„Promiňte, lady Beatrix, ale on je strašně silný a asi by ho nepobil ani žádný z Maidenstonských rytířů," dodal panoš a vrátil Lindě její pohled.

Kdyby se právě nezabývala raněným tak by mu možná něco řekla, ale teď, teď prostě nemohla.

 Už očistila zablácené strupy a právě se dostala k živému masu a Linda by mu tuto ránu vrazila nejraději mezi oči.

 ,,Jak si dovoluje vychvalovat schopnosti toho netvora! Jak o tom lumpovi může mluvit s obdivem!," říkala si sama pro sebe a měla co dělat aby se uklidnila.

Příštích pár minut měla příliš mnoho práce s Maynardem a proto raději mlčela.

 Ještě snad neprohrál, aspoň ne pořádně, ale nespal, takže měli všichni čtyři co dělat aby ho drželi, zatímco ho Linda ošetřovala.

 Omyla ránu v boku a namazala ji mastmi z vrbové kůry a lipového květu a ovázala plátnem. 

,,Zašije ji později, prozatím stačí že zastavila krvácení a ránu vyčistila," dodala si a pokračovala v omývání ran.

Pak přišla na řadu zmrzačená paže a Linda se musela přemáhat, protože při pohledu na trčící kosti se jí chtělo zvracet a tak Norma už pak sebrala úlomky kosti a ořezala rozervané cáry kůže, protože Linda zatím přemýšlela jak dál.

Amputace nepřipadala v úvahu, to prostě nedokáže.

 ,,Snad se to zahojí, nebo ne?," ptala se sebe, protože to ani ona nevěděla a stiskla zuby, aby zahnala pochybnosti které se jí draly na jazyk.

 „Normo a Frayne, budete mu držet ramena, nesmí se pohnout. Třeba si na něho sedněte, ale nesmí s rukou cuknout," řekla Linda a vrhla na ně svůj pohled.

 ,,Čeledín bude tahat za zápěstí, i kdyby Maynard řval bolestí, nesmí povolit. Já srovnám kosti, pokud to půjde a pak znovu zatáhne," dodala a pak se do toho pustily, i když to se lehko řekne, ale byl to vskutku nadlidský úkol.

 Maynard ječel a nadskakoval nad podlahou, jako by ho vymršťovala ohromná pružina a Norma s Fraynem ho ze všech sil tlačili k zemi a po tvářích jim stékaly slzy z námahy i děsu. 

Čeledín táhl a zasypával je střídavě modlitbami a kletbami.

V Lindě se všechno bouřilo, nechtěla Maynardovi působit bolest, ale přemohla se a rovnala kosti v rozdrásané ráně ze které znovu stříkala krev a její prsty jí sklouzávaly po zakrvavených kostech, přesto nepovolila a tiskla je k sobě.

 ,,Jestli teď přestane, už nebude schopna pokračovat a kdyby jen na vteřinu zaváhala, definitivně by se zhroutila," řekla si a zkusila to znovu.

Pak se kost s cvaknutím, které spíš cítila než slyšela spojily.