"Tak co kdybychom aspoň zašli do hospody na pivo?" zeptal se s širokým úsměvem, doufajíc, že Melzarovo tělo má stále oproti alkoholu tak malou obranu, jako před pár měsíci.
"Deane, vážně si myslíš, že když mě opiješ, tak ti to řeknu?" odpověděl otázkou a ještě než jeho druh stačil odpovědět, tak pokračoval. "Pokud tě to tak zajímá, tak kvůli rodině." Dean párkrát zamrkal, než zvládl zpracovat veškerá data.
"Takže tys ohnul děvku, ta otěhotněla a oni tě s ní hnali do chomoutu?" pokračoval ve vyzvídání a Melzy s povzdechem zavrtěl hlavou.
"Moje matka byla běhna, ty bys snad neutekl?" zeptal se zmučeně a doufal, že výslech má již za sebou.
"Matku mi zabili vojáci a otec byl pijan, dříve či později bych stejně byl sám, tak proč bych tam měl hnít, když už dávno můžu být na cestách." pokrčil rameny. "Takže ty teda ženu nemáš? V tom případě nevím, proč jsi v tomhle ohledě takovej světák..."
"Deane... Ty máš občas dlouhé vedení." povzdechl si opětovně hnědovlasej a radši se rozhodl projít, nelíbilo se mu, že tady jen tak postávali. Uvnitř stále mohla být ta šílená bordel-mamá, které by teď možná neutekli. 

„Občas." mávl rukou jeho druh, ale vzápětí vrazil do stěny baráku, kolem kterého procházeli, a sesunul se k zemi. Melzar se zastavil vedle něj a s úšklebkem na tváři dodal: „Pořád." podal Deanovi ruku, aby se mohl zvednout ze země. Když se vyhoupl na nohy, tak se ohradil.
„Tak zlé to se mnou není..." Melzar pouze protočil oči a vyrazil po ulici dále. Měl sice rád města, protože zde mohl nepovšimnut krást, jak se mu zachtělo, ale stýskalo se mu po korunách stromů nad hlavou a mechu pod nohama.
„Jednou jsem slítl ze skály, to bylo něco." ozval se za ním Dean, který jej během chvilky dohnal. Zloděj mu věnoval krátký pohled.
„Ani bych se nedivil." ušklíbl se, protože tohle k jeho kamarádovi patřilo. Rozhlédl se kolem. Spatřil před nimi bránu, jež vedla ven z města. Jen pár metrů od vyježděné cesty rostly vysoké stromy lesa, které poskytovaly příjemný chládek. Melzar okamžitě zamířil ven.
„No přes dva měsíce jsem se ani nehnul..." ušklíbl se za jeho zády Dean, který jej ochotně následoval. Vyrazili po cestě, po které každou chvíli projeli povozy plné zboží na trh, který se konal v Riftenu.

"Jestli máme v plánu nějakou delší cestu, nebylo by lepší si vzít koně?" navrhl Melzarovi s pohledem upřený na stáje... Tedy lépe řečeno na dceru majitele. Děvče malého vzrůstu s blonďatými vlasy spletenými v copu. Upřímně měl pocit, že jí už někde viděl, ovšem své paměti se jaksi neodvažoval věřit.
"Mně jeto jedno, já klidně půjdu pěšky. Navíc z čeho bys toho koně chtěl zaplatit?" Dean se chvilkově zastavil, zatímco vyšší z dua šel dále.
"Pravda... Spíše bychom měli sehnat zásoby, protože koně by se mi dvakrát jíst nechtělo." zamumlal při pohledu na to čtyřnohé, majestátní zvíře, které momentálně přežvykovalo seno a jídlo, které pozřelo okamžitě vycházelo zadním otvorem ven. Majestátní zvířata, není-li pravda?
"Mohli bychom něco ulovit." navrhl zloděj a lehce zapřemýšlel, co tady vlastně může pobíhat za zvířata kromě krys.
"A čím bys to, prosím tebe, chtěl ulovit? Tímhle?" vytáhl svůj meč, jehož ostří se mírně zalesklo a zkušebně s ním mávl svému společníkovi před obličejem. "Ten je dobrej akorát na lidi a draky... A poslední dobou ani na to ne." odfrkl si. Melzarse ušklíbl.
„Nastražíme past." řekl jakoby takovou věc uskutečňoval každý lichý den a vyrazil mezi stromy, kde přece jen byla větší šance, že nějaké zvíře potká. Dean jež kráčel za ním se, akorát ušklíbl, říkajíc, že tohle by chtěl vidět.
Když dorazili mezi první stromy, tak se zloděj ujal kradení větví stromům. Nakradené větve skládal na hromadu, z které chtěl později něco vytvořit. Dean vylezl na nejbližší strom, kde si sedl a pozoroval, co Melzar vyvádí. Ten mezitím uloupené větve stočil do ok, které začal rozmisťovat v okolí jako nástrahy. Poté, co byl s prací hotov se hrdě dostavil opět pod strom, kde zanechal svého kamaráda. Oznámil mu, že pasti jsou rozmístěné s takovou radostí, jakoby čekal, že se mu na to chytne nejméně deset jelenů, kteří se jednou za čas procházeli po paloucích. Dean seskočil ze stromu. Zastavil se po boku zloděje a rozhlédl se po prázdném lese s výrazem, který napovídal, že tomu nevěří ani, co by se za nehet vešlo. 

„Teď stačí jen čekat." usmál se Melzar jako naprostý pitomec a posadil se zády k nejbližšímu stromu. Z po za opasku vytáhl nůž a z krku si strhl šátek, aby měl čím ostří čistit.
„A mezitím co?"zeptal se Dean, sedajíc si vedle něj. Podíval se na nebe, které se skrývalo za korunami stromů. Už dávno minula doba oběda a ani jeden z nich neměl od včerejška jídlo v žaludku. Zabručel si něco pod vousy se podíval na zloděje, který byl očividně moc zabrán do čistění nože, kterým asi chtěl stahovat to něco, co hodlá ulovit.
„Tak se zabav!" řekl nepřítomně zkoušejíc ostrost nože prstem. Dean odněkud, neznámo odkud, vytáhl knížku a začal si číst. Sice nebyl ve čtení žádný profík, ale pár slov byl schopen poznat, nebo si aspoň myslel, že ta slova byla to, co zamýšlel. Ovšem stále mu nedávalo smysl, proč by někdo pojmenoval knihu nekrofilie a po té se rozepisoval nad složitými praktikami oživování mrtvých. 

Ani jeden z dua si nebyl jist, jak dlouho takto mlčky seděli, ale z jejich zdlouhavého zamýšlení je vytrhl hrdelní řev, který mrazil krev v těle.
"No to si děláš prdel..." hlesl do ticha Dean, když jim nad hlavou přelétl drak. Jeho zlaté šupiny se oslnivě leskli v paprscích slunce, zatímco toto majestátní monstrum letělo k rybníku, tedy aspoň pokud si to naše duo dobře tiplo. Melzar pouze zaraženě koukal před sebe, zaražen v půlce utírání ostří.
"Co kdybychom opekli jeho?" navrhl jeho druh s širokým úsměvem a pokývl hlavou k místu, kam letěl ještěr.
"Pokud se ti ho podaří chytit..." odpověděl nezúčastněně Melzy, zatímco dále pokračoval ve své předešlé činnosti. Dean se vyhoupl na nohy a hrdě se poplácal na hrudi.
"Sleduj! Večer budeme mít k večeři kýtu z draka!" s tímhle se rozběhl za ještěrem, nechávajíc Melzara Melzarem.
"Nebudu tě sledovat! Lovím!" křikl za ním ještě hnědovlasej, než mu jeho kamarád zmizel z dohledu.
"Tak se spokoj s větvičkami!"zaslechl ještě z dálky jeho odpověď, než vše ulehlo do ticha a on mohl dál pokračovat v pokusu o lovení zvěře.

Běžel jak nejrychleji mu nohy a prázdný žaludek umožňovali. Netrvalo to ani dlouho, než se prodral skrz houští, díky čemuž se ocitl u lesního jezírka, které vypadalo neskutečně poklidně, ovšem to se mělo během chvíle změnit. Drak, jehož obří, blanitá křídla byla složena u těla, stál na všech čtyřech a svojí dlouhou hlavu skláněl k jezírku, kde se ještěr osvěžoval. Jeho dlouhý, šupinatý ocas se částečně ztrácel mezi kmeny stromů. Dean zrovna dvakrát neváhal a lehce nerozvážně se vynořil ze svého úkrytu a plnou rychlostí se rozběhl na ještěra, doufajíc, že jej zaskočí nepřipraveného. Ovšem v jeho plánu byla jedna hlavní trhlina. Drak byl na druhé straně jezírka a jakmile se muž vynořil z houštin, tak zvířeti netrvalo moc dlouho, než si uvědomilo jeho přítomnost a plně přerušilo svojí bývalou činnost. Drak z plna hrdla zařval, než po něm vychrlil oheň. Dean jen tak tak stihl skočit do jezírka, zadržujíc dech doplaval a žk druhému břehu, když se opětovně vynořil, zíral do bystrých očí ještěra, jenž si jej měřili pohledem, zatímco zvíře vyčkávalo, co ta malá věc má v plánu. Bojovník se zrovna dvakrát nezamýšlel a jeho levá ruka sáhla na místo, kde měl být jeho opasek s mečem, ovšem nahmátl pouze vzduch. Vyděšeně koukl na svůj bok, hlasitě zaklel. Meč nechal na stromě, blbec jeden! Ještěr opětovně zařval, čímž přitáhl mužovo pozornost opětovně na sebe. Rychle zvedl obě své ruce do vzduchu ve smířlivém gestu a zatímco přes ofinu sic toho moc neviděl a po obličeji mu stále kapala voda, tak pomalu nabíral zpátečku.
"H-hele, kámo ehm... nebo... Kamarádko?" zamyslel se a podrbal se na zátylku. "Promiň, moc jsem nezkoumal tvé...ehm... partie..ehh..." odkašlal si. "Co kdybychom to přesunuli na zítřek?" zeptal se s úsměvem. Ještěr mu samozřejmě neodpověděl, spíše si jej měřil lehce povýšeným pohledem, což Dean bral tak, že má pokračovat ve svém povídání, zatímco drak hlasitě zařval.

Kolem zloděje proběhl několikrát jeden a ten samej králík, který nedával nejmenší mrd o tom, že zde je nějaká past nebo dokonce lovec. To Melzara natolik popudilo, že se vydal hledat nějakou návnadu, která by mu dovedla králíka přímo do pasti. Po skoro deseti minutovém bloudění lesem narazil na malou chaloupku. Za chatrným plůtkem byl zoraný kousek země, ze které rostly obrovské mrkve. Nebyl by to Melzar aby nepřeskočil plůtek a nevytrhal skoro všechnu mrkev, kterou poté nacpal do kapes. Rychlím krokem se vrátil ke svým pastím. Jednu z nich vybral a mrkev, ze které si nejdřív kus ukousl, nacpal do očka. Nebohý králík, který si to radostně skákal kolem další pasti zavětřil vůni mrkve. Jeho malá očka se podívala směrem, odkud cítil tu líbeznou vůni, ale hluboko ve svém prťavém mozku si vzpomínal, že přesně takovou vůni cítil, když někdo zabil jeho tetičku ze třetího kolene. Zloděj sprostě zaklel a vydal se najít něco, co by přilákalo větší zvíře. Nemusel ani hledat dlouho v nedalekém křoví nalezl mršinu, kterou zde museli nechat nějaké šelmy. Vytáhl ten smradlavý dáreček ven a hodil jej k jedné z dalších pastí. Puch této mršiny přilákal hladového vlka. Bohužel byl lovec již tak unavený čekáním, že tasil meč a vlka na místě zabil. Jediné, co tato veliká šelma stihla udělat, bylo zakňučet a chcípnout v křeči, ale ještě před smrtí stihla potřísnit Melzarovi boty. Popadl mrtvolu vlka, přehodil si jej přes rameno a navrátil se na místo, kde naposledy viděl Deana. Po jeho druhovi nebyla nikde ani památka, ale na stromě, kde seděl, zůstal jeho meč. Melzar meč vzal a i s vlkem přes rameno se vydal hledat majitele zbraně. 

Když Melzar našel svého společníka, našel jej, jak sedí na hlavě spícímu drakovi.
„Tohle si tam zapomněl." řekl zloděj klidně podávajíc meč jeho majiteli i s půlkou vlka. Když byly oba předměty převzaty, tak se Dean trochu pohodlněji uvelebil na svém novém lehátku.
„Všiml jsem si." nadzvedl hlavu ušklíbajíc se na Melzyho, který stál jako trpaslík ve stínu obrovského draka.
„No...a co s tímhle?" šťouchl do draka pod sebou, kterého to ani neprobudilo. Zloděj si sedl do stínu a jen lehce pokrčil rameny.
„Ty seš tady drakobijec." poznamenal bezbarvě, jakoby to bylo úplně normální povolání. Usmál se až poté, co se na něj Dean podíval.
„Totální!" zahýkal smíchy div nespadl ze svého vyvýšeného místečka. Drak si při tom zvuku probudil a upřel jedno ze svých zlatých ok na zloděje sedícího na zemi vedle něj. Jeho pohled nebyl nijak příjemný, ale stal se ještě nepříjemnějším poté, co Melzar vytáhl meč a strčil s ním do draka jakoby to bylo hnusné lejno na silnici.
„Nechceš ho zabít?" zeptal svérázně svého kamaráda. Než se mu, ale mohlo dostat odpovědi, tak drak po něm vyjel jako pes chránící si svou kost. Zloděj překvapeně vyskočil na nohy a ucouvl.
„Fakt ho nechceš zabít?!" Vyjekl o oktávu výše než normálně, když se mu před obličejem zacvakly dračí čelisti. Obličej měl ještě bledší než obvykle. Teď už mu nepřišlo tak špatné vidět nějakého muže v růžové sukýnce a s něčím červeným na palici. Nyní by za to byl dokonce i rád
„Podívej se na něj, on je sladkej!" Dean poplácal draka po hlavě s úšklebkem širokým div si neroztrhl držku. Melzar, bohužel, nesdílel jeho názor a snažil se draka všemožně zabít. Což ale spíše vypadalo, jakoby si cvičil máchání mečem na prázdno. Nakonec mu dojde, že jeho meč dračí kůží neprojde. Skoro sklesle přestal bojovat, když v tom si uvědomil, že je jen jediné místo, kde není drak chráněný svojí kůží. Zvedl meč a vší silou zarazil jeho ostří do dračího oka. 

Zvíře zaskučelo, jako kdyby ho na nože brali, prudce se postavilo na zadní, čímž shodilo muže z jeho hlavy na zem. „Udělej něco!"křikl Melzar Deanovo směrem, ten si momentálně přišel, jakoby jej do hlavy kopl okovanej kůň a myslel si, že jeho hlava se roztříští na milion malých kousků. Tedy, pokud by jej dříve nerozdrtila jedna z drakovo mohutných tlap, které se se motaly všelijak nad bojovníkovo hlavou, když se zvíře snažilo zbavit té palčivé bolesti, jež zasáhla jeho oko. Až po chvíli mu došly slova jeho druha. 'Něco udělej.'  S touhle myšlenkou se Dean zhluboka nadechl, překousl veškerou svou bolest, doufajíc, že nemá nic zlomeného, a udělal to nejmoudřejší, co mohl. Posadil se.
„No to si ze mě dělá-" zbytek Melzyho slov zanikl v hlasitém řevu draka. Ten donutil zloděje sáhnout po své dýce a začít draka bodat do nohou, i když mu bylo jasné, že tím toho moc nezpůsobí. Drak na něj opětovně vychrlil oheň, díky čemuž po okolí chytlo několik stromů a možná i nějaké to křoví, než rozpřáhl křídla a s jedním mohutným mávnutím křídel se vznesl, odlítávajíc i s Melzyho mečem v oku.
„A čím mám teď bojovat?!" zaskučel zloděj zdrceně a klesl na ohořelý trávník. Jeho pohled mimo krajiny proměněné v popel získal také muž se sukýnkou, který proskákal za kruhem ohořelé krajiny. Zastrčil dýku za opasek a zdrceně se podíval na své ruce. Byly potříštěné dračí krví, stejně jako jeho oblečení a zem kolem něj. Než ale mohl někdo z nich cokoliv říct nebo udělat, tak poblíž stojící hora začala zářit. 

Z jejích útrob na odpolední slunce vycházela zlatavá záře, která okamžitě duo přitáhla jako med vosy. Společně se proto vydali k hoře aby mohli zjistit, co tam tak září a zda jim z toho něco kápne. Prolezli kdejakým houštím nebo keřem a brzy dorazili k úpatí hory, která se nezdála z tohoto místa ani tak vysoká. Vyměnili si pohled a vydali se po kamenné schodišti vytesaném do jejího úbočí. Některé stupně schodů pod nimi povolily a spadly dolů do lesního porostu, ale většina jich jejich váhu ustála a dovolila jim vystoupat až k jeskyni ze které vycházela zlatavá záře. Melzar jako první vkročil do jeskyně s dýkou v ruce, ale když spatří pouze portál na jedné z kamenných stěn, tak se otočil na Deana se slovy: „To je k čemu?" ukázal na portál, který vydával zlatou záři, dýkou, která se zlatě zaleskla. Když se mu dostane pouze pokrčení ramen, tak se ušklíbne a schová dýku. „
Neskočíme tam?"

„Si spadl?" Dean na nějvykulil oči a nedůvěřivě se podíval na levitující portál.
"Ani nevím, co to je." přiznal vyšší z dua s pokrčením ramen.
"Je jen jeden způsob, jak zjistíš, co to je." zazubil se Dean a postrčil hnědovlasého blíže k portálu, který lehce škobrtnul, zatímco stále nedůvěřivě koukal na levitující věc před ním.
"Projdu tím, pokud ty půjdeš první." řekl jako definitivu Melzy a lehce zamumlal něco ve stylu, že těmhle věcem stejně nevěří. To už ovšem Dean neslyšel, jelikož nabral zpátečku a po té se rozběhl přímo do portálu, kde během chvíle zmizel. Melzar ještě chvíli nedůvěřivě koukal na tu levitující věc před ním, jakoby čekal, že každou chvíli vyplivne kostru jeho společníka. Když se tak nestalo, tak se rozběhl za jeho kamarádem. Těsně předtím, než proběhl portálem, tak pro jistotu přivřel oči, kdyby třeba náhodou skončil v nějakém nepříjemném místečku. Ze začátku mu přišlo, jakoby propadal vodou, ale ten pocit se po chvíli změnil jako kdyby se s ním celý svět začal chvilkově točit, pak se ale vše zastavilo a on cítil, jak mu vítr čechrá vlasy. Když uznal, že je to bezpečné, tak se odhodlal otevřít oči a rozhlédl se okolo.