Hlava mě bolela, jako by se mi měla každou chvíli rozletět na tisíc kousků. První reflex, co mě napadl, byl si hlavu chytit rukou. Nešlo to, měla jsem je přivázané. Lehce naštvaně jsem zavrčela a pomalu otevřela oči.

Místnost byla v šeru a chvilku mi trvalo rozeznat obrysy objektů. Přede mnou stál obyčejný holý stůl a přímo naproti mně se nacházely dveře. Napravo ode mne se nacházelo zrcadlené sklo. S největší pravděpodobností mě někdo na druhé straně pozoruje. Kdybych měla dost síly, usmála bych se na sebe.

Vypadala jsem jako mrtvola. Nevím, jak dlouho jsem tady takhle seděla, ale moje vlasy byly zacuchané, make-up vypadal jako bych se v něm sprchovala a oblečení taky nevonělo nejlépe.

Dveře zavrzaly a dovnitř vešel vysoký agent s chladným výrazem na tváři. Byl oblečený v černém obleku a to mu dodávalo větší autoritu. Pouze jsem na agenta koukala s polozavřenýma očima a nedokázala se více pohnout. Přišel ke stolu a položil na stůl tenkou složku.

„Rád Vás poznávám, slečno Moon. Nebudu lhát. Za normálních okolností bych Vás poprosil i o podpis a nikdy bych nevěřil, že Vás budu vyslýchat jako zločince." Sedl si naproti mně a lokty si opřel o stůl. „Jsem agent Grant Ward." Představil se bez významných emocí v hlase. Dívala jsem se na něj přes sklopenou hlavu.

Skoro se nehýbal. Pouze jeho pohybující se ramena představovaly důkaz o tom, že tento člověk dýchá. Nevěděla jsem co dělat. Byla jsem vycvičená na to, abych neprozradila žádné informace na nepřátelském území, ale nikdo mě nepřipravil na výslech z S.H.I.E.L.D.

„Dohodneme se Leo, vy budete odpovídat na mé otázky bez ostýchání, popravdě a já Vám za to nezkřivím jedinou kost." Nebudu lhát, šel z něj strach. Zvedla jsem hlavu a přes prameny vlasů jsem se na něj podívala. Seděl ve stále stejné pozici, jako naprogramovaný robot, co čeká na příkaz. Jako čekající pes.

„Skočila jsem z letadla, zabila boha a přišla o ruku a nohu. Vážně si myslíte, že mě výhružkou zlomených kostí vyvedete z míry?" Zeptala jsem se ho tlumeným a chraplavým hlasem. Po tom všem, co jsem přežila, jsem nevěřila, že ten pád Lokiho zabil. Teď, ale nebyl čas přemýšlet nad existencí boha.

Ward se nijak nepohnul ani neprokázal žádnou emoci. „Já mám zase druhé nejlepší hodnocení od dob Romanovové. Vy mě nezastrašíte něčím, co moc dobře vím." Odpověděl mi bez emocí v hlase.

„To hodnocení je Vám očividně k ničemu, když mě tu vyslýcháte." Mluvila jsem unaveně. Kdybych měla bojovat, prohrála bych.

„Výslech Silver Stalker bych si nenechal ujít." Jeho slova zněla jako od vyšinutého fanouška, jeho tón však připomínal vraha sklánějícího se nad svou budoucí obětí. Neodpovídala jsem. Na záchranu ze strany Coulsona jsem již asi čekat nemohla. Sám říkal, že na to budu sama, že vše, co se stane, bude moje vina.

„V bance jste odcizila Hybatel, co jste s ním udělala?" Padla jeho první otázka. Otevřel si složku a položil přede mne několik papírů. Na některých byly natištěné pouze fotky, jinde to byly stránky plné textu. Zvedla jsem zrak a podívala se na papíry ležící na stole.

„Nic." Odpověděla jsem popravdě a on to bez zájmu přešel.

„Kdo si ho vyžádal?" Zeptal se.

„Jak to mám vědět? Nic jsem neudělala." Odpovídala jsem neurčitě, ale do nekonečna jsem tak dělat nemohla. Po pár dalších otázkách ztratil Čekající pes trpělivost a konečně změnil svou pozici.

Zvedl se ze židle a rychlými kroky ke mně došel. Instinkt mi radil, abych se připravila na nejhorší, byla v pozoru. Moje druhá, omámená část mi radila nic nedělat, spát. Instinkt zvítězil a mne pomalu, ale jistě únava opouštěla. Zvedla jsem hlavu směrem k agentovi a čekala na jeho zásah.

„Můžu Vás tady klidně i zabít, jenom abych dostal informace. Začněte říkat pravdu a vaše zdravá ruka zůstane zdravá." Zavrčel mi do ucha a já stiskla rty.

„Na rozdíl od Vás pravdu říkám. Vy byste si měl uvědomit s kým mluvíte, byla jsem agentkou S.H.I.E.L.D a znám jeho protokol. Nemůžete mě zabít." Lehce jsem se na agenta usmála a mohla na jeho obličeji vidět, že brzo ztratí trpělivost.

Nechtěla jsem vyvolávat žádné problémy, ale nemůžu říct, že mě povolal sám ředitel. Ward zatnul pěst a rozmáchl se k mému obličeji. Trefil mě do pravé tváře a hlava mi odlétla doleva. Bolestí jsem zavřela oči a nechala jí, až se vstřebá.

„Ztrácíte nervy, agente." Řekla jsem s odvrácenou hlavou a jediné co jsem slyšela bylo, jak Čekající pes pobírá složku a odchází z místnosti.

Ruce jsem měla připevněné ocelovými pouty, kdybych chtěla, mohla bych je ihned přetrhnout a dostat se ven, k čemu by mi to však bylo? Akorát bych se stala zločincem doopravdy.

Zase jsem zůstala sama a mohla opět přemýšlet. Podívala jsem se do zrcadla a musela se lehce usmát. Vždy jsem byla ta, co stála na druhé straně a pozorovala vyslýchaného. Nikdy by mě nenapadlo, že tady budu sedět svázaná a čekat na svůj osud.

Dveře se opět otevřely a tentokrát v nich stál Coulson. Nadzvedla jsem obočí a měla sto chutí na něj svést všechny své chyby, které jsem udělala. Pomalým krokem došel ke stolu a posadil se. Stejně jako Čekající pes, ale Coulson se netvářil tak hrozně.

„Čekal jsem od Vás víc." Řekl pouze a na stůl položil papír, na kterém byla vytištěná fotka banky. Přes ní byl napsán text. Nemluvte. Bylo jediné, co tam bylo malým písmem napsáno a já na to nijak nezareagovala. Přesně podle rozkazu.

Seděla jsem tam nahrbená jako hromádka neštěstí a nechala Coulsona, aby na mne mluvil a snažil se ze mne dostat jakékoliv slovo. Jeho monolog přerušil agent, který nečekaně vešel do místnosti.

„Ozval se nám Triskelion. Došlo k omylu. Moonová je nevinná." Oznámil Ward a zase zavřel dveře. Coulson se usmál a přešel ke mně. Odemknul mi pouta a při jejich odemykání se zasmál.

„Kdybyste chtěla, už byste tu půlku z nás pozabíjela a utekla." Promnula jsem si levé zápěstí a usmála se.

„Nemám potřebu ze sebe dělat zločince." Pokrčila jsem rameny.

Coulson mi otevřel dveře a já jimi prošla. Coulson mě došel a vedl mě budovou.

„Rád bych Vám nabídl práci. Do Španělska se vrátit nemůžete. Omlouvám se za nepříjemnosti." Řekl a přitom pokračoval.

„Kde to vůbec jsme?" Přešla jsem jeho odpověď.

„Tajné místo."

Po pár hodinách jsem byla již umytá i převlečená a mohla se volně pohybovat po základně. Vypadala podobně jako základna v New Yorku, ale i přesto byla úplně jiná. Seděla jsem v jídelně a na mobilu projížděla nové zprávy.

„Veškeré pátrání po Vás bylo zastaveno a případ odložen. Můžete zítra nastoupit?" Přišel ke mně Ward a posadil se naproti mně. Odložila jsem svůj hrnek kafé a podívala se na něj. Již nevypadal jako Čekající pes, ale uvolněný nebyl.

„Chováte se někdy uvolněně?" Zeptala jsem se ho místo toho.

Jako by Ward na to čekal a uvolnil svůj postoj.

„Lepší?" Jeho tón nezněl nějak jinak než předtím, ale dál jsem to neřešila. Pokrčila jsem rameny. „Neodpověděla jste mi." Řekl a já přikývla.

„Dnes odlétám do New Yorku." Odpověděla jsem s pokrčenými rameny a on přikývnul.

„Omlouvám se Vám za násilí." Řekl a bez čekání na mojí reakci odešel.

„Na to, že je od Romanovové nejlepší, mi přijde jako průměrný agent." Zamumlala jsem si sama pro sebe, kdybych měla vědět, že všechny mé dosavadní znalosti budou k ničemu, brala bych vše jinak.

Zvedla jsem se a přešla ke Coulsonovi, který již stál u vchodu do hangáru.

„Cesta do New Yorku není tak dlouhá. Tam Vám dáme opět váš byt. Nezapomínejte, že pro veřejnost jste stále mrtvá. Ani celý S.H.I.E.L.D nemusí vědět, že jste naživu." Začal povídat a při tom vytahoval různé dokumenty.

„Musel jsem Vám narychlo připravit novou identitu. Budete mít nové jméno, jiný věk, budete jako nový člověk. Chvilku mi dělaly problém Vaše protézy, ale vyřešil jsem to. Sloužila jste v Iráku na naší základně. Pod Vámi bouchla bomba. Je to jednoduché a snadno uvěřitelné." Podal mi poměrně tlustou složku.

Otevřela jsem ji a prvních pár stránek bylo pouze to co znám, zachování tajemství a další pravidla o nové identitě. Je to něco podobného, jako když dostává novou identitu svědek. Dalších pár stránek obsahovaly fotky s mojí fiktivní rodinou a přáteli.

„Od teď jste Adriana Dallas. Lea Moon je pro Vás oficiálně mrtvá a nikdo nebude vědět, že jste to Vy." Podal mi peněženku s novými doklady. Vzala jsem si ji.

„A co Avengers?" Padla moje první otázka na ně. Coulson se na mne překvapeně podíval.

„Již k nim nepatříte, ani oni nemůžou vědět, že jste to vy." Odpověděl pohotově.

„Rogers," začala jsem. Coulson se otočil a čekal, co ze mne vypadne. „on mě poznal. Když mě napadli s Wilsonem." Objasnila jsem a Coulson se zamračil.

„Řekl jsem nikdo. S největší pravděpodobností se s ním, ani s jiným Avengerem již nesetkáte." Odešel k pilotovi a sedl si k němu. Povzdechla jsem si a osamoceně se posadila. Vzala jsem do ruky složku a začala ji pročítat. Bylo tam vše, můj život, pracovní kariéra, záliby, vše.

S.H.I.E.L.D změnil můj život víckrát, než je přijatelné. Vzal mi i mou identitu. Když nejsem ani sama sebou, kdo jsem?