Kdo by si pomyslel, že zrovna on skončí tady. Před lety se těšil, až odtud zmizí a nebude se muset už nikdy vrátit. Jak hrozně se mýlil.

Uvědomil si, že by ho to mohlo bavit asi tak v posledním ročníku. Začal se více zajímat. Pomohl mu i profesor Snape, který ho do toho všeho zasvětil a vlastně hlavně navezl. Poznal v něm jistý potenciál, který z Draca vystoupil z ničeho nic. Snape ho zaučil do oborů - svého nejoblíbenějšího studenta. Byl na něj opravdu hrdý. Dříve ho považoval za lajdáka, ale projevila se Dracova ctižádost, kterou u něj opravdu nečekal. Proto se ho ujal s větší radostí.

Lucius Malfoy by svého syna viděl nejlépe po boku Pána zla anebo na ministerstvu kouzel. Chtěl pro něj to nejlepší možné místo a postavení. Dracovi otec nikdy neodpustil, že sběhl od stoupenců Voldemorta. Dokonce mu musel zachraňovat kůži, když Voldemort za takovou zradu chtěl jeho hlavu. Mohl být rád, že jméno Malfoy stále ještě něco znamená.

Draco ve svém dosavadním životě přebral všechny funkce, které měl jeho osobní učitel. A možná měl ještě něco navíc. Přesto, jedno se nezměnilo. Profesor Snape se stal ředitelem školy čar a kouzel v Bradavicích a na svého chráněnce nedal dopustit. Stále měl jisté výhody, které obyčejní zaměstnanci školy nepoznali.

"Draco, posaďte se." vybídl ho Snape.

"Potřebujete něco konkrétního?"

"Chtěl jsem si s vámi pohovořit u šálku čaje. Dáte si černý nebo zelený?"

"Ne, děkuji."

"Tak raději kávu?" zeptal se a už levitující konvice lila černou, kouřící tekutinu do porcelánového šálku. Draco, ačkoliv na kávu neměl chuť, s úsměvem přikývnul.

"Zítra nám to začíná." začal rozhovor ředitel, který byl ve své funkci už velmi dlouho.

"Ano. Prázdniny utekly jako voda. Jsem upřímně zvědavý jaký bude nový ročník. Doufám, že ne jako ten minulý - to byl opravdu výběr."

"Souhlasím. Nedisciplinovaní spratci. Už máte hotové osnovy do předmětů?"

"Už ano, ještě včera jsem na tom usilovně pracoval. Dolaďoval jsem detaily, mohu vám je přinést k nahlédnutí."

"Zítra tak učiňte, jsem zvědavý. Jsou to mé nejoblíbenější předměty."

"Rozumím vám, dnes již ano. Lektvary i Obrana proti černé magii mě neskutečně baví."

"To rád slyším, Draco, ale nezapomínejte ještě na jednu věc. Máte na svých bedrech i důležité poslání. Jste hlava Zmijozelu."

"Jistě, na to nezapomínám. Mám vaši školu, profesore."

"Jsem s vámi velmi spokojený, Draco. Jsem vážně rád, že vás tu máme. Musím se přiznat, že jsem vám před lety vůbec nevěřil a měl o vás příšerné mínění. Překvapil jste mě."

"To mě těší, děkuji." přiznal Draco a samou pýchou se málem vznesl ke stropu. Byla to ohromná čest slyšet chválu ze Snapeových úst. Nikdy netrousil pochvalná slova. Malfoy uchopil ouško šálku a napil se. Káva nestála za nic, ale musel se tvářit, jak ohromně mu chutná.

Byl tu už mnoho let, když nepočítal ty svá školní. Tak nějak tu ostal na víc, jak jedenáct let. A neměl nic jiného než tohle. Vůbec nic. Někdy, když přemýšlel nad svým životem, uvědomil si, jak moc je spjatý se svým osobním lektorem. Byli tragicky stejní. Úplně.

Byli si opravdu děsivě podobní, což ho chvílemi znepokojovalo. Ať už se jednalo o školu, špatnou stranu, lásku, pozici nebo úkoly. Prošli si tím samým.

"Draco, vím že tu nejste první rok, ale chovejte se tak jako ty roky předešlé. Nedělejte výjimky ani ústupky. Nikomu, rozumíte? Bez ohledu na to, co nebo kdo přijde. Buďte tvrdý." poradil mu při odchodu, po tom jejich kávovém dýchánku.

Draco nějak nerozuměl jeho slovům ani narážce, ale nehodlal se s tím nijak zaobírat. Těšil se, až si ve své pracovně dá skleničku ohnivé whisky a půjde si lehnout. Zítra ho čeká už po tolikáté první školní den.

V podvečer to všechno vypukne. Dorazí sem banda čistokrevných i mudlovských kouzelníčků a budou Moudrým kloboukem zařazeni do čtyř kolejí. Sice se na ně těší, až je bude moct cepovat, ale zároveň se i obává, co to bude za kvítí. Upřímně doufá, že ti nejlepší připadnou do Zmijozelu - jak jinak.

Draco Malfoy nikdy nevedl radostný život, ale v tohle se našel. Neřekl by to do sebe, ale dělat takovouhle práci ho bavilo, naplňovalo. Líbilo se mu někoho poučovat, trestat a utahovat si. Pracovně byl spokojený. Bytostně už to tak skvělé nebylo.

Nebyl dítě ani student. Bylo mu devětadvacet. Na některé věci se cítil příliš starý a občas měl dojem, že za sebou nic nemá a svůj život promrhal. Nemohl žít naplno, nemohl být šťastný, protože neměl člověka, na kterém by mu záleželo. Draco se neoženil. Nenašel žádnou, se kterou by do svazku vstoupil. Žádná pravá adeptka se mu nedostala do rukou a pokud již ta pravá byla v jeho blízkosti, nebyl na to dostatečně vyzrálý.

Jen jedna dívka mu uvízla v paměti. Před tolika lety. Ještě jako student se zamiloval, ale bylo to ztracené. Nedopadlo to hezky, a i když jí skutečně miloval, nerad na to vzpomíná. Nedopadlo to s ní a už nedoufal, že se tak v budoucnu stane s nějakou jinou. Přesto, zajímalo by ho, kde je a co dělá. Věděl jen to, že je provdaná. Čím se mu možná šance doopravdy a nelítostně uzavřela. Miloval ji, ale měl na ní vztek. Nikdy jí neodpustí, co mu provedla. Nikdy jí neodpustí, že si vzala jiného.

Když došel do své pracovny, svalil se do křesla a otevřel zásuvku, ve které měl láhev whisky. Labužnicky si vychutnával zlatý nápoj. Ne, nebyl žádný opilec nebo alkoholik. Jen věčný degustátor.

Pousmál se na sklenici s obsahem a kopnul ji do sebe. Odebral se do postele, kde se vydal do říše snů, aniž by tušil, co ho vůbec čeká.