Nikdy jsem nevěřila tomu, že by mohl Doctor Strange někdy existovat a teď tady mluvím s holkou, která je mi naprosto identická a tvrdí, že Strange svým kouzlem spojil náš vesmír i s jeho. Je to k zbláznění, k tomu tady mám Millie, která chytla syndrom Sherlockian což je syndrom všech fanoušků Sherlocka. Abby je zatím v pohodě, podívám se na ní blíž a zjistím, že má v ruce encyklopedii BTS, kterou si přečítá. Už ji přečetla celou asi stokrát a to ji má teprve asi tak pět měsíců. Podle mě je přímo zblázněná do K-popu. Ohlédnu se znovu na Millie, která si najednou cucá v puse pramínek svých světlých  vlasů, které má rozpuštěné. Zvednu se z židle a stoupnu si před ty dvě.

,,A co máme vlastně dělat? Musíš se nějak vrátit do své reality." upozorním moji kopii když se na ní rychle otočím. Ona se šibalsky usměje jako kdyby měla něco v zlého  plánu. Svůj podivný úšklebek hned zakryje úsměvem, přejde k mému psacímu stolu a vezme do ruky zarámovanou fotku Doctora Strange, kterou mám tam vystavenou. Prohlídne si ji jako svatý obrázek a zaťuká ukazováčkem na Strangeovu hlavu přičemž váhavě řekne:, ,,Musíme jít za ním." hned jak dořekne větu přijdu blíž k ní a fotku ji vytrhnu z ruky, usměji se a fotku znovu položím na své místo.

,,Ale jak?" zeptám se a přitom si přitáhnu k sobě židli s kolečkama na, kterou si sednu, vezmu si papír  a tužku. Nakreslím na papír dva kruhy, které zvýrazňují dva odlišné vesmíry. Ten můj a Strangeův. Dva naprosto odlišné světy a my neumíme nějak cestovat mezi světy, to opravdu ne. Nemáme žádné superschopnosti, to by bylo opravdu velké klišé, neboť můj život je jedna velká pohroma za druhou. Mezi ty dva kruhy napíšu otazník a podívám se znova na moji kopii tázavým pohledem, ona se dlouze zahledí na papír a začne přemýšlet. Mezitím k nám přijde Abby, která se též podívá na papír. Teď tam stojí tři idioti, kteří čumí na blbý papír. Naštěstí Millie má teď syndrom Sherlockianů..  Abby položí prst na ten jeden kruh a potom na ten druhý, teď mi přijde spíš jako neandrtálec, který ani neví co slovo papír znamená. Najednou Abby něco napadne a zajásá čehož se obě dvě lekneme.

,,Počkat..když se tu najednou objevila tvoje kopie - Lexy tak za ní byl portál. Portál Doctora Strange," začne a potom se koukne rychle na moji kopii přičemž se začnu trochu obávat co udělá, neboť vždycky když Abby přemýšlí  nabere její obličej vraždící pohled. Vím je to divný, ale Abby je divná. Prohlédne si moji kopii celou od hlavy až k patě a potom se zase koukne na to moje umělecké dílo. Potom se zase koukne na pravou ruku mojí kopie a nakloní hlavu na pravou stranu jak Wanda Maximoff.

,,Ten prsten co máš na ruce..to je dvojprsten..odkud ho máš?" zeptá se mé kopie hledící stále na ten prsten, kterého si teď taky všimnu. Abby je hodně dobrá v hledání těhlech detailů, které by běznému člověku rychle unikly. Já a Abby tvoříme takovou dvojku jako dva Sherlockové v ženské verzi a Millie..ta je John Watson. IQ na to má dostačující. Moje kopie se podívá překvapeně na ten dvojprsten a vysvlékne si ho z prstu a prohlédne.

,,Nevím, předtím jsem ho neměla." řekne a přitom pokrčí rameny a napřáhne ruku směrem k Abby, která si vezme do ruky onen prsten a začne ho zkoumat. Sama tomu přihlížím a nedokážu pochopit co se tu teď děje. Nedokážu uvěřit tomu, že je ta věc, kterou teď Abby drží ve svých dlaní dvojprsten, který vlastní ve všech komiksech od Marvelu jedině Doctor Strange. Abby se najednou usměje a začne svůj další vědecký monolog:, ,,Myslím si, že je jen jeden způsob jak zjistit jestli je to ten pravý dvojprsten." řekne s nadšením a ještě si jednou prohlédne ten prsten, kývne a napřáhne svoji ruku s dvojprstenem přede mě. Mě v tu chvíli přejede mráz po zádech, na sucho polknu a natáhnu ruku k té její.

,,Proč to mám zrovna já zkusit?" zeptám se váhavě hledíc na dvojprsten, který se krásně leskne tím pozlacením. Je úplně identický jako ten Strangeův. Abby se usměje a pronese:, ,,Jediná ty znáš Čáryfuka tak dobře." zasměje se a já na to souhlasně se smíchem kývnu. Vezmu si prsten do ruky a navléknu ho na ukazováček a prostředníček pravé ruky. Zvednu se z židle a postavím  se přesně před dveře pokoje, obě holky si ztoupnou za mě, Millie k nám též přicupitá a postaví se za mě. Jako kdyby čekali, že z toho portálu vyjde nějaká příšera, která mě sní. V tomto případu doufám, že ta příšera bude spíš Wong. Nadechnu se povzbudivě a dám ruce před sebe. Začnu jimi kroužit do kruhu a začnu myslet na vytvoření toho portálu. Holky mě popadnou za ramena a já začnu znova kroužit. Po pár - bo spíš hodně chybných pokusech se najednou před námi začnou objevovat zářivé oranžové  jiskry. Hned jak je holky uvidí začnou jásat. Uklidním se a snažím se je nevnímat. Nadechnu se, uklidním se a začnu znova kroužit.
Za pár sekund se před námi objeví celý portál. Sama nemůžu uvěřit svým vlastním očím. Otočím se na holky, které jsou stejně jak já unešené z toho co teď před námi vidí.

,,Tys to dokázala!" zakřičí šťastně Millie, já šťastně kývnu a podívat se ještě jednou na portál. Z pohledu na něj zjistím, že vede na ulici  177A Bleecker Street kde je též Svatyně neboli Sanctum Sanctorum. Nadechnu se a vejdu do portálu s holkama za zády. Opravdu se objevíme v ulici kde je Svatyně. Rozhlédnu se kolem sebe přičemž narazím na obrovský dům kde je to velké okno, které chrání Svatyni před různými nebezpečnými zloduchy když to řeknu tak jednoduše.. Holky se rozhlíží též kolem sebe.
,,Takže jsme teď v Marvel světě?" zeptá se nadšeně Abby rozhlížející se kolem nás. Všechny kývneme. Podívám se na dveře Svatyně a přijdu k nim s holkama za zády. Začnu nostalgicky přemýšlet  nad tím co jsem všechno s Marvelem prožila.  Z mého přemýšlení mě, ale vytrhne naschvál hlasité Abbyino odkašlání. Otočím se na ní s vraždícím pohledem a ona pokrčím rameny a řekne:, ,,Já jen, že nemáme na to celý den, Lex." rýpne si a já se znovu otočím  na dveře. Když už chci zaťukat najednou se sami otevřou.

Jak se Vám příběh líbí? Budu ráda za každé komentáře! 💖💖