„To druhé dítě musí zemřít," řekl někdo a po chvíli se ozvalo tiché zasténání od velké postele za nimi, ale ani Edgar de Valcourt ani jeho matka lady Harriet mu nevěnovali pozornost.

 Porodní bába tiše konala svou práci a omývala rodičku po náročném a dlouhém porodu. 

Dvě služebné okoupaly dvě drobounká novorozeňata a pak je zabalily do bavlněných plen. Starší teď leželo v připravené kolébce a druhé žádnou kolébku nemělo a právě o jeho osudu zrovna teď rozhodovali sir Edgar s lady Harriet.

„Ty bys byla schopná nechat zabít mou dceru?," nevěřil Edgar svým uším. „Ty bys klidně poručila, aby ji zavraždili?," řekl a ona se jen usmála.

„Jsem schopná čehokoli, abych ochránila naši rodinu," zapřísahala se stará dáma kterou synův rozlícený tón vůbec nezastrašil.

 „Kdekdo přece ví že všechna taková děcka která se narodí najednou mají jen jednu duši. A to je prokletí. Za starých časů by je utopili obě. Buď rád že nevěřím na pohanské pověry. Jsem mnohem osvícenější," dodala a mrkla po něm aby se přesvědčila jestli jí dokáže odporovat v domácí záležitosti kde jí patřilo rozhodující slovo. 

„Protože všechno dobré z jejich jediné duše patří prvorozenému dvojčeti, musíme se druhého zbavit. Ta první přinese tvému hradu požehnání a bude ti útěchou ve stáří – pamatuj si, co ti říkám synu, ale ta druhá...," Zmlkla a významně se podívala na maličké nemluvně které svírala služka v náručí.

 „Ta druhá je prokletá, má záludnou duši. Jestli mi nevěříš, zeptej se kněze," řekla a znovu zamířila pichlavá očka na svého syna.

 „Nemáme na vybranou. Zplodil jsi dítě které by přineslo pohromu tvé rodině a mohlo by nás ještě dnes zničit," dodala lady Harriet.

„Ale... vždyť je proti zákonu božímu zabíjet nevinné dítě... a je to i proti všem rytířským kodexům...," ohradil se její syn.

„Nepovídej mi synu že jsi ve službě králi Štěpánovi nikdy nezabil ženu ani dítě!," křikla po svém synovy matka a vrhla po něm dlouhý pohled.

„Ale ano, jistěže ano. Ale to je něco jiného. To bylo za války," bránil se Edgar a hrdě čelil  dlouhému pohledu své matky 

„A tohle není válka? Je to svatá válka, proti samotnému ďáblu!," řekla lady Harriet zvýšeným hlasem a popadla růženec který jí visel u pasu a mávala mu jím zuřivě před obličejem jako by třímala v rukách svatý meč.

 Ustoupil o krok.

 „V tom proklatém děcku zahubíš jedině ďáblova potomka," dodala a znechuceně přitom skrčila nos. 

,,Jestli na to nemáš žaludek, postarám se o to sama!," zvedla hlas a pohlédla na dítě.

„Ne!," křikl po ní Edgar a tak jí zarazil její myšlenky.