Bylo jasné, že není žádná cesta, která by je zachránila. Proto byla jen jedna možnost a tu byl Harry ochoten podstoupit. Pro své přátele. Pro Louise. Hlavně pro něj. Musel obětovat sám sebe. Byl ochoten zemřít, aby zabránil Invictům projít. Silou dal tu velkou skříň do cesty a otočil se ke dveřím. Čekal na Invicty, na smrt. Ty stvůry rozrazily dveře a před ním se objevily tři hnusné obludy. Věděl, že je konec, i když nechtěl zemřít bez boje, byl jako paralyzovaný.

Dřív, než mohl cokoliv udělat, z jedné zbraně vyšla rána. Vykřikl v očekávané bolesti, ale ta nepřišla. Nastalo jen ticho. Harry dokázal otevřít oči až po pár vteřinách. To, co uviděl, ho vyděsilo. Kolem něj zářilo modré světlo, a i když na něj zrůdy střílely ránu za ránou, kulky se po střetnutí s modrým polem rozplynuly prach. Rozhlédl se kolem, ale nikdo lidský tu nebyl. Muselo to vycházet z něj.

Ušklíbl se a rozeběhl se proti Invictům, kteří se rozpadli v prach, jakmile se jich pole dotklo. Další před ním ustoupili a z jejich úst vycházeli žalostné skřeky. Harry se rozeběhl rychle pryč ze skladu, aby se zachránil. V jeho hlavě vznikal plán, jak najít své přátele. První se schoval do budovy naproti, kde našel ideální místo.

Modré pole kolem něj sláblo každou minutou, co z jeho těla prchal adrenalin. Pohledem se snažil najít budovu, ve které by teď měly být jeho přátelé. Čekal. Potřeboval vědět, jestli se dostali ven. Za pár minut uviděl tři lidi vyběhnout na ulici a utíkat pryč. Rozpoznal Louise, Aike a Dayo, ale chyběl Adde. Snažil se nemyslet na to, že se tomu chlapci něco stalo a běžel, aby se mohl dostat za ostatními.

Pár minut mu to mohlo trvat, když uslyšel vysoce postavený, mužský hlas. To mohl být jedině Louis. Podíval se z okna a uviděl Louise na ulici, jak zírá na černovlasého chlapce, který stál sám, tváří v tvář proti armádě černých zrůd. Harry se snažil pochopit, co se děje. Chlapec z Bet vykřikl, nohu zarazil do země, která se začala ničit, a poslal silnou zvukovou vlnu na Invicty. V Harryho očích se mihl strach, když sledoval zrůdy, co se na místě změnily v prach.

Vlna došla až k němu. Byla to taková bolest, která mu podlomila kolena a spustila slzy z očí. Trvalo mu dlouhou dobu, než se dokázal vzpamatovat. Bohužel teď ztratil Louise. Ten už byl pryč z ulice a nejspíš někde daleko a v bezpečí. Harry potřeboval chvíli pauzu, a proto se posadil pod kancelářský stůl a zhluboka dýchal. Za pár minut se rozhodl pokračovat. Jeho cestu mu však zkřížilo několik těch odporných zrůd.

Rychle před sebe dal ruce a modlil se, aby ho jeho silové pole ochránilo. Zrůdy si ho vůbec nevšímaly a jen s křikem proběhly kolem něj. Běžely do dalšího patra. Harry netušil, co se děle, ale bylo mu jasné, že něco ano.

Uslyšel hlasitý výkřik a instinkt mu velel zakročit. Vyběhl jedno patro, aby uviděl černá monstra, které kolem něj před tím proběhly. Invicti stáli proti Louisovi a Catelyn. Připraveni je zabít, ale Harry dokázal včas zasáhnout. Postavil se mezi ně a jeho pole se rozzářilo. To donutilo Invicty ječet zlostí.

Nečekali ani na chvíli a vrhli se proti němu, takže se změnili v nic. Pouze v šedý, nepotřebný prach. Hned, co byli všichni pryč, otočil se Harry na Louise a jeho kamarádku. Ti se drželi za ruce, po tvářích jim tekli slzy a zdálo se, že čekají na smrt. Ta však nepřicházela, protože Harry odmítal nechat je odejít. Znovu už ne.

Padl před oba na kolena a vydechl Louisovo jméno. Modroočko rozevřel sví víčka, aby se střetl se zelenýma očima, které si myslel, že uvidí až po zkoušce. Harry měl být přece mrtvý. „Harry?" vzlykl tiše, načež Alfa přikývl, ale Louis tomu stále nevěřil. Měl strach, že je to jen lež, nějaká iluze. Jeho strach zmizel hned, co si ho Harry přitáhl do pevného objetí a šeptal, že všechno bude v pořádku. Na tváři dívky byl malý úsměv a byla ráda, že Louis má někoho jako je Harry. Potřeboval ochranu. Sám by to v takovém světě nezvládl. Stejně jako ona měla Dereka.

„Musíme někam pryč," špitl Harry a donutil uplakaného Louise, aby se mu podíval znovu do očí. „Louisi, musíme pryč," zopakoval. Brunet omámeně přikývl a nechal si pomoct na nohy. Potom zvedly i Catelyn a snažili se najít nějaké alespoň trochu bezpečné místo, i když každý věděl, že takové místo nikde neexistuje, ale s Harrym po boku se cítili v bezpečí. Alespoň pro teď.

Dostali se do poloprázdné budovy, která vypadala opuštěně. Zalezli do kanceláře, kde si sedli na zem a čekali. Hlásek v jejich hlavách je nabádal pokračovat a bránit se, ale oni potřebovali čas a odpočinek.

----

„Není to takový úspěch jako první zkouška, ale už se zde utvářejí spojenectví, a to je velice dobré pro pokračování našeho projektu," ozval se místností chladný, ženský hlas. „Snad to tak bude pokračovat i nadále," s tím žena natáhla svoji ruku a po druhé zmáčkla červené tlačítko a všechny obrazovky zhasly. „Tímto ukončuji druhou zkoušku," žena se podívala na Nowella, který jen spokojeně přikývl a poslal pracovníky pro teenagery, aby se o ně postarali a uložili je zpátky do jejich pokojů.