"Robine!" křikl na něj Melzar ženoucí se svými dlouhými kroky za ním. "Co máš s mojí matkou? A mluv jen pravdu." zavrčel když jej držel za límec a díval se mu zblízka do očí. U vůdce zbojníků bylo velice lehké poznat, když neříkal tak úplně pravdu a ještě když jej zloděj znal od mládí, tak to pro něj nebyla skoro žádná výzva. "Takže?" zacloumal jím, když se neměl k řeči. Potřeboval to vědět, protože jen na základě jeho výpovědi se mohl rozhodnout jestli jej pouze přizabije nebo rovnou zabije. Čekal další minutu během které jeho matka zmizela mezi stromy a Robin se stále neměl k odpovědi. Zloděj jej chytl pod krkem a opět vyzvedl do úrovně očí. Zkoumal s hlavou nakloněnou lehce na stranu každý pohyb jeho obličeje, který pomalu rudl z nedostatku kyslíku. "Tak mi k tomu něco řekneš nebo..." schválně nechal zbytek věty odeznít do prázdna. Sledoval pouze jeho oči, které se na něj prosebně upíraly. Chtěl aby se nad ním slitoval, ale něco takového neměl zloděj v úmyslu, alespoň do té doby než mu odpoví. Robin otevřel ústa ze kterých vyšel jen přiškrcený sten začínajíc mlátit pěstmi do Melzarovi ruku jež jej držela ve vzduchu. Zloděj povolil stisk a zbojník spadl na zem, kde okamžitě začal lapat po dechu. Ale jakmile byl alespoň trochu schopen odpovědět, tak hned horlivě sypal jako z rukávu.

"Já- já nejsem otcem tvého bratra!" vydechl plazíc se, co nejdál od člověka, kterého měl za svého přítele z dětství. Nyní už mu tak úplně nevěřil, když na vlastní kůži poznal, že Melzar by jej klidně zabil jen aby získal odpověď na své otázky. Někde daleko v jeho mysli se uhnízdil strach, který měl v úmyslu se probudit pokaždé když bude nablízku tento muž.

"A kdo teda?" zeptal se velice klidně na někoho čí matka byla běhna a on za ní musel prát její špinavé prádlo. Jeho nic neříkající pohled se stočil k Veverákovi, který skákal z větve na větev snažíc se alespoň částečně obnovit zásob jež zloděj zničil.

"Nevím!" odvětil Robin uhýbajíc před tím pohledem, který se na něj opět upřel. Nechtěl ani pomyslet na to, co by se mohlo honit v hlavě jeho kamaráda. Nechtěl to vědět, ale moc dobře někde v potají přemýšlel nad tím kolikrát už jej Melzar ve svých představách zabil na místě. Byl neskutečně rád, že stále ještě netasil meč u svého boku, protože byli muži, kteří tasili při menších problémech. Ale jak už měl tu čest zjistit, tak Melzar byl jiný než většina mužů. Nebylo to jen tím, že byl zlodějem nebo synem děvky, největší podíl na tom nesla jeho abstinence s pitím alkoholu a vyhýbání se nějakému vztahu jako čert kříže. Většina zlodějů nakradený majetek propíjela v krčmách nebo promrdala v nevěstincích, ale Melzar nedělal ani jedno z toho, I když si to mohl dovolit. Ne, on přemýšlel zcela prakticky. Většinu ukradených cenností měl ukryto na bezpečných místech na horší časy a to málo, co byl schopen utratit za jídlo, pití nebo věci běžné potřeby měl uložené v několika bankách po celém království.

"Takže," ušklíbl se až jeho hnědé oči zajiskřily jako právě vyšlé hvězdy. "Co máš teď s mojí matkou?"

Robin se zmučeně rozhlédl okolo. Dal by cokoliv, aby se dostal z tohohle proklatého místa. Možná by se šel I dobrovolně udat, kdyby mu někdo řekl, že ho to zachrání od tohohle výslechu, ale pak mu došlo, že na to se měl přeci jen trochu rád a pro vězení by jej byla škoda, tak se jak využít svojí starou, osvědčenou taktiku -Uvalení viny na někoho jiného.

"Radši se zeptej," Chvilkově se zarazil a jeho oči kmitali po okolí, ve snaze najít nějakého nebožáka, který by to vše schytal na svojí hlavu. "toho potkana!" Hlavou kývl ke stromu, kde seděl veverák, jenž se ládoval oříškem. Zřejmě se rozhodl, že sbírání zásob bude muset počkat, jelikož tohle jeho zvědavá ouška musela prostě slyšel a nemohl si nechat ujít to, co se stane, když je jinak v jeho lese taková nuda. Teď měl šanci vidět vraždu na vlastní oči a pak by to mohl vpálit do obličeje té vytahovačné, nafoukané, měšťácké veverce, co hrdě pozoruje každou popravu, co se stane a pak se hrdě vychloubat před ostatními. Tuhle možnost si přeci veverák nemohl nechat ujít!

"Co s tím má zrovna on," kývl zloděj hlavou k veverákovi. "Společného?" zeptal se zbojníka, který nepřítomně hleděl před sebe. Těžko říct, zda jen přemýšlel, nebo doufal, že pokud se bude tvářit stejně dutě, jako strom za ním, tak splyne s okolím a Melzar mu dá pokoj, ale ani jedno se mu zřejmě moc nedařilo, vzhledem k svraštěnému obočí.

"Nevím..." přiznal po chvilce s pokrčením ramen a stočil pohled ke svým nohám. Melzar musel přiznat, že jeho kamarád zkoušel jeho trpělivost. Možná ještě více jak Dean, těžko říct.

"Koukej to vyklopit, Robine!" opětovně jej chytil za límec a z Robinovo pohledu to vypadalo, že se z jeho kamaráda snad stával bůh pomsty, vzhledem k pohledu, kterým zbojníka propaloval.

"Na povel se ti tady nevybliji!" odsekl menší muž a pokusil se odstrčit zlodějovo ruce, aniž by se dvakrát zamýšlel nad tím, co vlastně odpověděl. Vzato veverák, který stále to celé pozoroval, měl už toho nepodařeného výslechu dost a rozhodl se nasadit drastickou metodu. Obětoval jeden ze svých ořechů a pečlivě mířeným hodem minul Melzarovo rameno a trefil Robina přímo do hlavy.

"Prostě mi řekni, co máš s mojí matkou!" zeptal se opětovně zloděj, ignorujíc ořech, co zasáhl jeho kamaráda.

"No dle toho, co jsem tady viděl, tak asi vztah!" ozval se Veverák, který se hbitě vyškrábal na rameno svého chodícího lehátka. Plně ignoroval Robinův zkoumavý pohled, který jej zkoumal jakoby přesně věděl odkud může přiletět další ořech. Zloděj nasadil svoji masku nezájmu skládajíc si ruce na hrudi.

"To vím taky, ale co ještě? A hrozně doufám ať to není žádný fracek." poslední větu zavrčel jakoby to měla být modlitba k nebesům. Sice jej nezajímali bohové, ale nyní by se nějaký ten bůžek, který by byl schopný zařídit, aby Robin nestrkal ptáka kam nemá, hodil.

"Zapomeň! Nemám s ní nic... " zbojník nechal větu odeznít do prázdna. Vyhnul se zlodějovu pohledu sklápějíc oči na zelenou trávu pod jejich nohama. Tušil, že ještě přijde mnoho otázek a že mu Melzar nedá hned tak pokoj. Měl jsem prostě jen ohnout nějakou holku v táboře, pomyslel si, teď bych neměl problémy s ním. Proč já prostě chtěl jeho matku, jak už několikrát předtím?!

"To ti mám věřit?" nadzvedl obočí neměl už náladu na vyslýchání, když všechno, co lezlo z Robina by rychleji lezlo I z chlupatý deky. Nevěděl, kde je Dean a bylo mu jasné, že až jej bude hledat, tak bude muset prohledat minimálně polovinu lesa. Robin ale pokračoval, což zloději neudělalo velikou radost.

"Budeš muset!" Melzar protočil oči dávajíc jasně najevo, že mu tohle věří, stejně jakože jejich král nekrade z daní. Když chtěl pokračovat v omlévání stále toho samého, tak se netrpělivě ozval Veverák: "Už to prostě vypadá, že tohle hovado ohnulo tvojí matku! Můžeme se šoupnout dál." kdyby jen měl ponětí o hodinách, tak by se určitě na ně podíval a začal klepat nohou do neznámého rytmu písničky. Melzar se konečně po tolika nudný řečech naštval. "Buď zticha!" okřikl Veveráka a po té se obrátil opět k zbojníkovi, který raději udělal ještě krok od něj, protože nyní opravdu zloděj vypadal jako bůh pomsty. "Co mi k tomu řekneš ty?!" Tázaný ukázal nahoru.

"Ten potkan m-" Byl přerušen hlodavcem na zlodějově rameni.

"VEVERÁK!" jeho chlupatá tvářička se zkřivila do grimasy hněvu a opovržení. Ale I přes ten výraz byl stále Veverák velice roztomilý a to mu nemohl zkazit žádný naštvaný obličej.

"Co s tím má on společného?" zeptal se Melzar opět nezaujat snad celým světem, který se rozprostíral všude kolem něj. Nezajímalo ho nic z toho, co tihle dva mezi sebou řešili. Ale potřeboval vědět, zda má Robina zabít tady a nebo to nechat na mužích z jeho tábora, protože oni se jednoho dne dozvědí, kdo jim ohýbá manželky. Zatím byl rozhodnut to nechat svému osudu. Sice u toho moc nepobaví, ale rozhodně to bude více zajímavé pro Robina.

"Chci říct, že má pravdu." přiznal Robin a raději sklopil pohled zemi, aby nemusel sledovat Melzarův výraz, který se právě podobal psovi, kterému někdo sebral drahocennou kost.

"Herdek chlape, najdi si ženu!" Melzarovo hlas výjimečně nezněl tak odměřeně jako vždy a zbojníkovi přišlo, že jeho kamarád dospěl do fáze, kdy se z něj doopravdy stane pravý, nefalšováný bůh pomsty, který jej na místě vykuchá a střeva pověsí na nejbližší stromek, jako prapodivné ozdoby.

"S jeho vzhledem se mu moc nedivím, že šel pro první děvku, co byl schopen najít..." zabrblal zamyšleně veverák a pozorně zkoumal obličej menšího muže. Zvířátko si vysloužilo jeden otrávený pohled od zloděje.

"Nepřijde mi, že vypadá tak hrozně." Jakmile tohle Melzar vypustil z úst, tak se mezi trojicí rozprostilo naprosté ticho, během kterého se všichni tři snažili zpracovat to, co právě řekl. "Ale... Ale ne takhle, jak myslíš!" dodal rychle, když si všiml, jak se na Robinovo obličeji začala rozrůstat panika.

"Tak hrozně?" zopakoval veverák a zkřížil si tlapky na své hrudi, kriticky si změřil zbojníkův vzhled. "Dyť vypadá, jako by ho převálcovalo stádo koní!" Sice nikdy takové zvíře, jako je kůň neviděl, ale vzato si dokázal představit, jak velká ta věc musela být a to mu bohatě stačilo. "Lidi stejně nikdy nepochopím..." přiznal po chvilce ticha, kdy všichni ignorovali jeho poznámku. Na veverčí poměry ten muž před ním vypadal jako holé morče, které někdo protáhl hnojem, vzhledem k tomu, jak ten člověk smrděl. "Ale je pravda, že tvá matka," svojí drobnou pacičkou šťouchl do Melzarovo hlavy. "taky není výkvět krásy." Muž, na kterého byla tato věta směřována, akorát kývl hlavou na souhlas.

"Dalo by se říct, že se hledali, až se našli." Robin je oba dva obdarovával pohledem, za který by se před pár minutami nemusel stydět ani Melzar, ale jak se ukázalo ani jednoho z nich to to nezajímalo. 

Zloděj ukončil jejich debatu na toto téma velice rychle a úsporně. Vrazil Robinovi pěstí až spadl po zádech do mechu. Chvíli se díval, jak se zbojník drží krvácející nos a zlostně jej propaluje pohledem. Čekal na Veveráka, který se škrábal na jeho rameno a také až se Robin odplazí z jeho očí aby neměl nutkání mu ještě jednu přidat. Když byl jeho přítel z dětství pryč a Veverák pohodlně seděl na jeho rameni s ořechem v hubě, tak se vydal na dlouhou cestu ven z lesa. Procházel pod korunami stromů, které se skláněly stále níž a níž nad jeho hlavou. Větvičky jej tahaly zprvu jen za vlasy, ale jak postupoval stále zarostlejším a zarostlejším lesem, tak jej tahaly za plášť, košili I kalhoty. Po nějaké době a překonání spousty neproniknutelného lesního podrostu, se dostal ven z lesa. Veverák z jeho ramena koukal na okolní svět jako děcko v cukrárně. Nemohl uvěřit, že existuje něco jiného než jen jeho strom v lese a ořechy. Rozhlížel se snad na všechny strany, aby mu nemohl uniknout ani jediný pohled na něco nového. Melzar mířil přímo k jeho rodné vesnici, jež byla vypálená. Z většiny domů zbyly jen kamenné základy nebo ohořelé kostry z trámů. Nevěděl, jak velikou škodu mohl požár napáchat a někde v hloubi svého srdce litoval obyvatel vesnice, ale také mu bylo jasné, že kdyby se pokusil přejít přímo středem vesnice, tak by se na něj vrhli jako tupé ovce. Věřili by, že to on a jeho kumpán jsou zodpovědní za zkázu jejich drahocenných domovů. Při nejmenším by je vyhnali a nebo dokonce nechali poznat plameny, které zničili jejich domovy a stejně jako pohltili střechy, by mohli pohltit I jejich těla. Nechtěl něco takového riskovat a tak se vesnici vyhnul velikým obloukem, se kterým nebyl Veverák ani náhodou spokojen. Chtěl vidět, jak taková lidská vesnice vypadá, protože neznal nic jiného než jen Robinův zbojnický tábor a ten jako tyhle domečky nevypadal.

"Takhle to vypadá všude?" zeptal se když obcházeli vesnici. Díval se na trosky s výrazem krajního znepokojení. Chápal, že zde není vše v pořádku, protože proč by si lidi nezavírali dveře, když nikdo není doma? Melzar se nenamáhal s odpovědí a mířil přímo k věži, která se tyčila na kopci za vesnicí.