„Nemáš tu co dělat!," křikl po ní někdo a Linda se na pokárání sira Hugha ani neotočila.

,,Ještě žije!," vykřikla a znovu se podívala na onen žebřiňák.

„To ho nechají vykrvácet přímo před našima očima? Copak mu nemůžeme pomoci? Nenechají nás ošetřit mu ani rány?," zněla jí v hlavě jedna otázka přes druhou.

Sir Hugh se postavil vedle ní a unaveně shlížel na scénu pod nimi.

„Chtějí vyjednávat, protože on je jejich triumf a musíme se vzdát jestli ho chceme zachránit," řekl sir Hugh po chvíli a Lindě se stáhlo hrdlo a tázavě se na něj podívala.

„A vzdáme se?," zeptala se, ale neodpověděl jí otcův starý kapitán ale někdo jiný z vojáků který právě vyběhl na věž a postavil se zpříma před sira Hugha.

„Madam říkala...," Zalapal po dechu a opravil se.

„Chci říct že lord Edgar poručil vyvěsit bílý prapor," dodal a Linda udiveně vykulila oči.

Sir Hugh přikývl a dal znamení dvěma strážím které zčerstva spustily z věže po kamenné zdi bílé plátno.

Neviděla na ně, ale dokázala si představit jak z dálky vypadá, jako rubáš na mrtvole, jenže tentokrát došel dech poklidnému životu její rodiny na hradě Maidenstone.

Vyvěšení bílé vlajky vyvolalo v okolí hradu různorodé reakce.

Zajatci vydechli úlevou a dobyvatelé hradu zajásali. Od jejich hlavního stanu vyrazil mladík na koni který pevně svíral prapor de la Mansů jako vítěznou trofej a rudá látka zářila v nahromaděném kouři jako sám oheň.

Černí medvědi na zadních tlapách jako kdyby se hýbali, když prapor zavlál nad scénou která Lindě připadala jako noční můra.

Mladík dojel až k příkopu a pak zprudka zarazil koně, než se spustil most.

 Linda byla zuřivá a v tu chvíli doufala že ho kůň vyhodí ze sedla a mládenec se utopí v blátivé vodě v příkopu.

 ,,Spratek jeden!," nadala mu v duchu a přestože se soustředila na toho hocha, tak věděla že z něho strach mít nemusejí a že někde za ním je i de la Mansa který se připravuje se na návrat do bývalého domova a určitě je všechny nenávidí.

Pozorně hleděla na bílý stan a pokoušela se představit si jak tam sedí muž kterého její otec před osmnácti lety porazil.

 Stalo se to dříve než se narodila a přesto ta událost dnes ovlivní celý její život.

Rozklepala se strachy, protože most byl skoro dole a kouř se už pomalu ztrácel.

 ,,Nejlíp bude když se připojí k otci a sestře, měli by stát při sobě když se jim rozpadá domov," říkal jí její hlas a ona věděla že má pravdu.