Uběhl již měsíc od začátku školního roku a Draco si uvědomil, že za posledních jedenáct let, ještě neproklel žádný nový ročník, tak brzy. Nejvíc mu vadil první ročník - Nebelvír, samozřejmě. Rozčilovala ho ta jejich nebelvírská arogance, všeználství a neukázněnost. Nemohl tvrdit, že Zmijozel na tom byl nějak líp, ale už proto, že to je Zmijozel, jeho kolej, jsou dalece lepší!

Největší pifku měl na tu holku. Malou, drobnou se zvláštní barvou vlasů a zajímavýma očima, které ho pokaždé dokázaly uhranout. Byla to obyčejná šprtka. Lezla mu na nervy, byla až moc přechytralá, poučovala, věnovala se více věcem najednou - především v jeho hodinách, což nestrpěl!, a proto si nacházel pořád nějaké odůvodnění, aby jí mohl potrestat.

Den ode dne to gradovalo a Draco neměl již více trpělivosti. Nějak se přes to nemohl přenést, najít ten profesorský klid a přejít to. Měl domnění, že selhává. Což si nehodlal připustit!

Ačkoliv to nebyl příliš standardní postup, Draco uvažoval, že by mohl napsat dopis, který jeho sova doručí do mudlovského světa. Adresátem by byla paní Parkerová. Hodlal si promluvit s tou mudlou, aby si srovnala dceru, vysvětlila ji zásady slušného chování a poučila ji, co je vhodné dělat a co naopak!!! Draco byl z té holky tak vyřízený, že se každý a celý den těšil, až si sedne k sobě do pracovny a vytáhne ohnivou whisky. Zasedl si na ní, mělo by mu to dělat svým způsobem radost, ale ona ho ničila.

"Draco, opravdu jste si do školy pozval matku jedné studentky?" ozvalo se za ním. Zrovna se díval z Astronomické věže, kam začal chodit už jako student. To místo si oblíbil, dokázalo v něm probudit tisíce pocitů, vzpomínek. Dokázalo ho uklidnit. To profesor Snape ho vyrušil. Otočil se k němu čelem a čekal co přijde dál.

"Ještě ne, ale pomalu se na to chystám. Myslím, že tu nemá co pohledávat, přesto bych jí chtěl poskytnou ještě jednu šanci, a to ve formě její matky, aby jí domluvila, nic víc."

"Snažíte se ji vyhodit ze školy a hodláte jí dávat ještě jednu šanci? Draco, co se s vámi děje?"

"Vůbec nic. Dělám to proto, že ona na to má. Je chytrá, ale to je tak všechno."

"O koho se jedná?"

"Parkerová, první ročník, Nebelvír!" sykl.

"Prosím?"

"No, ano!"

"Draco, jste si jistý, že zrovna tahle studentka je takový delikvent, jak tu tvrdíte? Upřímně, neslyšel jsem od žádného jiného kolegy, že by zrovna s ní byl nějaký problém. Nepřeháníte to? Neposílejte nikomu dopis, aby se dostavil do školy. Paní Parkerová rozhodně jezdit nemusí."

"Rozhodně ne! Proč by?" zajímalo ho. Přišlo mu to jako divně položená věta. Slova 'rozhodně jezdit nemusí' ho znepokojily. Proč by nemohla přijet a vypucovat svou dceru, až na ní on sám vysype špínu, a přitom to brát jako poslední, laskavou šanci udržet dceru na tak prestižní škole?

"Draco, známe se již dlouhou dobu. Je to jenom mezi námi. Proč jste si znelíbil zrovna slečnu Parkerovou?"

"Říkáte to jako bych si ji vybral záměrně! Naopak, tohle je opodstatněný případ - je nesnesitelná! Víte, co mi nejde do hlavy? Buďte upřímný, když byl první den, co se rozdělovali studenti do kolejí, proč jste se při jejím jméně na mě tak zvláštně podíval? Kdo to je? Co to znamenalo?"

"Buďte vy, Draco, upřímný ke mě. Co ve vás ta dívka vyvolává?"

"Cože?" zvýšil hlas. Byl naštvaný, překvapený a udivený.

"Slyšel jste."

"Proboha, tohle je absurdní! Co ve mě vyvolává? Vztek! To je právě to jediné, co k ní cítím! A vůbec... jestli si myslíte, že bych se do té holky snad zakoukal... tak to už vůbec... bože!"

"Buďte v klidu, tohle si opravdu nemyslím, tak zvrhlý nejste ani vy. Krom vzteku to je ještě něco? Nepřipomíná vám někoho?" položil otázku, při které se Draco ošil. Už od prvního okamžiku, kdy jí zahlédnul, měl pocit, že ji zná, že je někomu podobná, ale ještě nepřišel na to, komu ani proč. První týdny tápal, ke konci měsíce to vzdal. Považoval to za hloupost, za pocit, který pramenil z bůh ví jakého důvodu.

"Kdo to je, profesore? Kdo to je?! Takovéhle dotazy byste mi nikdy nepoložil, kdyby v tom něco nebylo! Chci znát odpověď!"

"Neměl bych do toho strkat prsty, přesto... Zeptejte se slečny Parkerové, kdo jsou její rodiče. Respektive její matka." řekl a vydal se ke dveřím, které vedly z věže. U nich se ještě zastavil, pootočil se tak napůl a ještě dodal. "Nechám to na vás. Psát paní Parkerové vlastně můžete, ale to vy se s ní budete muset vypořádat. Jen nezapomeňte, že jsem se vás snažil zastavit."

"Proč mi neřeknete, co víte? Když to evidentně až moc dobře víte?! Chcete mě nechat snad nějakým způsobem trpět? Vychutnat si můj budoucí omyl? Chybu, když napíšu té ženské?"

"Nechápete to. Nejste dítě, postavte se tomu čelem, mladý muži. Je to jenom na vás, Draco." řekl a zmizel definitivně za dveřmi. Draco osaměl, ale jeho mozek začal pracovat na plné obrátky. Nešlo mu to do hlavy. Nechápal to.

Nelenil a šel si najít tu otravnou Parkerovou. Vytáhnul jí z hodiny Kouzelných formulí. Draco byl emociálně rozhozený. Balancoval mezi vztekem a zmatkem. Isidora Parkerová se dívala do země a viditelně jí to bylo nepříjemné, že zrovna profesor Malfoy si jí vytáhl z jiné hodiny, profesor, který jí nenávidí a ona jeho. Ačkoliv ho neměla ráda, chovala se s pokorou.

Stáli na chodbě před učebnou, ze které byly slyšet útržky různých formulí. Vypadalo to zvláštně a ani jeden se necítil být v pořádku.         

"Musím se vás zeptat na jednu otázku, slečno Parkerová."

"Prosím."

"Kdo je vaše matka? Jak se jmenuje?"

"Vždyť jsem vám to říkala. Pochází z mudlovské rodiny, ale je to čarodějka a jméno má stejné - Parkerová."

"Nezajímá mě původ ani příjmení. Chci znát křesní jméno!"

"Proč?"

"Nemáte právo mi položit takovou otázku, není tu na ni prostor ani na ní nemáte nárok, takže mi pouze odpovídejte. Otázky tu kladu pouze já, rozumíte?"

"Ano, pane profesore. Moje matka se jmenuje Hermiona." jen co dořekla to jméno, Dracovi se rozbušilo srdce jak splašené. Měl dojem, že mu vyskočí z hrudi.

"Jak se jmenovala za svobodna?" položil otázku polohlasem, protože se bál, že se mu zlomí. Musel se chytit výklenku u okna. Čekal na ta slova, jako by to byl jeho ortel - ortel smrti.

"Hermiona Grangerová, je vám dobře?" znepokojila se, když se Draco náhle rozechvěl a křečovitě svíral studený kámen, aby náhodou nespadl, i když jeho nohy moc stabilní nebyly.

"Vraťte se do hodiny!" nakázal jí a on sám se snažil dostat do kabinetu. Už chápal, proč se na něho Snape ten první večer tak díval, chápal, že se do toho nechtěl nijak výrazně pouštět a prozradit mu to, chápal, že se snažil zmařit to pozvání do školy. Chápal to. Všechno.

Ona - Isidora - je její dcera. Ona má dceru?! Náhle pochopil, kde se vzaly všechny ty podvědomé pocity, že mu někoho připomíná. Všechny charakteristické znaky po ní zdědila. Uvědomil si, že i ty vlasy měla po ní. Nezkrotné.

Draco si vytáhnul láhev whisky a bohatě se napil přímo z láhve. Žádné zdlouhavé a zbytečné zdržování se sklenicí. Nemohl tomu stále uvěřit. Hermiona... to už je let! Jak je to jen... možné?!