Nápad na napsání tohoto vzniklo nečekaně při kočárkování krajinou, kdy je člověk ponořen v myšlenkách a najednou přišla múza, zaklepala na rameno a doprovázela mě v hlídání spícího mimča a já samozřejmě společnost neodmítla.

V první řadě musím přiznat - určitě nejsem ten nejlepší rádce a kdo ví, jestli si můžu dovolit tady vnášet rady, ale tak co. Jsou to jen mé postřehy ze čtení - především manhwy a danmei příběhů a občasných naražení na zdejší příběhy a vlastně toho, co sama bych chtěla dosáhnout, a za čím se ženu (a proto nemůžu na sebe odkazovat jako na dobrý příklad, protože hodně věcí nemám dotaženo ani do půlky).

Všechny tyto poznatky, postřehy, mé kecy - všechno si myslím, že vede k napsání příběhu, který pak bude stát alespoň trochu na reálných základech a hned se bude lépe číst. V dnešní době, především tady na wattpadu, vznikají bxb příběhy skoro exponenciálně, ale co se týče nějakého obsahu nebo sdělení... Jde spíše o splnění jakýchsi nereálných představ a fetišismu. Ale pokud chcete uchopit toto téma vážně, tak možná není od věci zamyslet se nad body, které tu prezentuji.

Pojďme se na to podívat trochu realistickýma očima.

Homosexualita jako virus

Hned musím poznamenat, že nechci nikoho urazit tímto nadpisem. Proto to hned vysvětlím. Typická situace. Máme nějaký boyband o 6 členech. Jeden má crush na druhého, ten zas na třetího, ten na čtvrtého, atd. atd. Nebo! Máme středoškolskou třídu, v níž polovina kluků (nebo všichni) jsou gayové.

Když se mrkneme na nějaké zběžné statistiky, homosexualita je zastoupena asi tak ve 3% (cca, moc jsem se po tom hluboce nepídila). Tak mi teď matematici vypočtěte, jaká je pravděpodobnost, že v jedné chlapecké skupině budou všichni gayové? Snížíme laťku, polovina členů budou gayové? A co v takové středoškolské třídě? Kdo sleduje thajské BL seriály, ví, že třeba fakulta inženýrství je plná gayů.

Chci tím říci, že i když bude jeden člen, možná dva, opravdu gayové nebo bi (aby vám to tedy vycházelo do příběhu), rozhodně nebudou svou orientaci přenášet na ostatní členy a ty na další skupiny a nebo spolužáky a najednou hele, je tu vůbec někdo, kdo nemá crush na kluka?

Prostě, vypadá to hodně naivně, když se do příběhů vnáší tento faktor no-straight-person. Váš příběh bude určitě vypadat uvěřitelněji, když se hlavní postava, peroucí se se svojí identitou, setká s lidmi, kteří ji nemusí přijmout, kteří jí mohou škodit. Když její crush nebude reálný, protože ten bude okupován myšlenkami na holky a imunní proti "viru".

Jeden pár na příběh klasicky stačí, dobrá, přihoďte nějakého do třetice, když už chcete, ale prosím - ne ze stejné třídy! A už rozhodně nedělejte ty pentagony nebo hexagony nebo co.

Každý má na plastické operace a posilku

Aneb. On byl krásný, svalnatý, opálený, uuuh. A on byl také krásný, nádherný úsměv, dětské oči, uuuh!

Samozřejmě, z pohledu ženy se to hezky čte, když jsou oba jak z katalogu Men's Health, třebas. Ale nikdo není dokonalý, každý má nějaké jebáky na ksichtu, nebo křivý nos. Rozhodně se ale nedokáže nakumulovat tolik finalistů Muže roku na jedno místo, do jedné třídy nebo kanceláře.

Ok, boybandy jsou kapitola sama o sobě, tam je vzhled podmínka pro vstup, řekla bych. Přesto jsme ale vygumovaní tím, co nám předhazují upravené fotky jejich photoshootů, filtry v MV. I tak má každý své rysy, ne vždy dokonalé. Bez makeupu, v behind-the-scenes videích, v jejich původní barvě kůže (no-white-washing), v jejich trainee dnech také nevypadají jako při debutu, hm? Trochu makeupu dělá divy. Takže může mít pěkný obličej, ale třeba má moc úzké rty, nebo moc široké, nebo není moc vysoký, nebo má úzká ramena, nebo má tendenci přibírat.

Tady tímto trochu více útočím na danmei, což je asi jeden z největších - podle mě - nedostatků. Tam je totiž každý jak stvořen bohem (to je samé jade-like-skin, slim-slender-waist, long legs, peach-blossom-eyes nebo phoenix-eyes, existují ale i jiné oči!), až to pak vede k tomu, že postavy v hlavě splývají do jedné. A to nechceme, že? To nikdo nechce.

Takže - ne krásný, něco charakteristického, prostě udělejte postavu pořádnou, jak si to zaslouží, i se všemi nedostatky!

(a popravdě, ehm, taky mám potíže se tohoto zbavit :/ )

Všechny ženy jsou nástrojem ďábla!

Tak. Důležitý bod, který musím probrat, protože... prostě musím.

Všichni to známe, setkali jsme se, v příběhu se prostě objeví nějaká mrcha, nebo dvě mrchy, nebo tři mrchy, a najednou jediná dobrá postava ženského pohlaví je možná matka jednoho z hlavních postav. Nebo učitelka (pokud není v příběhu učitel - sexy a hele, gay). Nebo jsou ženy napsané jako schránky s hezkým úsměvem, typické damsel in distress, bezcharakterní.

Buďme upřímní. Snad 99% bxb příběhů je napsáno ženami. Tak hele, holky, proč se takto shazovat? Rozhlédněte se kolem sebe. Jsou snad vaše kamarádky mrchy? Vaše sestry, tety, sestřenky, mrchy? Ne. Mrchismus není definován pohlavím. Lidi jsou všelijací. A proto i vaše ženské postavy by měli být všelijaké. Silné, chytré, alergické na arašídy, závislačky na počítačových hrách, proč ne? Ať je prostě žena také součástí dějové linky, ať pomáhá v rozvinutí příběhu, a ať ji nemusí nenávidět všichni čtenáři, ale fandit jí, vžít se do ní a také se cítit jako nejlepší kamarádka hlavní dvojky. Nebude to zajímavější? Hm?

Nebuďme jako knězi ve středověku, neupalujme ženy na hranicích pro dobro příběhu. Naopak, uškodí mu to.

Uke jako po lobotomii

K označování celé seme/uke-top/bottom-gong/shou věci se ještě dostanu. Jen chci poznamenat, že tyto pojmy neberte k sobě. Je to jen pro ukázku věci.

Protože, tohle je snad největší klišé ze všech klišé co mohou existovat.

Malý hnědovlásek se krčí v lavici a nakukuje po tom namakaném, hustém šikanátorovi-spolužákovi, který vstane, zatáhne ho na záchody, a po měsících bití a šikany ho znásilní a ten hnědovlásek si to nechá líbit, protože je ťuťu ňuňu a ještě se do svého trýznitele zamiluje a odpustí mu všechno, i jeho nevěry, ponížení a co já vím co.

Fuj. Musím rozdýchat, že jsem něco takového vůbec napsala.

Takže. Nedělejme typického bezcharakterního "ukeho". Zase, rozhlídněte se kolem. Narazili jste někdy na takového člověka? Který by v osmnácti neuměl říci ani slovo? Nechal se sebou házet sem tam?

1) jestli někdo někoho šikanuje, a co hůř, kdyby ho opravdu znásilnil, ten člověk by odešel ze třídy nebo ze školy, nebo ji dokončil se zaťatými čelistmi, aby ty lidi už navždy neviděl; rozhodně by se do něj po takovém zážitku nezamiloval

2) kdyby náááhodou, což se nestává tak často, se šikanátor třeba později omluvil; zeptejte se sami sebe - odpustili byste mu? Já ne. Já bych ho asi kopla do kulek, na oplátku. Nebo rovnou kastrovala.

3) kdyby třeba ta situace nebyla tak vyhrocená, ale jeho ... no, nechci ho nazývat crushem, by mu ubližoval, opakovaně, a třeba se omlouval - i v hetero vztahu by to vedlo k rozchodu. Nebo by se rozhodně nedali do kupy. "Uke" se nemůže nechat zlomit pár úsměvy a vnuceným polibkem. Dejme mu trochu charakteru, trochu síly, není nafukovací panák z erotikshopu!

4) a kdyby to byl prostě jen pouhý introvert, i tak. To, že introverti příliš nemluví, že příliš nevyjadřují své emoce, myšlenky; to neznamená, že i uvnitř jsou jak vygumovaný papír. Naopak, uvnitř sebe jsou hluční, divocí, jen na ně musíte jít správnou cestou, abyste tu jejich stránku uviděli. Každopádně, ani obyčejný introvert není ten ťuťu ňuňu, co si nechá líbit i to špatné a ještě poděkuje. Ne.

Pošleme všechny šikanátory a nevěrníky do prdele, jen se nebojme, kluci!

Seme = stalker, který se chová jak vzteklý pes

Myslím, že tentokrát je jasné, kam tím nadpisem mířím. Opět další klišé, hodně hodně opravdu hodně omývané i v propracovanějších příbězích. Aneb, velký bos s velkým pérem si myslí, že si svého (ťuťu ňuňu) parťáka do postele koupil, že je jeho majetek, takže ho může sledovat 24 hodin denně, zakazovat mu stýkat se s dalšími osobami, krást ho jenom pro sebe, vrčet na potenciální konkurenty (kteří jsou k tomu psychicky nemocní s tendencí ukrást "ukeho" pro sebe aby naštvali "semeho" a získali "semeho" pro sebe, wtf) a tak dále, a tak dále. A když "uke" náhodou nemá na hrátky náladu, trochu násilí to jistí. A když se "ukemu" něco stane, tak to už "seme" bere veškerý arsenál ze skříně a kdokoliv jen zlomil "ukemu" vlásek na hlavě už sepisuje závěť.

A co víme o charakteru velkého semeho? No, má rád svého ukeho, má ho rád v posteli, nemá rád, když mluví s někým jiným, má rád, když ho může šikanovat, a nemá rád, když uke odmlouvá. Velice silný charakter!!

Toxické jak sirovodík

Tady jen shrnu to, co jsem vlastně již tak nějak popsala. A platí to i pro gxb příběhy. Ok, vážně nevím, proč tak letí všechny toxické vztahy. Asi jsem moc stará, co já vím, a možná se ve mě probouzí jakýsi pedagogický nebo mateřský pud. A chci navrátit morálku zpět do světa, haha. Takže proto se snažím, aby nedocházelo k žádným zvrácenostem a co já vím, aby ti dva spolu byli, protože si k sobě našli postupně cestu, protože si navzájem rozumí, a tak.

Obzvlášť půl roku zpátky jsem se ze zájmu začetla do novely The story of the bat, která je nyní natočena jako live-action a čeká se na její vysílání. Jen tak nějaký příběh na WP nebo jiné platformě se nenatočí s drahými a známými herci (Mao Zi Jun), a tak jsem si řekla, že musí být hodně dobrá... Lidi.... Já to musela u dvanácté části utnout. To se nedalo. To... Nikdo mě nedonutí to přečíst do konce, to týrání a mučení "ukeho", který si to nezaslouží, a prý že oba skončí spolu? Jak se to jen mohlo stát populární? Jak to mohl někdo napsat??

Nebo další příklad - Beloved enemy. Tím, že je hraná verze cenzurovaná, tak není tak drsná, ačkoliv i tak se mi na to nedívalo dobře a pochybovala jsem o záměrech scénáristů. A původní předloha? To je... Něco fakt strašného. No, mám v hlavě ještě hooooodně příkladů, jak se toxické vztahy dostali na úúúúplně novou úroveň, a nemám v zájmu to propagovat a libovat si v tom. Fakt ne.

Princ a večernice a chudinky sestry

Tuhle pohádku jsem vždy měla ráda. Ale když se na to člověk podívá s odstupem času, najednou vidí všechny blbosti, které dříve přehlížel. Nevšímal si jich.

A největší blbost leží ve faktu, že princ dal své sestry třem úplně náhodným týpkům co ho navštívili uprostřed noci, aniž by znal ty muže, jejich bydliště, jejich rodiny, cokoliv. Vau. A co je ještě horší? Ty holky za svýma "manžílkama" přiběhly jakoby nic!

A teď to aplikujme na bxb příběhy. Neříkejte mi, zase, že jste nenarazili na příběh, kdy ten "uke" vejde do třídy, kamkoliv, na hrad, na letiště, do kavárny, a najednou uvidí svého Měsíčníka, Slunečníka, nebo Větrníka (pokud tedy nemluvíme o jídle, za ním bych se ihned přihnala!!), srdce třikrát zabuší a rázem je jak pod kouzlem a sere na všechno okolo, kdo ten člověk je, jak se jmenuje, kde bydlí, kolik vydělává, a podstrčí se mu do náruče, a už jdou spolu na odlehlé místečko, zavrzaj si a happy end. (a pak se dovídáme, že muž je ženatý/učitel/zadaný/playboy, ale koho to zajímá, uke je opět vygumovaný jak papír a rád nastrčí svému pánovi svůj zadeček, že?)

Chápete, kam tím mířím, že? Odkazuji opět k sirovodíku ;)

The great gay villian

Jak jsem zmínila u semeho ty psychouše, tak ano. Není nad to, když hlavní záporák je prostě bohatý psychicky nemocný manipulátor gay, který se baví tím, že loví své kořisti do své postele, nejlépe z háků ostatních lidí. Takových lidí je tolik, že se prostě objeví snad v každém příběhu/manze. Prostě, nemůžeme mít klasického záporáka, že, který se chce třeba pomstít za poškrábání jeho nového BMW nebo tak, nebo obhajuje svoji firmu trochu neortodoxními způsoby... Prostě ne.

Finále, aneb jak postavy začaly čuchat lepidlo

Tento bodík je takový obecný, ale není na škodu ho zmínit.

Sledovali jste Moffatova Sherlocka? Pěkný příklad. Aneb jak z chytrého, špičkového detektiva udělat naprostého idiota (podobně jsem se cítila při sledování The Sleuth of Ming Dynasty, achjo, můj Tang Fan!).

Bolí to. Bolí, když vidíte, jak postava degeneruje, jak mu autor/scénárista podává v průběhu psaní plechovku s lepidlem pod nos, jak jeho IQ klesá dolů, že i takový blbeček jako já prokoukl spoustu věcí.

Napsat chytrou postavu je velice komplikované, když je příliš přechytralá, vede to k nepřirozenému poklesu inteligence, aby ji šlo nějakým způsobem obehrát a zahnat do kouta. Tak jen tak, dejte si na to pozor. Já to zatím ještě neumím a ... asi to v nejbližší době také úplně nezvládnu.

A nyní slíbená seme/uke-top/bottom-gong/shou věc

Všechny zmíněné body jsou tu napsané proto, že vycházejí z těch začátečnických příběhů, fanfikcí, a nespočtu manga a webtoon manhwa atd. Ale tohle je taková věc, která se týká i danmei novel a prostě... Ty předem dané stereotypní role alá malý, feministický vs. drsný macho.

Skutečnost je jiná. Vztahy jsou flexibilní, a snažím se to do svých příběhů zasadit.

Třeba bonus k Tajné jednotce, je to možná bezvýznamný bonus, ale pro mě znamená snad všechno - přestože je to popsané jen jednou, v mé mysli si tak Arsen užívá častěji. Nebo Kůň a šváb. Zajímalo by mě, jestli byla pro někoho Henriho "první role" překvapením.

V danmei světě se jen máááálokrát setkáváme právě s touto flexibilitou. Vím, že existuje několik příběhů, ale jen několik, především autorka Wu Zhe (a s překvapením jsem od ní ještě nic nepřečetla! Čekám na překlady, no...). Priest naopak překvapuje s tím, kdo je kdo, až to hraničí s reversibilitou (ve kterou bych raději věřila a v případě Faraway wanderers a Guardian i věřím).

V thai BL se konečně něco takového objevilo v úplné hitovce Bad Buddy, která se snadno vyšvihla na první místo nej nej thajských BL a myslím, že jen tak jí toto místo nikdo nesebere. Až jsem koukala s otevřenou pusou a celou hodinu vstřebávala, že... jakože fakt. Konečně.