Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

27. Uznání


 Objela spoj prsty a nahmatala nerovnoměrnou prasklinu.

 Díky Bohu, s druhou kostí to šlo rychleji a ona stejně věděla že ta ruka nikdy nebude úplně v pořádku, protože na kosti scházely úlomky.

Opatrně vyjmula prsty z rány a když srovnala svaly a kůži, uvědomila si že Maynard ztichl.

 Slyšela jak Norma i Frayne vzlykají a jak čeledín sípavě dýchá, Norma mumlala jedinou modlitbu kterou znala latinky „Pater noster, que es in coelis...," jen Maynard vypadal jako mrtvý a vůbec se ani nepohnul.

„Omdlel," řekla Norma, když si všimla Lindina nejistého pohledu.

 „Raději si pospěšme," dodala a Linda ani nevěděla jak práci dokončila.

 Čeledín s Normou pevně stáhli paži aby ji znehybnili, zatímco Linda sešila kůži na ranách a namazala je mastmi. 

Pak znovu odkryla ránu na boku a také ji sešila. Maynard po celou dobu nepřišel k sobě a jen slabě a nepravidelně oddechoval.

,,Hlavně že ještě dýchá," říkala si Linda v duchu a pak znovu obvázala zašitou ránu od meče a nakonec zbývala zraněná hlava u které Linda věděla že tady se nedá nic moc udělat. 

Mezi obočím a spánkem měl malou jamku na lebce, ale tu zakryl ohromný otok.

 Snad hojení napomůže pár stehů a pak bude jizva méně nápadná, ale i to ránu bohužel v žádném případě nevyléčí a Linda tušila že bratrovy jizvy jsou to poslední na čem teď záleží.

Je zřejmé že než ošetření dokončila, bolelo ji celé tělo a hlavně záda jak se nad Maynardem skláněla. Šaty měla potřísněné směsicí krve a potu a když se konečně narovnala, zavrávorala a jen díky Fraynovi, který ji podepřel neupadla vedle bratra.

„Dobrá práce, milady," chválil ji chlapec a tentokrát mluvil s úctou pro změnu o ní.

,,Jo, vedla jste si fakt dobře," jako ozvěna potvrdil čeledín a Linda by jim ráda věřila, jenže věděla že k vyléčení nestačí jen zašít rány, i když to možná Maynard přežije, ale stejně dobře může i tak zanedlouho zemřít.

Norma raněného přikryla čistým prostěradlem a dekou a pak přistoupila k Lindě.

 „Měly bychom se vrátit dovnitř, lady Beatrix," řekla a Linda zamrkala.

 ,,Ještě to, vždyť je teď Beatrix," dodala si, protože málem na to zapomněla a ano musí se vrátit ke skutečné Beatrix a to hned.

Než odešly dorazila ke stáji lady Harriet se sirem Edgarem a za nimi byl v patách otec Martin, Ida a sir John a všechny je doprovázeli čtyři ozbrojení Axtonovi muži a Linda ustoupila, když babička s otcem poklekli u Maynarda.

,,Je naživu, žije!," opakovala lady Harriet stále dokola. 

„Žije!," zopakovala znovu a pohlédla na zraněného vnuka. 

„Milady Beatrix mladého pána zachránila," hlásil čeledín a vrhl na ní svůj pohled.

 „Srovnala mu zlomenou ruku a zašila rány...," dodal a Linda na jeho slova jen trochu kývla.

„Ruku v které držel meč," zamumlal sir Edgar a vrhl na všechny svůj pohled.

 „Bude znovu vládnout mečem?," zeptal se a tázavě se podíval na Lindu, která jen zavrtěla hlavou.

 „Nevím, otče, nevím. Nemohu ti ani slíbit že to přežije," dodala nejtišším šeptem a věnovala mu jeden ze svých pohledu.

„Ó ano, ano bude žít!," volala lady Harriet a pak se podívala ohnivým pohledem na vnučku a byla na ni pyšná, byla pyšná na Lindu!

Stará dáma pak po chvíli pomalu vstala, opíraje se o Idinu roztřesenou paži a její ostříží zrak se nespustil z její vnučky.

 „Vždycky jsem věděla, že jsi požehnané dítě. Od samého počátku už když ses narodila a dnes jsi zachránila Maynarda," řekla a pak rozevřela náruč a přestože Linda zaváhala, tak se nakonec objaly.

 Linda už už chtěla prozradit, že není pravá Bea, ale nenasbírala k tomu odvahu.

,,Není Beatrix, ale jak by si přála aby ji babička někdy objala jako Lindu!," šeptala si sama sobě a přála si aby ji milovala stejně jako sestru a aby si jí i vážila.

Pak se zastyděla za to že sestře závidí a že tolik touží po uznání staré dámy, až propukla po chvíli pláč.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro