,,Vzít si zpátky to co ti patří je vždy výsadou mužu a tak to i vždy bylo a je, i když osud bývá někdy opravdu krutý."

-----------------------------------------------------------

Axton de la Mansa se usadil ve vyřezávaném křesle pána domu a prohlížel si hlavní síň hradu.

 Pamatoval si ji mnohem větší, delší, širší a s ohromně vysokým stropem, podepřeným masivními sloupy a měl v paměti vyryté i nespočetné řady stolů a lavic.

 S Williamem mezi nimi vybojoval mnohé bitvy, stejně jako pod nimi, když byli ještě menší, vyzbrojeni zbraněmi, nejčastěji z kuchyně sváděli úporné bitvy s četnými nepřáteli a jindy se zase postavili jako bratr proti bratru a řvali na sebe ty nejstrašnější nadávky, které zaslechli mezi rytíři.

Nikdy Williama nepřepral, ani v dětství a William býval o hlavu větší a taky o pět kilo těžší a i o  čtyři roky chytřejší. 

I Yves byl vyšší a starší a kolikrát jen utíkal do dětského pokoje, když se William s Axtonem rvali jako psi.

Axton při té vzpomínce zamrkal.

 Yvesovi v životě nepřálo štěstí a určitě by byl lepším knihovníkem než rytířem a mnohem více se hodil na kněze než na bojovníka, jenže Štěpán uzmul Matyldě trůn a de Valcouver jim ukradl domov, takže Yves neměl na vybranou.

Musel do bitvy, jako všichni a bojovat za královnu, bojovat za vlast a bojovat za jejich domov.

Yves zahynul jako první a pak Allan de la Mansa a krátce po něm William a Axton a Petr přežili, jen oni a jejich matka.

,,Dnes boj skončil", připomenul si Axton a nepřítomně hleděl do síně, která se během osmnácti let kdy do ní nevstoupil o tolik zmenšila.

 ,,Dnes je po bitvě, protože de la Manseové jsou zpátky doma a nikdy už hrad Maidenstone neztratí," říkal mu hlas v jeho hlavě a on se jen při těch slovech nepatrně usmál. 

 ,,Nikdy více," dodal sám sobě a ze zamyšlení ho vyrušilo hlasité dupání na schodech.

 Nedivil se když se ve dveřích vynořil Petr s vlčákem Moorou u nohy a jen na něj zaujatě hleděl.

„Proč jsem nedostal vlastní komnatu?" vyptával se bez pozdravu a vrhl na svého bratra dlouhý pohled.

 „Nahoře jsou celkem čtyři a dvě na každém patře a jedna velká předsíň, kde by mohla hlídat Moora," odsekl a věnoval bratrovy úšklebek.

„Budeš spát s ostatními panoši, pokud tě nebudu zrovna potřebovat u sebe a pak budeš ty hlídat v mé předsíni," dodal a přísně se na chlapce podíval. Možná neměl tomu klukovi dovolit, aby se dnes tak vytahoval a vezl vlajku de la Manseů, ale vyjednával s bývalým pánem hradu mír a projel v čele průvodu do jejich starého domova.

 Po právu mu to přináleželo, protože Petr byl jediný, kdo práh rodinného sídla nepřekročil dříve a bohužel se zdálo že mu ta sláva z toho stoupla do hlavy.

Axton si s tím však snadno poradí.

 ,,Jestli máš čas na průzkum hradních komnat, je zřejmé že nemáš co na práci. Ukliď panský pokoj a nastěhuj tam moje věci. Nachystej mi černočervený plášť, vezmu si ho k večeři a taky dohlédni na to, aby všude vyměnili vlajky de Valcourtů za naše," řekl a mávl rukou na zástavy, které zdobily síň.

„To bude mít máma radost až se dozví že jsme dobyli její hrad," řekl Petr, který se vůbec netrápil množstvím úkolů jež mu právě bratr přidělil.