrem polemizoval, ale dobře poznal kdy mu není radno odporovat a zabručel si něco pod fousy a po chvíli se vytratil i se svým psem, aby vykonal to co mu nový pán nařídil.

Axton zůstal sedět v mohutném dubovém křesle a zachmuřeně se rozhlížel po znovu nabytém sídle.

,,Proč je pořád nespokojený?," ptal se sám sebe a snažil se na tuto otázku najít odpověď.

 Měl by se radovat, popíjet a oslavovat s muži, kteří při něm po mnoho let stáli a dnes se předhánějí v tom aby zalichotili novému pánu Maidenstonu, ale on místo toho dal každému nějakou práci aby večer bylo všechno připraveno na oslavu.

 Sir Reynold rozestavoval stráže na všechna klíčová místa hradu a okolí a zjišťoval kdo z Edgarových mužů bude přísahat věrnost novému pánu a s kým by mohly být potíže a Sira Maurice poslal za domácím sirem Johnem, aby zjistil jak funguje celá domácnost, protože jejího vedení se přirozeně ujme jejich matka jen co dorazí.

,,Nebo by je měl svěřit své manželce, kterou si co nevidět vezme?," ptal se sám sebe a znovu upřel svůj pátravý pohled po místnosti, protože na lady Beatrix nepomyslil od jejich prvního krátkého setkání a schválně ji i vypustil z paměti, aby na ní nemusel myslet.

 Ale nyní se mu vybavil její obraz, sotva jen přivřel oči.

,,Je totiž nádherná," řekl si v duchu, protože věděl že nemá smysl si něco nalhávat a ona je vskutku mladá a krásná, oči má jak dvě studánky a k tomu ten divoký a nezkrotný pohled a vlasy jako podzimní krajina při západu slunce.

 Vysoká, štíhlá, ohebná, no prostě mnohem přitažlivější než jen doufal a popravdě řečeno řídit se Jindřichovými pokyny a vzít si za ženu nejstarší dceru a tentokrát zřejmě také i jedinou, nebude takové utrpení jak předpokládal.

 Ovšem pořád jí v žilách koluje krev de Valcourtů.

Její otec byl pohoršený když mu to Axton navrhoval a stiskl ruce v pěsti, protože s ním lomcoval  vztek.

 Jenže to byl jen impotentní vztek a Edgar věděl že je na hlavu poražen,, Ale kdyby na něj tak jen ten posera zaútočil," znělo mu v hlavě a on by zabíl de Valcourta v boji a to by mu jistě přineslo to uspokojení které tak postrádal.

,,Jenže se to nestane", uvědomil si jak nepokojně znovu přejížděl zrakem místnost. 

Ještě se mu vaří krev v žilách, ale dnes se již nevyřadí na žádném protivníkovi a možná nikdy nevybije svůj vztek a bude se muset smířit s tím, že toho chlapa vyžene z Maidenstonu a že jeho syn už nikdy nebude bojovat, pokud to ovšem vůbec přežije.

„Krucifix!," zaklel a praštil pěstí do stolu, tak že prázdný pohár se roztancoval po stole a sklepník mu chvatně dolil vína aby se hned z jeho dosahu vypařil.

Nechtěl se opít, protože jedině pomsta uhasí jeho žízeň.

 Zbaví se de Valcourta, zmrzačil mu syna, ale to zdaleka nestačí k tomu aby z něj vyprchala osmnáct let živená nenávist, protože on potřeboval víc a potřeboval i nepřítele se kterým by se mohl bít, ale oni se vzdali.

Znělo mu stále v hlavě a tak se napil ze svého poháru, aby aspoň na chvíli tuhle žízeň uhasil.