Stará dáma ji povzbudila pohledem a naznačila jí že má držet hlavu vzhůru a tak Linda zvedla bradu vrhla na ně dlouhý pohled.

,,Funguje to! Věří mi... že jsem Beatrix. Babička i všichni ostatní," říkal jí potichu hlas v její hlavě a to Lindě stačilo k tomu aby se jí vrátila duchapřítomnost i odvaha. 

,,Dokáže jim že na ni mohou být pyšní, však uvidí," dodala si ještě pro sebe a vzpřímila se a pomalu kráčela k nim a domácí osazenstvo z ní nespustilo oči, jako by čerpalo sílu z pohledu na svou mladou paní, ona se zaměřila na babičku a ta jí teď byla příkladem.

 ,,Možná je pověrčivá a krutá, ale má kuráže za deset chlapů a Linda bude také taková," dodávala si odvahu a snažila se zůstat v klidu. 

„Můj pane," oslovil hoch mohutného rytíře se kterým předtím mluvil.

 „Dovolte abych vám představil lady Beatrix de Valcourtovou," řekl a s nezbedným úsměvem se pak otočil k ní.

„To je Axton de la Mansa, syn Allana de la Manse, který se vrátil aby znovu získal titul pána hradu Maidenstone, jenž mu právem náleží," dodal ten mladík a Linda jen překvapivě zamrkala.

,,Pán Maidenstonu?," zašeptala potichu Linda které se rozšílily panenky.

 ,,Takže to bude pán hradu, ne ten drzý fracek?," dodala si a z nějakého důvodu jí to připadalo ještě horší, protože Axton de la Mansa je nepochybně válečník, ostřílený mnoha bitvami jak napovídá velký meč po jeho boku i nelítostný výraz jeho obličeje.

 ,,Bůh nám pomoz, je to vtělené zlo a vypadá že by je mohl zamáčknout palcem jako štěnice," šeptal jí slabí hlas v hlavě.

Vlastně se podobal dvěma ostatním rytířům se kterými tu stál, jenže mezi všemi pohledy které na ni spočinuly, ten jeho pálil nejvíce a ty chladné šedé oči, jako tvrdé jako kamenné zdi Maidenstonu.

 Měřily si ji od hlavy až k patě, pomalounku a pečlivě a naprosto ji to vyvádělo z míry.

 Věděla co takový pohled znamená a zrudla jako malina, protože to ji samozřejmě ještě víc popudilo.

,,Je to nestydatý lump!," křičel její hlas v hlavě a ona mu věnovala ostrý pohled.

„Lady Beatrix, vaše nejstarší dcera?," otázal se jejího otce a ten jen přikývl.

„Ano, Beatrix je má dcera...," odpověděl její otec a vrhl na Lindu dlouhý pohled.

,,Je svobodná?," přerušil ho Axton de la Manse chraplavým hlasem když mu položil další otázku a přestože nemluvil hlasitě, celá síň pozorně vyslechla každé slovo, protože znovu sjel Lindu pohledem.

Nikdo mu neodpověděl, přesto pochopil že není vdaná, protože jeho mladší bratr se významně šklebil.

 ,,Určitě je to jeho mladší bratr", usoudila Linda a dívat se na chlapce pro ni bylo méně obtížné než vzhlédnout k obávanému rytíři a bylo jí jasné že opravdový nepřítel její rodiny je Axton de la Mansa a ne ten hoch.

 ,,Navíc nemá nejmenší důvod starat se o to jestli je nebo není vdaná," říkalo jí něco v jejím nitru a znovu mu věnovala ostrý pohled. Po chvíli však sebrala všechnu odvahu a ozvala se.

„Opravdu, pane, ráda bych šla za bratrem. Pokud ovšem dovolíte," dodala chladně a modlila se přitom aby nepoznal jak je vyplašená.

,,To je ono, zajímá se jestli je svobodná, protože ji tedy Beatrix chce rychle provdat a nejspíš si ji chce vzít sám!," řekla si Linda které to konečně došlo když se na ní Axton de la Mansa znovu podíval.