Ráno, když se probudil, byl mrzutý, vlastně jako vždy. Nesnášel vstávání, to se od jeho dětských let vůbec nezměnilo. Donutil se k tomu jenom proto, že ho čekají neodkladné povinnosti. Dnes je první školní den.

Po snídani ve Velké síni, kde diskutoval s ostatními profesory o nastávajícím školním roce, popadl své osnovy a jak slíbil donesl je k nahlédnutí řediteli Snapeovi. Věděl, že jsou dobré, byl o tom přesvědčený. Každý rok jsou dobré. Ale také věděl, že si na nich pokaždé něco najde. Vždycky ho měl rád, nadržoval mu při studiích, i teď po letech, ale nikdy si Snape nenechá utéct možnost si rýpnout, vytknout či lehce znemožnit toho druhého. Draco to moc dobře znal.

Zaťukal na ředitelnu a vyčkal než se mu ozve odpověď.

"Vstupte."

"Dobré ráno, pane profesore." pozdravil ho Draco. Vždycky ho oslovoval postem profesora, i když je už několik let ředitelem školy. Snapeovi to nevadilo. Sám mu to navrhl se slovy, že ředitelem může být chvíli, ale profesorem byl je a bude celý život.

"Draco, co mi nesete?"

"Osnovy, jak jsem slíbil."

"Samozřejmě, posaďte se na chvíli." vyzval ho a sám si sedl na staré, vypolstrované křeslo. Rozložil před sebe pergameny, které byly do posledního místa popsané. Snape dlouze mlčel. Draco tušil, že si připravuje argumenty, kterými by práci znehodnotil.

"No, mohl jste do nich zahrnout více kouzel a lektvarů. Tolik vám toho tu chybí a to jen nahlížím. Není to škoda? Každopádně, detailně si to prostuduji po večeři. Draco, povězte mi, jste nervózní?"

"Proč bych měl být?" přešel téma osnov a reagoval raději na něco jiného. Zvažoval, zda to téma je příjemnější než-li to předešlé. Pozoroval Severuse Snapa, jak si ho prohlíží. Výraz měl neutrální - tedy tvrdý a přísný. Draco absolutně netušil, kam tím míří.

"Dnešek je prvním školním dnem. Přijedou noví studenti, bude rozřazování do kolejí."

"Myslím, že to bude úplně normální první školní den, tak jako každý rok a že jsem jich už zažil za svůj život." řekl lehce váhavě. Nevěděl jak na tu poznámku měl odpovědět, když neznal okolnosti. Tohle bylo divné. Na Snapa určitě.

"Máte pravdu, Draco, zažil jste jich hodně. No, děkuji za osnovy, zítra vám je vrátím, abyste se podle nich mohl případně řídit. Užijte si zbytek dne a uvidíme se na slavnosti."

"Děkuji, tak tedy na slavnosti." přikývl a vydal se ke dveřím. Vůbec neměl ani ponětí, co to bylo. Ne, že by ho to tak nezajímalo, ale raději to pustil z hlavy.

-

Draco spolu s profesory a profesorkami seděl za dlouhým stolem, ze kterého měl výhled na celou Velkou síň. Uprostřed v honosné židli, která spíše připomínala křeslo seděl Snape. V jeho klasickém černém plášti s rukama na opěrkách. Díval se vpřed a vyčkával spolu ostatními, až se otevřou dveře s budoucími studenty a s profesorkou McGonagallovou, která je má na starost. Starší studenti Bradavic také seděli za svými stoly, rozdělených podle kolejí. Hučelo to tu jako v úle, ale nikdo z oprávněných osob je neokřikl.

Dveře se otevřely a jako první vešla McGonagallová, za ní chvíli holé nic a pak malé děcka v hábitech. Byly vystrašení, překvapení, uchvácení, nevěřícní. Asi tak jako každý ročník, asi tak jako každé dítě, co se dostane poprvé do kouzelnické školy. Asi tak jako Draco, když mu bylo jedenáct a poprvé prošel těmito dveřmi.

Než přistoupili těsně před profesorský stůl, místnost byla opravdu dlouhá, prohlédnul si ještě ostatní osazenstvo. Profesorský sbor. Zachytil na sobě pohled, který ho zneklidnil. Patřil Snapeovi. Pohled byl významný, vážný, ale ne nijak káravý. Nechápal to.

Když nastalo rozřazovaní, snažil se soustředit. Upřímně ho to nebavilo, ale byla to tradice. Padala jména jedno za druhým, nevnímal je. Registroval jen koleje.

"Havraspár!"

"Těžké, ale Nebelvír!"

"Ehmm, Zmijozel!"

"Už vím, Mrzimor!" halekal Moudrý klobouk. Napil se z poháru vína. Potřeboval by pauzu anebo aby to skončilo a on mohl odejít k sobě. Když položil pohár zpátky na stůl a zvedl svůj zrak, padl mu na jednu holčičku. Nevěděl proč, ale musel si ji pozorně prohlédnout. Stála tam, evidentně vylekaná, ale tvářila se statečně. Měla zvednutou bradu a brala to příliš vážně. To gesto, už někde viděl. Bylo mu to tak povědomé. Byla menší postavy, drobná. Světle hnědé, až blonďaté vlasy po ramena. I na tu dálku spatřil, že má tmavé oči, ale ta neskutečná modř v jejích očích nešla přehlédnout.

Draco se přistihl, že je tou dívenkou až moc zaujatý. Netušil proč.

"Isidora Parkerová." vyzvala profesorka dalšího adepta pod Moudrý klobouk. Draco sledoval, jak ta dívka, na které visel očima, vystupuje mezi zbývajícími žáky a sedá si na stoličku.

"Těžké, hodně těžké. Kam tě jenom dám?" začal klobouk přemýšlet a Draco si uvědomil, že tohle je poprvé za letošek, kdy si naráz vyposlechne a vypozoruje vše, co se před ním děje.

"Oba tvoji rodiče jsem zařadil do různých kolejí. Moc dobře si to pamatuji. Z obou něco máš. Po matce chytrá a po otci...? Kde by jsi vynikla nejlépe? Zmijozel? Nebelvír?" tahle volba byla od té kožené mluvící věci hodně dlouhá. Tahle dlouho mu to ještě nikdy netrvalo. Kdyby to bylo na něm, zvolil by jednoznačně Zmijozel, Nebelvír nikdy!

Ze zvědavosti se podíval po Snapeovi. Přistihl ho, jak na něj zírá. Co se to děje?

"Nebelvír!!" najednou vykřikl klobouk, Draco sebou trhl a zadíval se na tu dívku jménem Isidora. Mohlo by mu to být jedno, ale mrzelo ho, že nespadla do Zmijozelu. Však ji nevidí naposledy.

Nebyl z ní unesen tolik v dobrém slova smyslu. Spíš mu připadala celkem protivně. Možná to bylo tím, že padla do té proklaté koleje, se kterou měl vždycky problém.

Po té holce zbývala ještě hrstka studentů, kterým opět nevěnoval vůbec žádnou pozornost. Nastražil uši pouze tehdy, když padlo slovo jeho koleje. A to se v tomhle momentu z téhle skupinky stalo jen pětkrát.

Následoval Snapeův zahajovací projev. Nebyl tak milý a obsáhlý jako projevy jeho předchůdce Albuse Brumbála, na to si moc nepotrpěl. Když domluvil, tleskl a všude po stolech se objevili nejrůznější druhy jídel, sladkostí a nápojů. Všichni se do toho s chutí pustili.

Draco si povzdychl, napil se a následoval zbytek.