Mladík se zástavou vedl jezdce přes most a pak branou dovnitř na nádvoří a Linda s Beatrix se potají dívaly oknem jak vjíždějí.

 První jel tmavovlasý hoch, kadeře mu volně splývaly do čela a přidrzle se culil, takže ho Linda od první chvíle nesnášela. 

,,Kdo je ten mlíčňák a jak to že má právo vést celou armádu? Bezpochyby je to syn Allana de la Manse," říkala si sama pro sebe.

Dveře se s třísknutím rozletěly a obě dívky sebou leknutím cukly, naštěstí to byla jen babička s komornou Idou a žádní krvežízniví vojáci jak si ze strachu myslely.

„Uhněte děvčata, chci se podívat dolů," požádala je lady Harriet a rychle popadla Lindu a odstrčila ji.

Linda zavrávorala, ale nezačala si masírovat paži, přestože si byla jista že tam bude mít modřinu. Babička na ní vždy nešetřila ranou pokud se pamatuje a vždycky jí působila bolest.

 Ne, že by jí někdy opravdu ublížila a naštěstí to byly vždy jen škrábance, které se rychle hojily, ale k Beatrix se chovala jinak.

Lady Harriet se postavila vedle Beatrix, aby dobře viděla a vzala druhou vnučku povzbudivě za ruku.

„Vezou s sebou Maynarda, viděla jsem ho. Podívej zrovna jede," řekla a po chvíli se Linda nenápadně přiblížila k nim a stoupla si na špičky, protože se pokoušela zahlédnout bratra.

 Dohlédla jen na vrchní ohradu žebřiňáku.

„Kéž de la Manse zachvátí černý mor a neštovice!," zvolala lady Harriet vášnivě.

 ,,Babička kleje", udiveně zaregistrovaly vnučky které se na ní otočily.

 „K čertu s ním, i s jeho zatraceným rodem. Ať zhyne ten jeho klouček!," řekla a tentokrát Linda s babičkou naprosto souhlasila.

 ,,Ano, ten odporný kluk!," řekla si sama pro sebe a Beatrix se snažila babičku uklidnit, protože stará dáma se doslova třásla vzteky.

 „Ten mladík nám přece může být ukradený," řekla Beatrix a podívala se na svou babičku.

„Nebuď hloupá, je to mladý de la Mansa, syn Allana de la Manse. Ten nás musí zajímat! Ech, kdybych jen věděla jak....jak se ho zbavit," dodala lady Harriet která zabouchla okenici a otočila se k oknu zády.

 Zahořkle si povzdechla.

 „Toho k nám měli přivézt v žebřiňáku, zkrvaveného a rozervaného," řekla a pak se chladně zadívala na Lindu a zatvářila se nepřátelsky.

Linda instinktivně couvla, protože ten výraz znala a právě kvůli němu se babičce co nejvíce vyhýbala, ale dnes, dnes nebylo kam utéci.

„Za všechno může ďábel, který žije mezi námi," sykla lady Harriet a dlouze se na ní zadívala.

 ,,Jako vždycky jsem měla pravdu," dodala její pohled ještě víc zhořkl.

 ,,Nejdříve jsme ztratily tvého staršího bratra, který zemřel na horečky. Pak zahynula vaše matka a s ní polovina našich lidí a... teď si tvoje prokletá duše znovu vybírá daň a zase přivolala pohromu na náš rod!," křikla po ní a její oči kterými jí doslova v tu chvíli propalovala byly plné nenávisti.