Jak jsem v předešlé části zmínila, za svoji historii jsem napsala celkem 4 fan fiction. První na Eragona, druhá na Naruta. Třetí pak na kpop, tedy na ship (ano,stydím se) mezi skupinou Nu'est a B.A.P. A čtvrtá, crossover B.A.P a Supernatural, je na mém profilu.

Vlastně, ještě jsem kdysi zplodila nějaké ff jednorázovky, ale to se omlouvám, to musí už navždy zůstat pohřbené.

Z části plánované jako trilogie, kdy v každé sérii by se rozebíral problém/zápletka jednoho z členů. Také psáno někdy v první třetině/čtvrtině Shippuudenu? (co se týče fakt a reálií, proto jiný konec, jiné shipy a tak). Nakonec to zůstalo pouze u této dokončené série.

Začíná to nevině. Tým nových ninjů, složený ze synů Hatake Raigi, Hyuuga Dashima a Ayouguote Aliko, začíná plnit úkoly a mise, ostatně, jako každý tým geninů. Avšak aniž by to věděli, Aliko se začíná měnit k nepoznání a její síla každým dnem narůstá. Co za tím vězí? A bude tým kamarádů stejný, jako předtím?

____________

1. Trojice na bojišti

Ticho. Naprosté ticho. Ticho ve smyslu žádné rušení živými bytostmi. Jenom nádherné šustění listí lesů, jenž se tu po všech kopcích rozléhají, zpěv ptáků oznamující příjemný jarní den a proplétající se stébla trávy, jež se hromadně kymácejí ze strany na stranu a připomínají tak jemňoučký zelený koberec. Koberec, při pohledu na nějž máte chuť se svalit a už se nezvednout. Jenom pozorovat krásnou modrou oblohu dokonale sytou a posetou bílými fleky, které při trošce fantazie dávají dohromady tvary, při ještě větší trošce dokonce příběh s postavami, jež se hýbou spolu s větrem, jak silně fouká.

Ráj.

Tohle slovo by vystihovalo podle všech obyvatel blízké vesnice jejich domov. Skrytou listovou vesnici, Konohu.

Nádherná příroda, příjemní občané, laskavý Nanadaime Hokage a mírumilovný život. Možná zas tak mírumilovný není. Sic největší nepokoj ustal, i po všech těch letech se stále vesnice nedala do kupy. A i v téhle době jsou stále nějaké ty pokusy narušit mír a svrhnout svět do válek. A ninjů také není právě nejvíce. Možná však pomůže, když k nim přibude trojice právě se pokoušející zvládnout zkoušku přežití a plnit tak mise jako opravdový shinobi. Trojice, která právě stojí uprostřed toho poklidného místa, ale neobdivují přírodu. Připravují se dostat ze sebe to nejlepší.

Tohle je jejich cesta ninji.

„Proč jsem si vás zavolal... protože tady bude probíhat takzvaná... zkouška přežití," promluvil chladným hlasem vysoký muž s věkem do dvaceti pěti let. Jeho krátké hnědé vlasy mu jen mírně, skoro vůbec, zakrývaly lesklou kovovou čelenku uvázanou na hlavě kryjící čelo se spirálovitým znakem Konohy, jež má znázorňovat list. Na sobě měl tmavozelenou cestu s kapsami a malými pouzdry na svitky, pod tím tmavomodrý rolák s vyšitou červenou spirálou na levé ruce a tmavomodré kalhoty s pouzdrem na kunaj. Vyhlížel klidně, trošku děsivě, ale pod tím vším se skrýval veselý a hyperaktivní mladík. Avšak teď té trojici takhle nepřipadal.

„Zkoušku přežití?" zeptala se tichým dívčím, ale dospělejším hlasem dívka na pravé straně. Zezadu krátké a rozcuchané vlasy jí pomalu přecházely do dlouhé a rovné ofiny, avšak aby jí byla vidět pyšně nesená ochranná čelenka. Její oči byly tmavě hnědé, spíše se zdály černé. Postavou byla docela vyvinutá, zdůrazňovalo to její triko bez rukávů s velkým výstřihem do písmene V, a úzký pas jí zvýrazňoval pás namotané bílé látky. Ty měla také na levé paži. Na pravé jí držel tmavý čtvereček látky. Na nohách jí visely volnější teplákové kraťase po kolena v tureckém stylu, ale neměla moc holé nohy, vysoké černé boty se stříbrnými pásy ji zakrývali zbytek pokožky.

Starší muž kývl. To byla reakce nahánějící strach, aspoň pro všechny členy trojice. Dva chlapci stojící vedle sebe na sebe zmateně pohlédli. Jeden vypadá vážně a zodpovědně, s dlouhými tmavými vlasy úžasně rovné, jemnými rysy a tenkým obočím, pod kterým vše zkoumají zvláštní světlounké oči. Modré až bílé, ale takové, co se zdá, že vše prokouknou i do těch nejmenších detailů. Jeho vypracovanou hruď krylo triko, ale i tak díky elastičnosti látky byly všechny svaly výrazné. U krku se u trička větší a volnější límec roloval a tak celý jeho krk odhaloval. Na krátkých kraťasech má připevněné pouzdro s kunaji, černé boty a pod nimi pásy naskládané bílé látky. Ruce mu kryly černé síťované rukavičky dlouhé po loket, avšak na pravé ruce má navíc ještě potítko se znakem Konohy.

Mezi dívkou a tím bělookým chlapcem stál jiný chlapec, vypadaje nejvíce vzrušeně a natěšen. Jeho hlavní rys jsou nejspíš dosti rozcuchané na jednu stranu bílé až stříbrné vlasy. Jako ostatní na tomhle místě, i on měl na čele lesknoucí se čelenku a znak svého domova. Vážnou a skoro dospělou tvář měl z poloviny zakrytou tmavomodrou maskou, jež kryla ústa, částečně líce a nos. Byly vidět akorát oči, šedočerné živé a jiskřící oči. Oči, v nichž bylo vidět napětí, nedočkavost, odhodlání.

Maska mu přecházela do trika bez rukávů, což odhalovalo jeho nadupané bicepsy, ale také objímalo jeho hruď, která vzbuzuje touhu dotknout se. Na levé paži měl jakýsi proužek z látky po krajích s gumičkami, aby mu to, protože je to volné, drželo. Na té věcičce je všitá červená spirála. Na stejné ruce, ale u zápěstí má černé potítko se stříbrnými ostny, jež můžou ošklivě zranit protivníka, však samotnému klukovi nic neudělají. Druhou ruku má poměrně volnou, když se nepočítá namotaná bílá látka na předloktí. Na kraťasech na pravé noze jako všichni má pouzdro na kunaj. Nohy mu ke kolenům zakrývají černé podkolenky, dole boty.

„To zní dobře," špitl vzrušeně bělovlasý kluk a v očích mu vzplanul oheň.

„A co máme dělat?" vyřkl inteligentní otázku dlouhovlasý ninja. Nejstarší muž, jounin, se zlomyslně usmál.

„Budete mít čas do dvou odpoledne, abyste získali tyto dva zvonečky," zašmátral si v kapse, až nevylovil dvě nablýskané rolničky, „Kdo je získá, ten se stane geninem, bude plnit mise, které budou postupně nabývat na obtížnosti. Kdo neuspěje, vrátí se na akademii a zopakuje si celý ročník. A navíc ho přivážu k támhletomu kůlu," poukázal na tři kmeny v pozadí, „a budu před ním jíst ramen," tvář se mu zkřivila to zlomyslného šklebu. Trojici hlasitě zakručelo v břiše.

„To- To nemyslíte vážně, Goroki-sensei?" nahodil nevinný výraz ten uprostřed. Ale vše mluvilo za sebe. Myslí to vážně. Trojice nahodila bojovnou pozici a soustředila se jen na dvě cinkající rolničky. Nikdo nechtěl tady skončit, zopakovat akademii. Tohle je ponížení, které nestrpí. Pozorovali zvonečky jako tři hladový a nebezpeční psi.

2. Zvonky

„Nanadaime-sama?" vešli do prostorové místnosti dva starší lidé. Jedna vrásčitá babička s ulízaným šedivým drdolem a nízké postavy zahalená pláštěm a o něco vyšší plešatý stařík oblečen ve stejném hábitu, jako jeho společník. Spolu se pomalým krokem přibližovali ke stolu uprostřed té místnosti, jejíž strany vyplňovaly knihovny, skříně a obrazy neznámých lidí.

Židle natočená na okno, v jehož výhledu byl vidět obrovský monument všech sedmi Hokagů, včetně staříka třetího, bábi Tsunade, statečného Minata, jakožto otce Nanadaimeho, a samotného muže, který právě seděl na židli, se otočila. Blonďaté syté vlasy mu rostly do všech stran a zakrývaly tak jeho ochranou čelenku. I když svítili daleko do dálky, ještě více zářili jeho modré oči. Nádherné milostivé a veselé modré oči. Modré jako nynější nebe. I když seděl, na sobě měl plášť se zadním nápisem jeho titulu a čepici sundanou, ale visící za jeho krkem. Usmál se svým šklebkem na návštěvníky.

„Ano?"

Promluvila babička: „My, jakožto rada starších, si dovolujeme upozornit na jednu problematickou věc v případě tvoření týmů."

Naruto zpozorněl.

„O co jde(-ttebayo)?"

Členka rady starších přistoupila ke stolu zavalené hromadami papírů.

„Neušlo nám, že při tvoření týmů se dali do kupy dva vlastníci očních technik," řekla stručně, ale přemýšlivě.

„A?" oddechl si Hokage, že nejde o nic vážného.

„Vidíme v tom problém. Týmy by měly být vyvážené, tak proč jsou dva Kekkei genkai v jednom týmu? Je to také nespravedlivé vůči té nebohé dívce, Naruto-sama."

Nanadaime si nedovolil ušklíbnutí, jelikož si stále po takové době nezvykl na ty příšerně zdvořilé nazývání, ani na tu příšernou radu starších. On ví co dělá, má v tom možná i jasněji, než všichni ostatní.

„Ona to zvládne. A mé důvody jsem už myslím někde zmiňoval, nemýlím se? Obě dvě techniky jsou nějak spjaté původem a věřím, že tak o Fushiganu zjistíme toho co nejvíce(-ttebayo)."

Babička přivřela podezřele oči, na staříkově čele se vrásky ze stáří ještě více prohloubili.

„Ale-"

„Máte problém s mým synem?" ozval se ze dveří vysoký muž v typické uniformě Listové. Bílé střapaté vlasy byly nahozené na jednu stranu, na tu, na níž ochranná čelenka zakrývala jedno oko. Vstoupil dovnitř místnosti. Členové starší rady po něm vrhly nenávistivé pohledy, poté však s mlčením opustili místnost.

„Kakashi-sensei...čekal jsem, že přijdeš dříve. Typicky pozdě," ušklíbl se blonďáček a poté se sklonil do šuplíku pro nějakou věc. Zanedlouho vytáhl skleněnou čirou kouli po staříkovi Sandaimemu.

„Už to začalo?" zeptal se zvědavý Hatake Kakashi a naklonil se mírně ke kouli, v níž se začali pomalu zobrazovat barvy, zezačátku zelená, později i obrysy postav a nakonec tam stála naše trojice čekajíc na zahájení tréninku přežití.

„Musím vám ale předem něco říct, a když to nebudete brát vážně, nikdy neuspějete," promluvil ještě jounin tiše a nepřestával sledovat tři děti před sebou předstíraným přísným výrazem.

„Co?" otázala se tiše jediná dívka ze všech.

„Když nebudete mít vůli mě zabít, tak nemáte šanci je získat."

Klidná a pohodová Kakashiho tvář se zkroutila do otřeseného a překvapeného výrazu. Naruto naopak zadržoval smích.

„Na-Naruto...Cos to naučil mého syna?!" klidně ale zároveň otřeseně promluvil bělovlasý ninja. Nanadaime zachoval chladnou hlavu.

„Chtěl jsem ho naučit kage bushin, ale neměl dostatečnou motivaci(-ttebayo)," vymluvil se Naruto a ušklíbl se. „Aspoň moje opatrování k něčemu bylo, vidíš že získal zvonečky."

„J-jo," hlesl Kakashi a nevěděl, jestli má být šťastný, smát se, nebo vybouchnout vzteky. Proto radši nic nedělal a stále zíral na kouli, kde už obraz tří dětí zmizel a bylo to jenom pouhé sklo. „Někdy si říkám, že má více hyperaktivity po tobě než po mě."

Nastala chvíle ticha. Naruto se stále usmíval, až mu to došlo.

„N-ne! To ne! Podívej se na něj pořádně! Vypadá jako ty, ne jako já, ještě já a Anko...vždyť víš, že ona je také tak veselá!" pohotově zareagoval a vymazal tak Kakashiho obavy. „A navíc čekám odpověď od Sakury-chan..." dodal se začervenáním.

„Takže jsi to udělal?"

Veselý a už dlouhodobě zamilovaný Hokage kývl.

3. Na ramenu

Cink!

Dvě rolničky zacinkaly v Raigiově ruce.

Rozhlížel se s vítězným úsměvem po okolí, odkud z trsů keřů a velkých stromů začali pomale přicházet na cvičiště jeho dva společníci. Hyuuga Dashimo a Ayougote Aliko. Měli nasupené výrazy.

„No super, ani jsem si s ním nezabojoval..." vzdychl dlouhovlasý ninja Dashimo a očkem přelétl po ležícím tělu Goroki-senseie. „Co teď bude? Navíc...získal si rolničky jen ty," dodal rozzlobeně.

„Já se nechci vrátit na akademii!" zaškemrala dívka a klesla k tělu na kolena, sklopila hlavu a vzdychala. Hatake Obito Raigi zacinkal rolničkami a zasmál se.

„Nikdo z vás nepůjde, samozřejmě," zachichtal. „Pracujeme jako tým. Nenechám vás ve štychu jenom pro nějaké pitomé zvonky. A je jedno, jaké mi dají příkazy. Ano, sice ve světě ninjů jsou ti, co porušují pravidla, považováni za odpad, ale ti, co opustí své přátele, jsou horší než odpad," pravil Raigi a nepřestával mít na ústech úsměv zakrytý maskou.

Dashimo se hořce zasmál a pohodil hlavou, natož jeho vlasy jako závoj vytvořili ve vzduchu lesklou vlnku.

„A tos vzal kde?"

Raigi se sekl. „Řekl mi to táta..." špitl, trošku sklesle, ale hned nato mu jeho nálada zase stoupla a pozornost se přenesla na ležícího senseie. Krev mu sice přestala téct, ale stále ji měl ani nezaschlou pod nosem.

„A co s ním?" poukázala na jounina Aliko a ďoubla do nehybného těla nohou.

„Ten se nevzbudí dlouhou dobu," poznamenal vesele bělovlasý ninja a mírně se nad Goroki-senseie naklonil, aby zhodnotil situaci.

„Máš pravdu," dodal Dashimo. Raigi na něj pohlédl, proč si toto myslí, a hned pochopil. Byakugan byl aktivovaný. Oko, které rozpozná tok chakry, dokáže najít body přívodů chakry a také vidí vše okolo sebe. A nejen to. Má svá tajemství a ta zůstanou navždy skrytá.

„Rád bych odešel, ale měli bychom čekat...jenže..." chytl se Raigi za břicho a snažil se aspoň trochu utlumit zakručení. Následovně se tento zvuk ozval i od Dashima a Aliko.

„Pojďme," řekl suše Dashimo a následován dalšími dvěma ninji odešli z tohoto tichého a klidného místa, zanechávajíc za sebou nehybné tělo, do rušného středu vesnice k obchodu zvaného Ichiraku ramen.

Trojčlenná skupinka procházela hlučnými ulicemi, jejichž hluk zastíral slabý zvuk cinkající rolničky při každém Raigiově kroku. Ať už mluvili starší lidé, nebo křičeli a hráli si na ninji malé děti, všude bylo živo. Sem tam se mihl nějaký chuunin nebo jounin, ale povolán na nějakou akci se vypařil s cílem kancelář a Hokage. Ale nic zvláštního. Konečně se dostali do ulice, kde je restaurace s ramenem. Pro ni symbolický je bílý papírový lampion s červeným názvem Ichiraku Ramen a také majitel tohoto krámu, Teuchi.

Trojička si zasedla na židle, Raigi na kraji, a objednala pokrm, celá vyhladovělá. Teuchi si je zvědavě prohlédl od hlavy až k patě a udiveně ze zeptal: „Copak jste neměli mít nějaké cvičení?"

Raigi usrkl vody a vesele se usmál.

„Ano, proč se ptáš?"

„Neměli byste být trochu...zašpinění? Vysílení? Nebo jste neprošli? Už tu obsluhuji přes dvacet let, takže vím o čem mluvím," zamyšleně pravil.

„Prošli," krátce odsekl Raigi a natahoval se k blížící se míse toho milovaného ramenu. Mísa se už blížila k hladovému chlapci, ale Teuchi natáhl ruku a tak společníka zastavil.

„Řekněte mi všechno," Teuchi šeptl vážně a prosebně, poté nechal, aby se mísa dostala ke všem třem.

„Itadakimasu!" zvolal Raigi a pustil se do jídla, avšak jedl dost opatrně, aby mu nikdo nedokázal nahlédnout do jeho pravé tváře, a za neuvěřitelnou dobu byl ramen pryč. To však nedokázalo zasytit ani jednoho z nich.

„Řeknu ti to, když nám dáš tři rameny gratis!"

Muž se zamyslel, poté přikývl a zvolal na svého společníka, aby udělal další porce na jeho účet. Raigi se spokojeně usmál, i když to přes masku nebylo vidět a zahrabal se v kapse, odkud vytáhl dvě cinkající rolničky.

„J-Jak?" zakoktal prodavač, jelikož se nenašel nikdo, kdo by ty zvonečky získal takovým způsobem – za krátkou dobu, bez nijakých vážných poškození a ještě k tomu bez nijakých náznaků, že by byl jejich sensei nablízku. On už tu je celý svůj život, prodal ramen nespočet ninjů, samotným Hokagům, takže ví, jak to tu v tomhle světě běží.

Hatake Obito Raigi se několikrát ohlédl, poté naklonil a šeptem prozradil svoji techniku.

„Použil jsem na něj Harem no jutsu!" špitl a v očích měl jiskřičku šibalství. Teuchi vytřeštil oči.

„Myslíš tu techniku Nanadaimeho? Naruta?" netušil, jestli se má smát, nebo divit se, každopádně nedokázal pochopit, jak se ta nestydatá Narutova technika dostala do rukou Kakashiho syna. Sám si pamatuje, jak ten malý ďábelský klučina jedl každý den v jeho restauraci, jak byl šťastný, když odmaturoval, vykládal o svých zážitcích...a vymýšlel dokonalejší a dokonalejší formy téhle techniky, stejně jako jeho mladší podobizna ve formě jounina Konohamara.

Raigi kývl.

„TA technika. Naučil mě ji sám Naruto-nii-san. Táta chodí často na mise a nemá na mě čas," říkal tiše a smutně, „ale Naruto na mě chodí dohlížet a učit techniky, jako třeba Harem, Kage bushin, Kuchiyose a různé," zvesela pravil a snažil se tak překrýt ten mírný smutek. Teuchi spokojeně kývl a podal jim další mísy ramenu. Ty se do nich dostaly coby dup.

„Jsem tak nedočkavá na naši první misi!" nadhodila po jídle při odpočívání Aliko. V tmavých očích jí to vesele hrálo a zaplněný žaludek jí povzbudil náladu.

„Ano, já také. Bude to zajímavé," špitl Dashimo a zadíval se na černou tečku na stole.

„To bude," ozval se za skupinkou známý a chladný hlas. Všichni vytřeštili oči a báli se otočit, ale odhodlali se. Za nimi stál Goroki-sensei. 

____________

Za pár hodin, když se blížila večerka, se všichni ninjové sešli v pokoji geninů a probírali strategii. Yamato začal.

„Hned jako první nápad mě napadlo při odtažení pozornosti sledujících nepřátel to, že bych vytvořil ze dřeva stejný vozík, jako mají ženy a oslíka. To by bylo samozřejmě nastražené pastmi. Jak to Raigi vypadá, rád používáš stínové klony, takže kdybys mohl k tomu přidat i přeměnu a proměnit se v naše klientky a nejen to, hodně by si pomohl," díval se stále do šedých očí chlapce, který hrdě kývnul.

„To bychom měli první část a to návnada. Teď, když nastane případ, že na nás hned nezaútočí, ale budou sledovat, což budou, nic nedělejte a chovejte se nenápadně. Ignorujte. Musíme se dostat na vhodné místo k boji, kde bychom mohli mít strategickou výhodu. Pamatujete si na to místo, o kterém nám Nata vyprávěla, že se tam nachází kameny, o kterých se říká, že rostou ze země?" optal se a všichni kývli. Vzpomněli si na místo, na jakousi louku plnou zelené trávy a dvoumetrových kamenů, které do krajiny nijak nezapadali, spíše to vypadalo, že spadli z nebe. Jsou tam přes stovky let a prý mají kouzelnou moc.

„Sice může nastat problém, že použijí zamaskování do terénu, ale tam bylo výborné prostředí k boji. Dashimo, ty si vezmeš na starosti protivníka, který bude více vynikat v boji na blízko, i kdyby o malý kousínek. Raigi si vezme na střední vzdálenost, to bys měl díky svým taktikám s klony zvládnout, a Aliko bude hlídat vozík."

„Cože?" vstala do stoje z postele Aliko a mračila se na kapitána. Bylo jí jedno, jestli nasadil svůj hrůzostrašný výraz, díky němuž se Raigi složil do rohu pokoje a nehodlal ho opustit.

„Budeš jakože hlídat vozík, někdo to musí udělat a navíc ty máš schopnosti, které jsou k tomu nejlepší. Stačí jenom, aby někdo k němu udělal krok a ty mu střelíš tu svoji pěst. Bude nápadné, když necháme vozík samotný, ne? A teď klid. Já si vezmu na starost nejzkušenějšího, vůdce, a určitě někoho takového budou mít."

Raigi se poškrábal skrz tmavou masku na bradě, což poslední dobou dělá často.

„Ale co když nebudou mít trpělivost sledovat nás až na to místo? Je dobré setrvat, ale není nějaké bližší? A co když hned zaútočí, co máme dělat?"

„Co máte dělat? To, co jsme si řekli. Jenom abyste věděli, že nesmíte dělat ukvapené reakce, jasné?"

Hatake Obito Raigi otráveně kývl. Čeká je náročný den.

„A ještě jedna otázka," oznámil tiše a rychle její obsah co nejrozumněji formuloval. „Když zaútočí dříve, musíme se přizpůsobit okolnímu terénu. Ale co když nás budou sledovat déle, či naši past prokouknou? Mohou mít něco jak byakugan a zjistit si-"

„To nejde. Nic podobného není, neexistuje. Jestli nás budou sledovat déle, nebo jim nepřijde to místo jako skvělé pro naše přepadení, zaútočíme my. A jestli to prokouknout, poznáme to a ihned je doženeme. A teď se připravte na zítřek, každý musí být v maximální koncentraci!" upozornil je s vážným výrazem a odešel k sobě.

Noc byla velmi tichá...

18. Kov v kameni

„Od teďka za den, a můžete vyrazit," dodal poslední varování Yamato třem panikou zmocněným ženám, jež se u sebe krčili převlečeny ve svých typických róbách. Raigi si je celé prohlédl, musel vidět každý jejich detail, aby proměna byla co nejvěrnější. Pak jenom nahromadil chakru a vytvořil tři klony, ty se postupně přeměnili v tyhle bojácné a tvrdohlavé ženské.

„Tak co Yamato, líbím se ti?" promluvila Kuita a s pohozeným černých vlasů udělala svůdný pohled svými světlýma očima. Proměny byly zdařilé, kapitán neměl co vytknout. Bylo poznat, že se chlapec věnoval celý večer pozorováním a hodnocením způsobů sester, aby získali co nejvíce času. Mise vypadala velmi nadějně.

Poté vyšli ven před hotel po zaplacení částky za týdenní ubytování. Tenzou vyslal sondu, aby se přesvědčil, že je nikdo nesleduje, poté mokutonem vytvořil úplně stejný vozík, jaký vlastní sestry. Dokonce i oslík byl věrný, i když tu byla ta nevýhoda, že se musel neustále kontrolovat Yamatem, protože kdyby vytvořil klon a přeměnil by ho v zvíře, bylo by znát, že se rychle unavilo. Dodělali potřebné opatření, pasti a jiné součásti plánu. Nakonec pouze zamávali klientkám s uklidňujícím úsměvem a s myšlenkou, že stejně nejsou zachráněni, dokud to Hokage s Tsuchikagem nevyrovná. Ale už by dávno mohl.

U brány je bez problémů pustili. Teď už jen musí několik hodin hrát tohle hloupé divadlo, než konečně mohou zaútočit. Bylo to pro Raigiho nepříjemné kvůli jeho netrpělivosti a nedočkání na boj.

Uběhli více jak tři hodiny, stále toho stejného. Raigiho klony odváděli skvělou práci, slečinkovské pohyby, svůdné pózy, povrchnost a hloupé otázky. Kdo by poznal, že ony nejsou ony? Pronásledovatelé nejspíš ne, protože je tu celou dobu sledovali nejméně tři ninjové.

Jeden se držel více vepředu a dával rozkazy, plížil se však velmi dobře a jen těžko ho dokázal Yamato rozeznat. Pak s ním byli další dva, určitě dva, nejspíš také uprchlí ninjové, kteří mají jenom základní vzdělání, ale zato mnoho zkušeností, avšak ne dost na to, aby dokázali zakrýt svoji přítomnost. Z toho kapitán usuzoval, že budou docela mladí, a to ho mírně deprimovalo. Proč má tolik uprchlíků Otsuchiya ve svých spárech? A proč s tím jejich Kage nic nedělá?

Tady je ta skála, zostřil svůj zrak Yamato na třímetrový kus kamene, jenž stál mezi pár jehličnatými stromy. Tento div naznačoval, že jsou nedaleko budoucího místa boje. Snad si ti pronásledovatelé uvědomí, že tam budou mít výhodu, jestli zaútočí. Jenže si neuvědomí, že jejich výhoda nebude pravou výhodou.

Stromy nastupovali řidčeji a řidčeji. Hrobové ticho lesa spolu s šustěním hlíny a kamenů pod dřevěnými koly vozu vystřídala tlumenost, v níž se ozval jenom případný skřípot dřeva, jinak nic. Co by taky mohlo na tom travnatém koberci?

Bylo to neregistrovatelné, tiché švihnutí v pískotu jedné ze sester, která si libovala v nádherném pohledu krajiny. Tiché švihnutí, které mělo za následek ještě větší hluk, aneb panický srdceryvný křik žen. Tiché švihnutí, jež mělo za následek padání tří těl k zemi. Těla dětí se sny stát se ninjou a ne zemřít na tomto plácku zasaženy kunaii a krvácet ze zad. Rychlím a nečekaným střelám se nedalo vyhnout, ale přeci se Yamatovi podařilo včas zastavit a nechat proletět nůž těsně kolem jeho obličeje. Oslík zastavil a nehybně, jako socha, postával na trávě zapředen do vozu. Ženy pištěli a plakali při pohledu na krvácející a nejspíš mrtvé děti.

Raigi... Dashimo... Aliko... všichni tři nebyli dost rychlí, aby mohli přežít. A to se jim vymstilo.

Z lesů na louku vyskočili tři muži, přesně jak Yamato předvídal. Jeden je vůdce, vypadá nebezpečně, jeho obličej kryjí černé vousy. Jeho pomocníci jsou dva chlapci, určitě nemají více jak osmnáct, v očích se dá číst smutný příběh jejich života. Neměli jinou možnost než právě bojovat a byly si toho vědomi.

Muž ve předu se zasmál.

„Dejte nám to zlato a budete ušetřeny!" křikl s pohledem na tři sexy postavy a nevšímal si Yamata. Jeho pohled byl nechutný.

„Zlato nevydají," promluvil s klidem Tenzou a propaloval očima v nehybné tváři vůdce. Ten se znova zasmál.

„Ty máš ještě kuráž se bránit? Ty tři děcka, kteří si hráli na ninji jsou mrtví, jen se podívej!" rozmáchl kolem sebe rukama, aby ukázal na těla v trávě. Yamatova tvář se zkroutila do úsměvu, sotva patrného. Tři těla se proměnili v mlhu. Aliko, Dashimo i Raigi zmizeli v podobě kouře. Místo toho z vozu hbitým pohybem vyskočili praví geninové a postavili se do formace. Aliko zůstala poblíž vozu, Raigi a Dashimo aktivovali své oční techniky a rychle tak podle toku a používání chakry vyvodili závěr, kdo je z nich lepší na taijujtsu, podle toho se postavili.

Vůdce byl překvapený, nejspíš nenacházel slov, ale hned nato se usmál a pokynul svým psíkům bojovat.

Všichni nasadili vražedné tváře, kromě panických klonů sester.

Spustili se do boje. S prvními neuvěřitelně rychlými pohyby vytasili zbraň a s útokem od sebe odskočili a vytvořili si odstupy. Raigi hned nato použil Sen'ei Jashu, chtěl se pokusit množstvím zelených hadů zabránit protivníkovi v pohybu, aby ho bez potíží mohl omráčit. Nepodařilo se. Mladík, jenž soupeřil s Raigim, byl velmi rychlý a jednoduše bez potíží se motajícím hadům vyhýbal. Raigi před sebe natáhl i druhou ruku, z níž vystřelili další hadi, kteří by obklíčili a znemožnili útěkovou cestu. Sice to byl rychlý krok, protivník byl o setinku rychlejší a znova se bez problémů vyhnul útokům.

Když to takhle dál půjde, nejsem si jistý, jestli se on dříve unaví, nebo já vyčerpám všechnu svou chakru. Musím to nějak ukončit, ale nemohu takhle vymýšlet strategie, určitě neukázal svá esa. Ale to ani já, přemýšlel o možnostech a pak se mírně zašklebil. Byl to pro něj risk, ale vložil více chakry do fushiganu, jehož trojúhelníky se více protáhly, až se špičky nespojily se středem. Teď viděl dokonale každý jeho příští pohyb. Teď už ví, jak ho může chytnout. Je to tak jednoduché!

Hadi na něj zaútočili z všech stran. Nezbývalo mu nic jiného, než vyskočit do výšku. To bylo předvídatelné i bez fushiganu.

Vím o co se pokouší, nepříteli projelo myslí a sám se usmál. Při výskoku z kapsy vytáhl kunai s nití, který vyhodil silou do kamene. S cinknutím se zarazil dovnitř a držel. Teď jenom mírně zatáhl za nit a vyjel z trajektorie výskoku nahoru.

Dashimo také nasadil své nejlepší taktiky. Nenechal protivníka vydechnout. Každý jeho kop zastavil, každé pěsti se vyhnul, ale také to tak bylo naopak. Jeho pokusy zastavit na okamžik srdce či poškodit jiné orgány pouhým správným určením, kam prsty bodnout a poškodit cévy a nervy, byly marné. Ještě k tomu se vyhýbal jednoduchým technikám útoku vodního živlu. Jediné štěstí bylo, že nebyly na pokročilé úrovni. I tak čas od času schytal mokré fleky na jeho oblečení. Ale nebylo to nijak škodné.

Rychlým a bezchybným pohybem vymrštil levou ruku s narovnanými prsty. Měl jím poškodit svaly pod ramenem. Protivník vztyčil ruku, kterou jednoduše zastavil protivníka. Druhou se pokusil Dashima praštit. Ten s otočkou uvolnil zablokovanou ruku a zastavil ní ránu. Nečekal však s nohou, jímž kolenem schytal genin z Konohy ránu do břicha. Skrčil se snažíc potlačit bolest, ale protivník ho znovu udeřil do stejného místa a způsobil ještě větší bolest. Dashimo se sesouval do kleku.

Vůdce nepřátelů a kapitán týmu se na sebe vrhli obrovskou rychlostí a v ruce zbraň. Zatímco ninja držel obyčejný ale účinný kunai, nepřítel si potrpěl na efektech a úkazu svých dovedností s katanou. Krásné čisté ostří se lesklo ve svitu slunce. S hlasitým cinknutím a jiskrou do sebe ty dvě zbraně narazily a vzájemně se zablokovaly. Po bezcílném tlačení na nepřítelovu zbraň a pokusu o uvolnění od sebe odskočili a znova, z jiného úhlu zaútočili. Další cinknutí, další souboj sil, obyčejný boj bez žádných technik, které nebyly potřeba. Měřili schopnosti protivníka, aby mohli na jejich základě sestavit strategii, či jenom bojovat a věřit, že zrovna ta osoba je silnější a porazí druhého.

Znova po nespočetných pokusech běželi proti sobě, Yamato zadával pečetě. Místo setkání zbraní protivník zabořil katanu do dřevěné bariéry a nemohl ji odstranit. Když se zpoza ní vynořil ozbrojený Yamato, hmátnul do kapsy a vytáhl také kunai, jímž se ohmátl a zahnal Yamata při snaze uhnout více do dálky. Tak získal čas na pečetě.

Ať už si mladík bojující s Raigim myslel cokoliv, nebylo to správné a následující děj neočekávaný. Díky vychytralému fushiganu věděl dopředu, o co se chystá, o jeho úniku, sice o malinkou chvilku, avšak věděl. Ze země se vynořil had, akorát načasovaný, obmotal nohu protivníka a poslal mu do těla jed, zároveň s tichým vyslovením techniky Raigiho. Měl by vyhráno, ale přehlédl jednu skutečnost, která nešla jednoduše prokouknout, a na kterou doplatil. Na obličeji protivníka se objevil úšklebek. Tělo se proměnilo v temný kouř.

Co to...? Přimhouřil namodralé oči s černými obrazci, aby přišel na kloub této technice. O jaký druh klonu se jedná? Ještě než stačil na něco přijít, ohnal se s kunaiem kolem své osy, jeho stříbrný přívěsek létal ve vzduchu, a řízl tak nepřítele, který nestačil uhnout. Jeden bod pro Raigiho, ale na co mu je platný, když protivník má body dva? Jeden za neskutečnou rychlost, i když těžce by se vyrovnala jouninovi Rock Leemu, druhý za klon, který nedokázal rozpoznat. Je to něco podobného jako stínový klon, akorát na jiné bázi, jiné výplni. Tahle mlha po rozplynutí byla černá. Nenapadalo ho nic jiného, než málo známý kouřový klon. Tohle je protivníkovo eso? Nebo má ještě něco v rukávu?

„Klony, chytré," poznamenal Raigi s usmívajícíma očima přesto, že pohled v nich byl vraždivý.

Mladík naproti němu si jen odfrkl a vrhnul se do útoku.

Vstaň! Vstaň! Křičel ve svém nitru Dashimo. Nenech, aby tě někdo porazil, nenech, aby byl Raigi lepší než ty! Přímo řval a překonával bolest, zatímco se jeho nepřítel odvažoval k dalšímu útoku. Nestihne to. Mohl by uhnout, ale potom už to nestihne. Rychle mu zasáhni svaly na nohách!

Shromažďoval sílu do rukou, aby mohl dostat toho kluka na zem. Ale nebyla velká pravděpodobnost, že by tohle zvládl v krátkém, kraťoulinkém času. Ne, on musí!

Noha se zvedala, v zpomaleném čase vše proběhlo postupně a neočekávaně. Pokrčila se a napřahovala k výkopu. Už se se vší silou přibližovala k válejícímu se chlapci, však něco se stalo, do dráhy vnikla něčí ruka, a aniž by se dotkla nohy nebo cokoliv jiného, vše ustalo. Nepřítel nohu složil zpět, překvapen a se zničenou botou. Dashimo zaostřil zrak, viděl před sebou klečet Aliko s vražedným pohledem. Hned uskočila zpět k vozu, aby na sebe ještě více nepřiváděla pozornost. Ale stalo se tak. Dashimo a ani Raigi, který se na okamžik odvrátil od boje na rychlost a ostří, nevěděli, co si myslet. Co říct. Co dělat. Jejich oční techniky prokoukli kouzlo Aliko. Prapodivné kouzlo.

Vůdce nepřátel zadal pečetě a s nimiž proměnil půdu v bahno, husté a lepkavé, a které zaklínilo v zemi Yamatovu nohu. To nebyl problém. Mokutonem nohu vyvýšil v pařez, jímž se dostal z bahna a pak jednoduše nohu od pařezu odpojil. Okamžitě vytáhl shurikeny a poslal na cizího ninju smršť zbraní.

Dashimo se po incidentu vzpamatoval, okamžitě v momentu překvapení chňapl po noze a druhou rukou zasáhl a oslabil svaly. Tohle by nevydržel snad nikdo. Soupeř přepadl do pokleku a díval se tváří tvář Dashimovi s fialovo bílýma očima. Ten ještě více zaútočil, souborem nepostřehnutelných velmi rychlých a ladných pohybů přerušil tok protivníkovi chakry, Nakonec mu věnoval ránu, jehož ho na dlouhou dobu uspala.

Pak vstal, musel se předklonit, aby mohl zadržet bolest, a rozhlédl se na dva zajímavé souboje.

Raigi se už přizpůsoboval rychlým pohybům mladíka. Ale musí uznat, že bez fushiganu by mu to jen těžce šlo. Vkládal velké množství do oční techniky, aby nejen předvídal jeho pohyby, ale také je kopíroval. Sice je stále pomalejší než originál, pomalu s e mu vyrovnává, tělo si zvyká, a to protivníka mate.

Se zvukem cinkání ostří, švihání při rychlých kopech a zrychleném dýchání se ve změti pohybů snažili soupeře zasáhnout do kritického bodu, nějak ho oslabit. Uprchlý ninja ze Skryté kamenné se snažil být rychlejší, ale jak mu ubývala síla, nebyly výsledky dostačující. Ale Raigi také neměl navrch. Chakra mu ubývala a on se musel omezit jenom na využití naučených pohybů, udržování stálé zapamatované rychlosti a předvídanost. Trojúhelníky v jeho očích se zmenšili. Bojovník v tom viděl příležitost.