„Co Beatrix?," zeptala se lady Harriet a vrhla na ní svůj pohled.

 „Zmínil se o ní?," zeptala se po chvíli znovu.

„Prý ji mám doprovodit do komory, aby si vzala co potřebuje a pak má jít ošetřit Maynarda, zavezli ho do stájí," odpověděla a Lady Harriet neváhala a znovu se cítila jako paní domu.

 Podala Beatrix klíče od spíží, které visely na ohromném kruhu a tlačila vnučku ke dveřím.

 „Přijdu za tebou k Maynardovi, jakmile mě propustí," řekla a vrhla na ní svůj pohled.

 ,,Pch... dají do stájí člověka který tu má být pánem," odplivla si a její vyraz vypadal vskutku naštvaně.

 „Do pekla s tou bandou," dodala a pak se pichlavě podívala na Lindu.

„Ty mi raději zmiz z očí, už jsi toho zavinila najeden den až dost. Kdyby mě jen Edgar tehdy poslechl...," řekla po chvíli lady Harriet a otočila se na patě a odešla, všichni slyšeli jen pravidelné ťukání její hole, jak scházela se schodů.

 Sotva se jim ztratila z očí cítila Linda jak jí krev pulsuje v uších.

 ,,Jak by se mohla uklidnit, když ji celý život jen odsuzují a dnes je to ještě mnohem horší," dodala si sama sobě, protože věděla co si babička myslí.

 Měli ji zabít hned když se narodila, aby její černá duše nenabyla moci nad jejich osudy a aby se rodina vyhnula všem strastem jichž je příčinou.

 ,,A teď je jim nejhůř a může za to jedině ona," říkalo jí něco v její duši a ona zavřela oči, protože ta skutečnost ji tak tížila, že se jí zatočila hlava.

Pevná ruka ji podepřela a černá mračna která se stahovala nad její hlavou se prosvětlila.

„Ty přece za nic nemůžeš," utěšovala ji Beatrix a Linda se sebrala.

 ,,Zlatá Beatrix," zašeptala si tiše pro sebe a kdyby jí sestra tolik nedůvěřovala snad by ty roky nenávisti nepřežila.

 I Beatrix sice nemohla změnit postoj ostatních k sestře, ale Lindě stačilo že sama v její prokletí nevěřila a bylo mezi nimi pouto které nikdo jiný nechápal, protože Beatrix jediná Lindu milovala a Linda jí lásku oplácela s vášní ze které šel někdy strach.

Momentálně stačil letmý dotyk s několika uklidňujícími slůvky aby Linda znovu nabyla sebevědomí a podívala se do krásných zelených očí a pohladila Beatrix po tváři.

 „Díky, Beo. Děkuji. Bez ohledu na to čije to vina, jsme doopravdy v koncích," zašeptala a Beatrix přikývla a pak se čelem opřela o Lindino, jak to dělávaly jako děti.

 Linda vnímala sestřinu blízkost tak intenzívně jako už dlouho ne a tím víc v ní rostla potřeba sestru ochránit, aby se pohroma nepřenesla na člověka kterého milovala nejvíc na světě.

 Po chvíli se Beatrix odtáhla jako první.

 „Musím jít za Maynardem...," řekla a věnovala Lindě svůj pohled.

„Ne, ne!," odporovala Linda a chytila ji za rameno.

 „Nepůjdeš sama přes dvůr, je tam tolik chlapů," dodala a její pohled byl plný strachu.

„Půjde se mnou Norma," řekla Beatrix a ohlédla se po chůvě, která se choulila v rohu na lavici a stále ještě byla zadýchaná.

„Ne, Norma půjde se mnou," trvala na svém Linda.

„Slyšela jsi co poručila babička, ty máš zůstat tady. Já mám ošetřit Maynarda," řekla, ale Linda se nenechala odradit.

 Měla sice hrůzu z toho ,,Co ji čekalo venku,"  a z krvežíznivých dobyvatelů i z pohledu na bratrovo zubožené tělo, ale mnohem víc by ji trápilo kdyby to měla vidět Beatrix, protože tohle skutečně nechtěla.