Každý se po své zkoušce probudil na ošetřovně. Někteří jen pro kontrolu a další kvůli vážným zraněním. Tentokrát to nebylo jen v jejich hlavě, ale skutečné. Fyzická bolest byla skutečná a každé zranění, které utrpěli bylo také skutečné.

Někdo byl dokonce i vážně zraněný, pár jich nepřežilo, ale podle Nowella to byla přijatelná ztráta. Alespoň prý byli ti nejslabší z kola pryč.

Harrymu museli napravit zlomenou ruku, což byl opravdu bolestivý proces, ale by za pár minut hotový a ruka byla znovu jako nová. Nikdo by ani nepoznal, že byla ještě před minutou zlomená. Pouze Harry, který cítil, jak je ještě slabá a křehká. I tohle za čas mělo přejít.

Louisovi vyndali z těla malé stříbrné částečky od zbraně Invicta a následně mu vytvořily novou kůži. Syntetickou, která byla skoro totožná s tou jeho pravou. Proto, když se Louis probudil, myslel si, že to byla stejná zkouška jako dřív. Kde ho zranili, ale zranění se neprojevilo.

Všichni byli propuštěni potom, co ošetřovatelé usoudili, že jsou schopni normálně fungovat. Louise se vrátil na pokoj v podstatě hned. Okamžitě se přivítal s Warinem a Derekem, kteří už byli také zpátky a zdáli se být v pořádku. Za to byl Louis vážně rád a společně se svými přáteli se vydal do společenské místnosti. Samozřejmě s nadějí, že už tam bude Harry.

Warin ihned běžel obejmout Dayo, když jí uviděl. Hodně se sblížili. Louis se rozhlédl po místnosti a našel kudrnáče odpočívat v rohu místnosti. Na jejich místě. To na Louisově tváři vyvolalo úsměv a on rychle pospíchal za ním.

„Ahoj," vydechl tiše, když klesl na kolena vedle Harryho. Ten se zářivě usmál a zdravou rukou si Louise přitáhl k sobě a jemně spojil jejich rty.

„Jsi v pořádku?" zeptal se Harry, načež brunet pokýval hlavou.

„Jako vždycky," dodal a upravil Harrymu delší vlasy na stranu. „Co ty?" otázal se na oplátku a posadil se natěsno vedle svého přítele.

„Jen zlomená ruka. Trochu to bolelo, ale za pár dní to bude fajn," odpověděl Harry a nemohl se zbavit úsměvu ze své tváře. Louis byl právě teď všechno, co potřeboval. Společně zůstali sedět na svém místě, ruku v ruce sledovali lidi kolem. Byl slyšet pláč a nadávky, nebo cítit smrt ve vzduchu.

Další dva dny čekali na ostatní a vzpamatovávali se z toho, co se stalo. Louis a Harry se přemístili ke stolu k ostatním, aby se trochu socializovali a získali názory od ostatních. Stejně je ve většině případech neposlouchali, ale to nevadilo.

Každý věděl, že ti dva mají svůj vlastní malý svět.

„Nevrátil se," byla jedna věta, která oba donutila věnovat ostatním pozornost. Všichni se podívali na Aike, která vypadala zničeně a dívala se na hlavní vchod do jídelny. Odtamtud zrovna přicházel Nowell. „Adde tu není," dodala na vysvětlení a podívala se na místo vedle sebe, kde vždy seděl její bratr.

Dayo svoji kamarádku pevně objala a zašeptala, že se určitě objeví.

„Dobrý den, moji drazí," zasmál se Nowell, když si stoupl tak, aby všichni věnovali svoji pozornost jen jemu. „Vaše poslední zkouška je za vámi a během pár dnů se dozvíte výsledky. Pár z vás nezvládlo poslední zkoušku a předběžně nás opustili. To znamená, že mátě větší šanci získat jedno z deseti míst. Přesně šest vašich kolegů nás opustilo. Rozhlédněte se kolem sebe a kdo tu není, tak už tu ani nebude," po Nowellových slovech se ozval pláč a křik.

Dokonce se vedle muže postavila ochranka, kdyby bylo zle a někdo dělal problémy. Nowell se usmál. Nebylo mu jich líto. Pro něj to byl pouze nutný projekt, který už měl ke konci jen pár krůčků. „Za pár dní sem přijdu a deset z vás si odvedu. Zbytek nás opustí. Předem upozorňuji, že pokud budete klást odpor, bude to bolet."

Budu ráda za názory :)

_LarryLS1_