„Ubohý Maynard," šeptala Linda a svírala sestřinu ruku.

„Musíme se za něho modlit," odpověděla tiše Beatrix a Linda ji poslechla a sklopila hlavu aby mohla odříkat modlitbu za staršího bratra který si ji nikdy ani nevšiml pokud ovšem nechtěl „prokletou sestru", jak jí říkal obvinit z nějakého neštěstí se kterým neměla nic společného.

,,Na tom teď nesejde", říkala si Linda a pokoušela se soustředit na slova která Beatrix recitovala.

 „Prosím Bože spas našeho milovaného bratra a zachraň náš domov, rodinu i lid od dravých příšer které na nás útočí. Prosím Bože, pomoz svým pokorným služebníkům v této těžké hodině...," šeptala Beatrix modlitbu a Linda po ní tato slova opakovala.

A tak dál a dál, podobně jako stovky dalších prosebníků kteří mumlali zase své modlitby dokud někdo prudce nerozrazil dveře do síně.

 Dovnitř se vřítil sir Edgar a místnost okamžitě ztichla. Pokud měla Linda předtím strach pak při pohledu na svého otce ztuhla hrůzou.

 Viděla ho mnohokrát rozzuřeného a viděla ho i zničeného, nesmlouvavého a krutého i zpitého do němoty, Ale nikdy neviděla na něm že by se bál, nikdy a nikdy ho neviděla ani poraženého až teď.

„Uvolněte cestu pro našeho pána, udělejte místo!," křičel postarší sir John a odstrkoval lidi aby mohl sir Edgar projít k rodině a děsivé ticho přerušoval jen hluk bitvy za silnými zdmi hradu. Linda se přitiskla k Beatrix která stála po levici jejich babičky.

 Stála a opírala se o hůlku a jen očima sledovala synův chvatný vstup.

Linda ji na okamžik musela obdivovat i když jí Lady Harriet trýznila celý její život a nikdy se jí od ní nedostalo laskavého pohledu.

 Lady Harriet měla ráda jen Maynarda a o něco méně Beatrix, ale Lindu vůbec. Přesto musela Linda uznat že dnes lady Harriet neztrácí důstojnost.

 Když se matka se synem setkali hned bylo Lindě jasné kdo z nich je silnější.

„Mají ho... Maynarda," potvrdil jako v agónii sir Edgar a přitom pohled dlouze na svou matku.

 „Mají ho a je úplně zničený... přivezli ho v žebřiňáku, pokud jsem dobře viděl...," dodal a hlas se mu zlomil a třesoucí se rukou si zakryl oči.

 Lindě se zvedl žaludek když viděla jak otec dává najevo své city a jak se mu do očí derou slzy.

„Ubohý Maynard, ubohý Maynard," opakovala Beatrix a bolestivě Lindě svírala ruku a jen lady Harriet stála silná a vztyčená jako skála.

 „Kdo je ten drzý odvážlivec z Jindřichovy hordy který si nás troufá napadat v našem vlastním domě? Kdo je ten satanův pohůnek který chce zabít naše syny a znásilnit naše dcery?," ptal se sir Edgar a spustil ruku dolů a se ztrhaným výrazem se podíval na neohroženou matku.

 Linda se naklonila aby lépe slyšela, ne proto že by snad mohla znát jméno útočníka, ale nikdy s ní ani s Beatrix nemluvili o tom co se děje v zemi a věděla jen to co zaslechla od sloužících a obyvatel vesnice, mezi které se jí několikrát podařilo utéct.

Proto když sir Edgar řekl ,,Je to de la Mansa, de la Mansa, poznal jsem jeho prapor," tak zpočátku vůbec netušila o koho to vlastně jde.

„De la Mansa!," vykřikl a babička vypoulila oči a pevně sevřela rukojeť své hole.

 „De la Mansa," procedila znechuceně mezi zuby jako tu největší nadávku a teprve pak si Linda vzpomněla že to jméno už slyšela.

De la Mansa, jméno rodiny která vlastnila Maidenstone než jim ho král Štěpán daroval za otcovy věrné služby. De la Mansa, jméno rodiny která podporovala Matyldinu žádost o korunu a trůn po celou dobu kdy žila v Normandii a rodina, která bude nepochybně bojovat o to nejlítostněji proti někomu kdo jim kdysi vzal domov.

„De la Mansa," Zabzučelo přes celou místnost do té doby nepřirozeně ztichlou.

 „De la Mansa," zopakoval někdo toho jméno a Lady Harriet na něj hned vykřikla.

„Ticho!," vyjekla lady Harriet a důrazně bouchala holí do podlahy jako vždycky když ji popadl vztek a sjela pohledem po vystrašených tvářích svých poddaných kteří s respektem zmlkli.

 Všichni do jednoho totiž už okusili její hněv a proto se k ní chovali s nejvyšší úctou.