„Maynard bude hodně krvácet," drmolila Linda, ale neztrácela rozvahu.

 „Víš že jsem otrlejší než ty, bude lepší když půjdu já," dodala Linda a věnovala sestře svůj pohled.

 ,,Kromě toho je to má jediná šance jak dokázat babičce že se ve mně mýlila a jestli se mi podaří zachránit Maynarda...," řekla ještě po chvíli a Beatrix se na ní zděšeně podívala.

,,A jestli Maynard umře?," zeptala se chvějícím se hlasem Beatrix, která uhodla na co Linda myslí a Linda zatím o tom odmítala uvažovat.

 „Půjdeš se mnou, Normo. Musíme si pospíšit, rychle.... Bea.," řekla a pak se jí na chvíli zadrhl její hlas.  ,,Vyměníme si šaty a pak se tady zamkneš a neotevřeš nikomu kromě členů naší rodiny," dodala ještě Linda po chvíli a Beatrix zaváhala, ale Linda věděla proč. 

Už mnoho let si nevyměnily role, vlastně od doby kdy jim umřela maminka a babička jim to přísně zakázala. Když to posledně provedly, tvrdě je potrestala a tedy aspoň Lindu, přesto Beatrix nakonec souhlasila.

Měla sice strach, ale nechtěla překazit Lindin troufalý plán.

Tak to bylo vždycky, Linda jednala rázně a odvážně, zato Beatrix se vždy opatrně přizpůsobovala a nakonec svěřila své osudy do sestřiných rukou.

 Lindě vlastně tolik nevadilo když ji pak potrestali a Beatrix se totiž nikdy nikdo ani nedotkl, protože to byla vždycky Linda kdo je přivedl do úzkých a vždycky jí vadilo jedno jediné, že ji rodina nepřijímá jako rovnocenného člena a že se k ní nikdo nechová tak laskavě jako k Beatrix.

Linda odložila svou prostou kytlici z vybledlého plátna bez jediné krajky či ozdoby.

 Beatrixiny oděvy ušily švadleny z jemného dvojitého sukna, sytě tmavozelená suknice kontrastovala s hrubým zlatým lemem výstřihu a bohatě vyšívaným živůtkem, kolem pasu se zapínal široký kožený pás s propracovaným vzorem s mýtickými postavami a keltskými uzly.

 Navlékala si krásné šaty na obyčejnou spodní košili a na moment zapomněla jaké okolnosti je k převleku vedly.

 Málem by uvěřila že je milovanou prvorozenou dcerou, když si oblékla pěkný oděv a to jistě nešlo o Beatrixiny nejlepší šaty.

Jenže i ten nejobyčejnější šat sestry byl mnohem krásnější než Lindino sváteční oblečení.

Linda spokojeně uhladila záhyby sukně, pak si připnula ozdobný pás a teprve když si pevně zapnula živůtek kolem výstřihu a pohlédla na Beatrix, vrátila se myšlenkami do reality.

,,Tak takhle vypadám ve svém hábitu?," řekla si sama pro sebe a podívala se na sestru.

 ,,To není možné, v tom případě můj plán nemůže vyjít. Protože i v těch hadrech je Beatrix pořád stejně nádherná a každý pozná že se vyměnily," snažila se zahnat všechny zlé myšlenky které se jí nořily na povrch a znovu Linda pohlédla do očí své sestry.

„Proboha, pánbůh s námi a zlý pryč," zamumlala Norma a střídavě si je měřila.

 „Kdyby nebylo toho mateřského znamínka, co má Linda," řekla si v duchu a pak se zvedla a Lindě bylo o poznání lépe.

 ,,Třeba ostatní ten rozdíl nepoznají, třeba ho vidí jen ona," dodala si Linda pro sebe a znovu se podívala na všechny kolem.

„Vezměte si ty klíče," připomenula Norma šeptem jako by se bála že silné stěny prozradí jejich podvod.

 ,,Jestlipak se bojí lady Harriet, nebo spíš de la Manse", pomyslela si Linda a sama tušila to nejhorší, vždyť je taky strachy bez sebe.

„Buď opatrná, sestřičko," prosila Beatrix a pevně Lindu objala.

 „Řekni bratrovi, že se za něj modlím a rychle se vrať!," dodala a pak na Lindu ještě jednou vrhla svůj pohled.