„Teď už mi moc klidný nepřijde." zamumlal si spíše pro sebe zloděj, stále hledíc na přerostlou ještěrku, která na něj upírala své zbývající oko. Necítil zas až takovou vinu za to, co udělal, ale bylo mu celkem líto, že draka neposlal pod drn. Kdyby se mu to povedlo, tak by se stal jediným drakobijcem za posledních padesát let. A taky by si pěkně namastil kapsy, protože po dračí kůži, rozích a zubech byla mezi všelijakými mágy veliká poptávka a trh toho nenabízel zrovna tolik aby byla utišena. Z úvah jej vytrhl Dean jež se hrdinně vydal k drakovi, aby upoutal jeho pozornost. To se mu ale nepodařilo, jelikož si stoupl na stranu, kde již zmíněnému ještěrovi chybělo oko. Melzar ještě více pobledl a vmáčkl se do nejzazšího výklenku, který nalezl ve stěně jeskyně. Čekal, co jeho kamarád vyvede a upřímně se toho velice obával. Nevěděl, co by se s takovým drakem mělo dělat, ale rozhodně by se do toho nepouštěl, ani kdyby z toho byl pěknej balík.

Vydechnout si mohl až v okamžiku, kdy drak uznal Melzara za méně nebezpečného než malého mravence a ulehl zase na chladný kámen jeskyně. Velikým a drsným jazykem začal opět opečovávat oko. Snad aby ve zloději zvětšil pocit viny nebo jen čistě z praktických důvodů. Přestože na Melzyho již nezíral drak, tak byl stále zalezlý v rohu, křečovitě svírajíc skálu kolem sebe. Jen dva kroky od něj si to totiž protančil jednonohý mužík v sukýnce, za nímž se vzduch plnil třpytkami.

„Myslím, že je to v cajku." pronesl Dean důležitě a poplácal draka po hlavě, opět si sedajíc k němu na zem. Melzar sice jeho bezpečí nesdílel, ale velice pomalu se vylezl ze svého úkrytu. V hlavě si přehrával poslední hodiny, přemýšlejíc nad tím, kde pro všechny bohy zase chlastal, nebo co divného snědl. Zastavil se deset kroků od dvojice, prsty zajel k noži u opasku a zlehka se jej dotkl. Potřeboval cítit v ruce chladný kov, který mu dodával trochu odvahy.

„Ty se o to staráš?" zeptal se snažíc se působit, že nemá vůbec žádný strach. Ale opak byl pravdou. Neměl sice panickou hrůzu z toho draka, ale více jej děsil prapodivný mužík, kterého očividně viděl jen on sám.

„To je problém?" zeptal se Dean s nadzvednutým obočím. Hladil šupiny, jež byly veliké jako jeho dlaň a vydávaly příjemné teplo, které plnilo jeskyni. Melzar přikývl.

„Jestli půjde s náma, tak to bude teprve PROBLÉM!" nevšímal si pohledu svého druha a okamžitě pokračoval. „Za prvé - jak to chceš krmit? A co s tím až vlezeme do nějakého města? Já nehodlám vysvětlovat žádný sežraný ovce, haranty nebo dokonce důležitý oficíry! A jestli se mu zachce princezny, tak teprve nechci mít nic s touhle hromadou šupin!" ukázal naštvaně na draka. Probodával jej zlostným pohledem, ale jen do té doby než na něj drak upřel oko a vydechl do vzduchu obláček dýmu. V ten moment div zloděj neskočil do náruče dobrodruha. Vydal ze sebe něco, co by rozhodně neměl vydat někdo jakéhokoliv pohlaví, ale rozhodně ne mužského.

Dean to raději nekomentoval, I když na svého kamaráda chvíli s lehce nazvednutým obočím koukal, přemýšlejíc, jak se tomuto prazvláštně vysokému tónu podařilo najít si cestu skrz hlasivky, aniž by je kompletně zbavil vší funkčnosti.

"No..," odkašlal si. "Mám pocit, že je samostatnej," rukou pohladil draka po šupinách. "Takže ho snad nebudeme muset vodit po městech obvázaného na špagátu, aby se nám nějak nezaběhl, nebo se snad pletu?" Pohledem těkal mezi Melzarem a drakem, který nyní vypadal, že naprosto neposlouchá a plně se věnuje svému oku, které stále oblizoval. Ale I přesto oběma mužům bylo jasné, že ještěr je, I přes to vše, poslouchá.

"Jestli za námi bude chodit jako pejsek, tak si mě nepřej." řekl Melzar již svým klasickým, lehce monotónním hlasem a založil si ruce na hrudi, zatímco si pohledem měřil šupinaté stvoření a jeho kamaráda. Dean ale nevypadal, že jeho ultimátum bral nějak vážně, spíše se přiblble usmál, jakoby měl upito a lehce se nadzvedl, aby se mohl lépe usadit na zemi.

"A proč by ne?" zeptal se. "Tys za mnou taky chodil jako pejsek..." chvíli se odmlčel a zloděj pouze protočil oči.

"Promiň, že ti to musím připomenout, Deane, ale tys byl ten, kdo dolézal za mnou." stále měl založené ruce na hrudi, a když se jeho kamarád chystal nějak obhájit, tak nasadil pohled, který by byl schopen umlčet I drbny na tržišti. "Nebo ti snad mám připomínat Lily, nebo jak se jmenovala?" Dean jen zavrtěl hlavou a Melzarovi bylo jasné, že nejen on má stále v hlavě zarytý výjev hnědovlasé, polonahé ženy, která vytočeně házela z okna vázy, talíře a ostatní věci, jež jí přišly pod ruce. Všechny tyhle věci bombardovaly Deana, který ještě pár vteřin zpátky, než se strhla tato přeháňka všelijakých předmětů, objímal (možná I něco víc, jak Melzar znal svého kamaráda) drobnou blondýnku. Jakmile jej ale z okna zahlédla Lily, spustila se bouře, která se skládala nejen z hodu na cíl, ale I hlasitého pokřikování nadávek na hlavu jejího přítele, který s ní tou dobou bydlel.

"Jméno toho uragánu už nikdy nevyslovuj, prosím..." zaskučel menší z dua a lehce znechuceně se otřásl, jakoby po něm lezlo několik pavouků. Melzar mlčky tenhle návrh odsouhlasil, ale hlasité zafunění, které vyšlo od draka, ho donutilo pokračovat v dříve započaté debatě.

"Víš, co to bude, až půjdeš do hospody?" zeptal se, zkoušejíc slabé místo jeho kamaráda, zda mu to tímto zvládne domluvit. "Uvědomuješ si, že ho nikde před ní nemůžeš uvázat? A už rozhodně ho nenechat ve stájích? Vsadím se, že ti teprve až potom dojde, jak debilní nápad to ve skutečnosti byl." Sedící muž jen vydal zamručení a zahleděl se do dálky, zvažujíc Melzarovo argumenty. Zloděj zatím akorát pozoroval ten šupinatej problém, co ležel před ním. Jeho pozornost zaujala díra v drakovo oku po vyndaném meči. A v tu chvíli mu došla jedna důležitá věc.

"Kde je můj meč?" zeptal se stále zamyšleného Deana, který akorát něco mručel.

"Vrať mi ho!" zavrčel zloděj poté, co tímto kusem kovu zamával jeho kamarád ve vzduchu jako praporem. Ani za mák se mu to nelíbilo, hlavně když meč zase létal nebezpečně blízko draka.

„A zase mu ho zarazíš do oka?" zeptal se s úšklebkem od ucha k uchu. Melzar se snažil ignorovat ten fakt, že je teď Dean ten, kdo ohrožuje draka, ale raději si tohle nechal pro sebe. „To byl omyl." zabručel raději hledíc na původce problému tím nejvíce provinilím pohledem na který se zmohl. „Fakt to byl omyl." ohradil se když na něj drak zavrčel, jak už to měl ostatně ve zvyku, a radši se podíval na šklebícího se Deana. „A ty mi naval ten meč!"

„K čemu? Teď ho stejně nepotřebuješ." namítl oslovený pohazujíc si s mečem v ruce. Vzduch kolem ostří hvízdal, ale jen do té doby než vyletěl z ruky neopatrného dobrodruha a nezabodl se do písčitého břehu jezera jen kousek od dračího ocasu. Za tohle si vysloužil další zavrčení, které naplnilo jeskyni rychleji než požár.

„Až se tu objeví nějaký vesničan, tak by se mohl hodit. Když jim lehla vesnice popelem... A nedívej se na mě takhle!" obořil se na Deana, který si jej nechápavě měřil pohledem. „Někdo by to mohl dávat za vinu nám. A jak sám víš, tak vesničané jsou jako ovce, co udělá jedna. Musí udělat všechny." Dean přikývl vzpomínajíc na pogrom v jeho rodné vesnici.

„Jo, to mi povídej..." zahlaholil nepřítomně.

„Takže mi ten meč vrať." ukončil debatu o potřebě meče Melzy a nastavil ruku. Meč mu ale s rachotem dopadl k nohám. Věděl, že by nemělo smysl dávat Deanovi kázaní o něčem takovém, a tak mu raději poděkoval a meč ze země prostě sebral. Rozhodl se že by konečně udělal pár kroků k drakovi, aby si jej mohl prohlédnout pěkně zblízka, protože posledně na to nebyl prostě čas, ale drak se otočil a zalezl hlouběji do jeskyně. Vyrušily jej hlasy, které se ozývaly z venku.

„A sakra." zabručel si zloděj pro sebe, protože okamžitě poznal hlasy. Zůstal jako přimražený stát na místě i když Dean už dávno zmizel za drakem hlouběji do jeskyně. Bylo mu jasné, že by se z toho stejně neměl šanci dostat a tak raději čekal na svůj osud, který se záhy objevil ze zákrutu jeskynní chodby. Nebyl to nikdo jiný než Robin a v závěsu za ním šla Melzyho matka. Zloděj věděl, že je v problémech až po uši, pevněji sevřel jílec vráceného meče a tiše vyčkával až přijdou k němu. „Co se děje?" zeptal se jich Melzar vcelku lhostejně, ale vůbec mu to jedno nebylo. Obával se jen, že si zase bude muset vyslechnout hodinové kázání o tom, že nemá utíkat z domova a podobné hovadiny, které stejně nikdy nebude dodržovat, protože je kurva dospělý! Jeho matka spustila přesně to, co očekával, že spustí, ale jen do té doby než si Robin odkašlal čímž jí umlčel a mohl se konečně dostat ke slovu.

„Potřebuji mluvit tady s tvojí matkou." řekl spíše ke zlodějovi než přímo k objektu jeho řeči. Tím si vysloužil od jediné ženy v okruhu několika metrů pohled jenž by dokázal zabít i kdejakého draka. Melzar proti tomu nic neměl spíše na opak.

„Posluž si." řekl jen odcházeje hlouběji do jeskyně, kde někde čekal Dean s drakem, který využíval jako polštářek. Uvelebil se na zemi, co nejblíže unikové cesty a spokojeně se začal koukat do stěny, protože v téhle části jeskyně se spalo. Když už jej přestávalo bavit zírání do stěn, tak drak nadzvedl hlavu začínajíc ve vzduchu větřit jako pes. Dean sletěl z jeho hřbětu a zloděj sebou ošklivě trhl snažíc se skrýt svoje leknutí. Nechtěl s tím drakem mít společného víc než bylo třeba a tak se mu s radostí klidil z cesty zatímco se jej snašil ukonejšit slovy: „Klid, nechci ti ublížit." na obranu zvedl prázdné ruce, které by mu skutečně proti drakovi byly houby platné.

„Co mu je?" zeptal se Deana, když se mu opět dostalo odpovědi jen pouhé zavrčení.

"Nevím." přiznal Dean s pokrčením ramen a opatrně pozoroval draka, který se protáhl jako kočka po několikahodinovém spánku, než se pomalým krokem vydal k východu z jeskyně. Melzar si vyměnil pohled s jeho kamarádem, než se oba dva bezeslova dohodli, že je na čase vylézt z jeskyně. Dean, který šel blíže svému novému společníkovi, jej pozoroval zkoumavým pohledem a na chvíli se zamyslel. "Hele, jak myslíš, že se dá u draků rozpoznat pohlaví? Stejně jako u lidí?" Drakovo hlava se po něm chvilkově otočila, ale pak si zvíře jen odfrklo a raději pokračovalo ve své cestě. I když ještěr radši drobet zrychlil tempo chůze.

"Neříkej, že už čumíš pod sukně I drakům?!" zeptal se lehce zděšeně zloděj a koukl na svého společníka, který akorát s nadzvedlým obočím pozoroval mizejícího draka z jeskyně. K jejich překvapení nikde nenarazili na Robina ani na Melzarovo matku, I když je pravda, že ani jednoho z nich to nemrzelo.

"Jen přemýšlím." pokrčil rameny, ale nijak více to již nekomentoval. Oba dva vyšli z jesyně a obklopilo je klasické množství stromů, které byste očekávali v lese. Na malé stezce, která vedla skrz křoví a porost, stál drak, jehož krk byl natažen co nejvíce dopředu, zatímco měl lehce ohrnuté pysky. "Něco se asi děje..." konstantoval očividné menší z dua a zaujatě pozoroval ještěra, který momentálně větřil něco ve vzduchu. Melzar se ani nenamáhal odpovědět, raději sledoval tu ještěrku, která mu už tak zařídila dostatečné potíže.

"A nějakou konkrétnější informaci nemáte?" koukl nadějně zloděj na zbylý doprovod, I když veškeré jeho naděje upíral spíše k drakovi, jelikož měl o něco lepší rozhled díky jeho dlouhému krku. "Třeba to, kde je má matka a Robin?" Překvapivě trefná odpověď , která Melzara zamrazila až do morku kostí, přišla od Deana.

"...Čím jsi říkal, že se živila?" zeptal se nevinně a během chvíle zlodějovi zacvakla všechna kolečka v hlavě.

"Do háje..." zaklel a spěšně se rozhlédl po okolí, ve snaze zahlédnout aspoň jednu osobu z pohřešovaných. "Byla prostitutka." dodal, když si všiml Deanovo zmateného výrazu.

"A vážně si myslíš, že je chytré je hledat?" zeptal se Melzyho. Ten akorát zavrtěl hlavou snažíc se nezbělat jako čerstvě omítnutá zeď. Možná, že za to nemohlo pouze doputování informce k jeho mozku, ale také ten fakt, že drak roztáhl veliká blanitá křídla. Slunce skrz ně prosvítalo a tvořilo na zemi obrovitý plácek s pološerem.

„Děje se něco?" zeptal se Dean svého nového mazlíčka směrem nahoru. Drak si jej změřil pohledem, který jim toho moc neřekl, protože ani jeden neměli ani tušení tom, co draci potřebují ke svému životu aby neměli hlad na dva pitomce, co se s nimi zkamarádí. „Víš, že takhle nezjistím, co se děje, že jo?" pokračoval dobrodruh. Na podruhé mu na jeho otázku bylo dokonce i z části odpovězeno. Drak kývl obrovskou hlavou k nebi natahujíc křídla ještě více do stran. Než se jej Dean stačil zeptat, zda chce někam letět, tak máchl křídly až se vzneslo listí v okolí a stoupal vysoko nad jejich hlavy. „Tahle jazyková bariéra je na hovno." zahuhlal Dean těsně před tím než drak stačil zastínit slunce svým tělem. Pozorovali jak jejich nový kamarád mizí v dálce... ale najednou ho sejmulo letadlo. Ani jeden nebyl v ten moment schopen slova. Zaprvé ani jeden neměli tušení, co byla ta obrovská věc na obloze zač, zadruhé jejich dračí kámoš se řítil k zemi jako padající hvězda. Jako první se z paralízy probral Melzar.

„Tak máš asi po kámošovi." řekl třeštíc oči směrem odkud se ozývaly zvuky praskajících stromů. Sice nevěděl, kolik toho takový drak přežije, ale byl realista a tak se nesnažil fantarýzovat o tom, jak by mohl přežít pád z takové výšky. Nesnažil se ani nijak uklidnit Deana, který koukal na věc jež sejmula jeho dráčka jako psík se zaraženým prdem. Zloděj jej vzal pod paží a pomalu se s ním vydal lesem pryč aby se nemohl dívat na ten výjev. Kdyby ale chvilku počkali, tak by mohli spatřit portál, který se otevřel na obloze a pohltil celé letadlo, které se záhy objevilo na úplně jiném místě a v jiný čas.