Uběhlo pár dní, které Louis strávil tichým pláčem a litováním sama sebe. Měl deja vu, protože tu zase nebyl Harry a on znovu plakal. Tentokrát nikdo neměl čas na jeho uklidňování. Všichni měli vlastní nervy a přemýšleli o tom, co se bude dít, nebo jestli budou v té desítce a pokud ne, tak co potom s nimi bude?

„Co tam s ním dělají?" začal vyvádět Louis, který už přestával být v klidu, když se Harry neustále nevracel. Šílel z toho. Bál se, že Harryho za jeho chování nějak potrestali. Ozval se zvuk, který už puberťáci neslyšeli skoro rok. Začátek rozhlasu, kde jim žena oznámila, aby se všichni dostavili do společenské místnosti do deseti minut.

Louisova skupina ukončila všechny své činnosti a vydala se do společenské místnosti, kde se posadili na své místo a čekali. Jakmile Louis uviděl přicházet Harryho, tak se za ním rozeběhl a padl mu do objetí.

„Jsi v pořádku?" zeptal se Harry, který si prohlédl Louisovu čelist. I brunet se chtěl Harryho zeptat na to stejné, ale nezdálo se, že by měl nějakou fyzickou úhonu.

„Ano, já jsem. Doktorka mi to spravila, ale co ty? Kde jsi byl? Co ti udělali?" Zeptal se Louis nejistě a Harry se na něj jemně pousmál a pohladil ho po tvář. Pravda byla v tom, že Harry Louise miloval. Opravdu moc. Byl pro něj vším, co kdy měl.

„Zavřeli mě do místnosti, abych přemýšlel nad tím, co jsem udělal," uchechtl se kudrnáč a projel prsty Louisova spodní víčka. Poznal, že jeho chlapec brečel a nelíbilo se mu to. „Plakal jsi?" stejně se musel zeptat a srdce se mu drtilo na malé kousky. Louis souhlasně přikývl. „Proč?" chtěl vědět vše, co ho trápilo.

„Byl jsi pryč a já nevěděl, co s tebou je. Bál jsem se, že se neobjevíš před zveřejněním výsledků," svěřil se Louis a vyhnul se faktu, že si myslí, že se mezi tu desítku nedostane. To Harry vědět nemusel.

„Teď už jsem tady," usmál se Harry, načež mu brunet úsměv oplatil.

„Ani nevíš, jak moc jsem za to rád," zasmál se tiše a postavil se na špičky, aby byl ve stejné výškové rovině jako kudrnáč. „Jen už mě neopouštěj," zašeptal, zakousl se do rtu a tvrdě pohlédl Harrymu do očí.

„Neodejdu, slibuji," vydechl Harry a konečně spojil jejich rty v jemném polibku.

„Všechno se mezi námi odehrálo hrozně rychle," dostalo se z Louisových úst, když se odtáhl z polibku. Harry přikývl, vždyť už se líbali vážně brzo. Opravdu to s nimi šlo rychleji než u kohokoliv jiného. „Možná ti to bude připadat brzo, ale á to říct chci a musím," začal Louis. Chtěl to říct, protože měl strach, že už k tomu nebude mít znovu šanci. „Potřebuju to říct," dodal a držel pohled pevně přilepený k tomu Harryho.

„Taky tě miluju," předběhl ho zelenooký s křivým úsměvem na tváři. Do Louisových očí se nalily slzy. Nemohl být více šťastný.

„Miluju tě," měl potřebu to říct, když mu to Harry překazil. Znovu se políbili a ve stejnou chvíli se ozvalo hlasité houkání z rozhlasů. Všichni se začali vyděšeně rozhlížet, aby zjistili, co se děje. Z hlavních dveří dovnitř vstoupil Nowell a za ním ochranka.

V podstatě všem došlo, o co jde. Harry vzal Louise za ruku a vedl ho a jejich místo, kde se posadili a čekali. Nowell vypadal spokojeně, i když měl právě odsoudit skoro čtyřicet nevinných puberťáků k smrti. Netrápil ho tento drobný fakt.

„Zdravím a prosil bych, abyste se všichni usadili a byli potichu," promluvil ke všem v místnosti a chvíli počkal, než se stalo, o co požádal. „Sešla se rada a promluvila o vás. Vyhodnotilo se vaše pozorování a určilo se deset z váš, kteří opustí tuto místnost a budou pokračovat do další fáze našeho projektu," oznámil a za ním se na zdi rozsvítila obrovská obrazovka. „Tady se zobrazí jména těch deseti. Zbytek... Zbytek... No, uvidíte," zasmál se a pak si prohlédl místnost.

Všichni měli v očích strach a nervozitu. Tyhle oči se otočily nahoru, když se obrazovka zableskla a objevila se na ní jména. Hned první jméno bylo Harry, což bylo asi všem jasné. Louis a Harry jen zoufale hledali Louisovo jméno v tom malém seznamu.

A dále už nás čeká jen Epilog, tak snad se vám příběh líbí a budu ráda, když mi k němu budete postupně psát své názory a připomínky :D

_LarryLS1_