Axton de la Mansa seděl na svém válečném oři přímo před branami opevnění a obhlížel mocné hradby Maidenstonu, černá oblaka stoupajícího kouře zastínila oblohu nad majestátním hradem kde jako chlapec vyrůstal.

 ,,Pekelný pohled," řekl si sám pro sebe a přitom nechal podpálit jen stodoly a hospodářské budovy a občas i některou tu sýpku nebo sklad na strategicky významném místě, ale i to stačilo aby se zmatení obyvatelé vesnice zoufale třásli hrůzou a stačilo to i na to aby nahnal strach Edgaru de Valcourtovi a těm pijavicím co k němu patří.

„Poddaní jsou v pasti, uvízli mezi námi a hradním příkopem," ozval se sir Reynold Axtonův kapitán a důvěrník a Axton jen souhlasně přikývl.

 „Nechte ohně hořet dokud nespustí most a neotevřou bránu a přivezte dopředu před hradby de Valcourtova syna," řekl Axton a sir Reynold na jeho slova jen dodal.

„Omdlel a sotva dýchá," odsekl jeho kapitán a Axton na to jen pokrčil rameny.

 „Vedl si docela dobře, na de Valcourta a jestli má zemřít staniž se. Stejně to nic nezmění na našem dnešním triumfu," řekl po chvíli Axton a pocítil barbarské uspokojení nad tím že vlastní rukou zchromil paži Maynarda de Valcourta.

 Axton s Reynoldem spolu prošli mnoha boji a ztratili mnoho společných přátel než dorazili až sem, ale i přesto nikdy nečekali víc než že povedou odvážně své muže do bitvy a mohou na poli cti také zahynout.

 Ve víc nedoufali, až dnes kdy už konečně vykonaly své.

Teď si přeje dožít se zralého věku, odložit zbroj, meč i kopí a chce získat zpět svůj starý domov který mu kdysi po právu patřil a i když bude muset nadále sloužit svému králi, nebo mu místo toho platit daně tak chce se tady usadit se svou rodinou a získat pro ni zpět všechno co před lety ztratili.

Jenže je nemožné dostat zpátky všechno. Stiskl pěst a naběhlé žíly mu na ruce jen tancovaly.

 Pro Kristovy rány, kdyby tu tak mohl být i otec a vychutnal by si s ním tohle vítězství které je stálo už tolik potu a krve.

 I bratři William a Yves by si zasloužili zúčastnit se triumfálního vstupu do bran Maidenstonu.

Ale nemohou, protože v rodině už zůstal jen jediný dospělý muž a sice on. Proto si musí vychutnat vítězství za ně za všechny a říkal si když na žebřiňáku přiváželi nehybné tělo May-narda de Valcourta ře si musí si vychutnat vítězství za všechny čtyři a sice jednou za sebe a třikrát za otce a bratry.

 Čtyřikrát více se opít, čtyřikrát víc to oslavit a čtyřikrát se pomilovat s nějakou pěknou holkou.

Při tom pomyšlení se usmál, protože už týdny neměl ženskou a kdyby nebyl tak zatraceně zchvácený tak by si vzal dnes večer na lože klidně i čtyři najednou.

Podíval se vzhůru na hradby.

 ,,Brzy se vzdají," řekl si sám pro sebe,, A je to jen otázka času",  dodal si ještě a to pomyšlení mu vyhnalo z hlavy myšlenky na jiné věci.

 ,,Za chvíli to přijde, jeho vítězství a pád de Valcourtů," ujistil se v duchu a znovu se podíval na onoho zraněného muže.

„Má sira Maynarda," řekl si sám pro sebe a znovu se podíval na hradby.

„Zajali mladého pána...!," vykřikl někdo z lidí na hradě a v tu chvíli všichni přítomní propadly panice.

„Sir Maynard se ocitl ve spárech těch ďáblů...!," křikl pak někdo po chvíli znova a tato novina se šířila a zanedlouho ji vyslechla i lady Harriet která bez ustání vykřikovala nějaké příkazy. 

,,Sir Maynard je raněn, možná umírá, mučili ho, je přímo před příkopem, leží na žebřiňáku a může vykrvácet, nikdo se nestará o jeho rány," dodal někdo a někteří z těch co to vyslechly se nechtěli ani s hrůzou podívat před příkop kde jejich mladý pán ležel. 

,,Jedině když spustí padací most a vzdají se, budou moci ošetřit svého hrdinného rytíře," dostalo se k nim až z nepřátelského tábora a i Linda slyšela onu špatnou zprávu a stejně tak jako z ostatních tak i z ní vyprchala i ta poslední kapka naděje.

 ,,Bez bratra a jeho armády není nejmenší šance zastavit tu hordu před hradbami," řekla si Linda sama pro sebe, protože dokud si mysleli že Maynard bojuje někde jinde za krále Štěpána tak existovala aspoň i malinkatá naděje na to že se dozví o obléhání hradu a přispěchá jim na pomoc.

 Mohli vzdorovat nepříteli i několik týdnů, kdyby věděli že je zachrání, ale nyní se i ta poslední naděje zhroutila, protože doslova leží na žebřiňáku před branou.