27. Uznání
Objela spoj prsty a nahmatala nerovnoměrnou prasklinu.
Díky Bohu, s druhou kostí to šlo rychleji a ona stejně věděla že ta ruka nikdy nebude úplně v pořádku, protože na kosti scházely úlomky.
Opatrně vyjmula prsty z rány a když srovnala svaly a kůži, uvědomila si že Maynard ztichl.
Slyšela jak Norma i Frayne vzlykají a jak čeledín sípavě dýchá, Norma mumlala jedinou modlitbu kterou znala latinky „Pater noster, que es in coelis...," jen Maynard vypadal jako mrtvý a vůbec se ani nepohnul.
„Omdlel," řekla Norma, když si všimla Lindina nejistého pohledu.
„Raději si pospěšme," dodala a Linda ani nevěděla jak práci dokončila.
Čeledín s Normou pevně stáhli paži aby ji znehybnili, zatímco Linda sešila kůži na ranách a namazala je mastmi.
Pak znovu odkryla ránu na boku a také ji sešila. Maynard po celou dobu nepřišel k sobě a jen slabě a nepravidelně oddechoval.
,,Hlavně že ještě dýchá," říkala si Linda v duchu a pak znovu obvázala zašitou ránu od meče a nakonec zbývala zraněná hlava u které Linda věděla že tady se nedá nic moc udělat.
Mezi obočím a spánkem měl malou jamku na lebce, ale tu zakryl ohromný otok.
Snad hojení napomůže pár stehů a pak bude jizva méně nápadná, ale i to ránu bohužel v žádném případě nevyléčí a Linda tušila že bratrovy jizvy jsou to poslední na čem teď záleží.
Je zřejmé že než ošetření dokončila, bolelo ji celé tělo a hlavně záda jak se nad Maynardem skláněla. Šaty měla potřísněné směsicí krve a potu a když se konečně narovnala, zavrávorala a jen díky Fraynovi, který ji podepřel neupadla vedle bratra.
„Dobrá práce, milady," chválil ji chlapec a tentokrát mluvil s úctou pro změnu o ní.
,,Jo, vedla jste si fakt dobře," jako ozvěna potvrdil čeledín a Linda by jim ráda věřila, jenže věděla že k vyléčení nestačí jen zašít rány, i když to možná Maynard přežije, ale stejně dobře může i tak zanedlouho zemřít.
Norma raněného přikryla čistým prostěradlem a dekou a pak přistoupila k Lindě.
„Měly bychom se vrátit dovnitř, lady Beatrix," řekla a Linda zamrkala.
,,Ještě to, vždyť je teď Beatrix," dodala si, protože málem na to zapomněla a ano musí se vrátit ke skutečné Beatrix a to hned.
Než odešly dorazila ke stáji lady Harriet se sirem Edgarem a za nimi byl v patách otec Martin, Ida a sir John a všechny je doprovázeli čtyři ozbrojení Axtonovi muži a Linda ustoupila, když babička s otcem poklekli u Maynarda.
,,Je naživu, žije!," opakovala lady Harriet stále dokola.
„Žije!," zopakovala znovu a pohlédla na zraněného vnuka.
„Milady Beatrix mladého pána zachránila," hlásil čeledín a vrhl na ní svůj pohled.
„Srovnala mu zlomenou ruku a zašila rány...," dodal a Linda na jeho slova jen trochu kývla.
„Ruku v které držel meč," zamumlal sir Edgar a vrhl na všechny svůj pohled.
„Bude znovu vládnout mečem?," zeptal se a tázavě se podíval na Lindu, která jen zavrtěla hlavou.
„Nevím, otče, nevím. Nemohu ti ani slíbit že to přežije," dodala nejtišším šeptem a věnovala mu jeden ze svých pohledu.
„Ó ano, ano bude žít!," volala lady Harriet a pak se podívala ohnivým pohledem na vnučku a byla na ni pyšná, byla pyšná na Lindu!
Stará dáma pak po chvíli pomalu vstala, opíraje se o Idinu roztřesenou paži a její ostříží zrak se nespustil z její vnučky.
„Vždycky jsem věděla, že jsi požehnané dítě. Od samého počátku už když ses narodila a dnes jsi zachránila Maynarda," řekla a pak rozevřela náruč a přestože Linda zaváhala, tak se nakonec objaly.
Linda už už chtěla prozradit, že není pravá Bea, ale nenasbírala k tomu odvahu.
,,Není Beatrix, ale jak by si přála aby ji babička někdy objala jako Lindu!," šeptala si sama sobě a přála si aby ji milovala stejně jako sestru a aby si jí i vážila.
Pak se zastyděla za to že sestře závidí a že tolik touží po uznání staré dámy, až propukla po chvíli pláč.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro