Místností se rozléhal hlasitý pláč, který otřásal s psychikou skoro všech. Jejich zkouška byla za nimi. Všichni museli podstoupit svůj strach a jen někteří ho překonali. Louis byl jeden z mála, který to zvládl a proto nebrečel. Spíše přemýšlel nad tím, co zvládl, co zvládl, a ještě hledal Harryho, který tu nikde nebyl, i když ostatní už ano.

„Byl poslední na zkoušce," oznámil Warin a pohladil svého kamaráda po zádech. Ten jen pokýval hlavou. Ostatní si vyměňovali svoje zkušenosti ze zkoušky a bylo jich hodně. Proto se k nim Louis připojil, aby se rozptýlil. Dozvěděl se čeho se jeho přátelé nejvíce bojí.

Derek výšek, Warin měl hrůzu z toho, že zvířata jednou dosáhnou takové inteligence, že začnou mluvit. Dvojčata se bála svého otce, který jim ubližoval před tím, než umřel. Erin se bála snad všeho. Dayo se děsila minulosti a Catelyn měla kupodivu strach z toho, že by měla znovu vidět.

„Lou," vydechla Dayo a poplácala jmenovaného po ruce. Ten se podíval stejným směrem jako ona a uviděl Harryho.

Byl bledý jako stěna a skoro se plazil do jídelny. Louis nepotřeboval víc, aby se donutil vstát a za chvíli se objevil u Harryho. Jeho zarudlé oči Louise děsily. „Jsi skutečný?" zeptal se Harry tichým hlasem a rukou opřenou o zeď. Tyhle slova byla jako rána do srdce.

„Jsem," vydechl Louis a přitáhl si Harryho do objetí, načež se kudrnáč rozplakal. Nejspíš je všichni znovu pozorovali, ale ani jeden z nich to neřešil. Louis tu potřeboval pro Harryho být a proto si ho po pár minutách přitáhl do polibku, který zelenookého trochu uklidnil. „Jsi v pohodě?" zeptal se tentokrát Louis na velice stupidní otázku. Bylo očividné, že není. Nikdy ho neviděl takhle moc plakat.

Harry zavrtěl hlavou a měl pocit, že klesl až na dno, když nedokázal zachránit někoho jako jsou jeho rodiče, i když to nejspíš nebylo ani skutečné.

„Pojď si sednout," vyzval ho Louis a za ruku je vedl ke stolu, kde nikdo nebyl. Došlo mu, že Harry to nebude chtít probírat před ostatními. Společně pse posadili a jen se v tichosti drželi za ruce. Louis věděl, že až bude chtít Harry mluvit, tak sám začne. Bylo by špatné kdyby ho do toho nutil.

„Nezvládl jsem to," vydechl Harry zničeným hlasem.

„Zkoušku?" zašeptal Louis a pevněji stiskl větší ruku.

„Na té mi nezáleží," pokroutil kudrnáč hlavou a podíval se po celé jídelně. Každý se věnoval sobě, nebo svým přátelům. Většina měla bolest v očích. Dokonce i Sjra a její skupina.

„Tak co?" zkusil to Louis znovu a přisunul se blíž. „Chci ti pomoct a být tu pro tebe, tak se mnou prosím mluv," špitl zoufale a očekával nějaký proslov, ale to se nestalo.

„Co ty?" otázal se na oplátku Harry a jeho zlomený pohled trhal srdce.

„Já jsem to zvládl, Hazz. Bylo to obtížné, ale dokázal jsem to," zněla Louisova odpověď, načež si ho Harry přitáhl na klín.

„Já ne," řekl kudrnáč a pevně sevřel boky menšího. „Vrátil jsem se do minulosti. Znovu jsem viděl rodiče a znovu mi zemřeli. Nedokázal jsem je zachránit," svěřil se a následně se ze zelených očí spustila další várka slz.

Teprve až teď to Louis pochopil a okamžitě Harryho sevřel ve svém objetí. „To mě mrzí," zašeptal smutně a přejel prsty po zarudlé tváři. „Ale teď jsi tady. Tam to byla jen zkouška. Velice nefér zkouška, Harry," Louisův hlas byl tichý, aby bylo jasné, že mluví jen pro ně dva.

„Já už v tomhle nejedu!" ozval se zničehonic jídelnou dívčí křik a všichni se podívali na rozzuřenou Sjru, která se nenávistně rozhlížela kolem. „Bavíte se dobře na našem utrpení, úchylové!?" vykřikla a hodila kus jídla po jedné z kamer. „Užíváte si, jak nás ničíte? A pro co?" křičela zoufale. „Nikdo z nás pořádně nechápe vaše zkoušky! Jak se z toho asi máme poučit?" všichni doufali, že se na její slova ozve nějaká odpověď, ale to se samozřejmě nestalo.

Nadešlo jen hrobové ticho, načež se modrovláska zhroutila na zem na kolena a rozplakala se. Její strach s ní musel pořádně zamávat.

„Má pravdu," pokýval Harry hlavou a Louis souhlasil.

„Ale nic s tím nemůžeme dělat," namítl Louis a bohužel pro ně to byla pravda.